Zdroj: respectandtolerance.com

Součástí jom kippurové noci, tedy po Kol nidrej a první večerní jom kippurové liturgii (a také již během příprav na tento velký a vysoký svátek) bývá zvykem zopakovat si anebo nastudovat pasáže z talmudu (resp. z mišny), které komentují a podrobněji objasňují tento den, jeho smysl i průběh.

Letos se nám podařilo připravit pro vás český překlad příslušných  mišnaot.

Kvůli větší čtivosti však sem na stránky Shekelu uvádíme jejich „převyprávění“, tak jak vyšlo již v roce 1854 z pera loštické Fanny Neuda, manželky tamního mírně reformního rabína Abrahama Neuda. Autorka se po jeho smrti pokusila vypsat se ze své bolesti a nakonec z toho vznikla „modlitební kniha“ pro židovské paní a dívky – Stunden der Andacht (Hodniny zbožnosti). Okamžitě si získala obrovskou oblibu a nakonec takový věhlas, že se překládá dodnes (dokonce i do ivritu a moderní angličtiny).

Fanny volně tlumočí to, co obsahují mužské sidury, do jazyka ženám přístupnějšího. A tak se nelze divit, že nevynechala ani pasáže pro nejvyšší svátek liturgického roku – Jom kippurim.

——–o

Podobné pasáže byly čtenářkami sborníku Fanny Neuda přijímány jistě s patřičným vděkem, protože vykazují již bezmála literární (cestopisný) rozměr, aniž by ovšem ztrácely snahu poukázat také na duchovní obsah byvší „slávy Jisroele“ viz např. zmínka o „zdánlivě malicherném poklesku z pohledu člověka“…)  Po jazykové stránce jistě zaujme, že autorka (asi pod vlivem dobového kontextu) nazývá členy Velkého shromáždění – *Sanhedrinu – „senátory“, zmiňuje detaily o „bělostných voskovicích v ruce“ – ačkoli pro tehdejší svět tj. prostředí a dobu Prvního Chrámu byly daleko přirozenějším zdrojem všední i slavnostní a liturgické iluminace spíš olejové lampy a kahany než „voskovice“, a s určitou rezervou je nutno vzít i zmínku o „líbání rukou“ prokazované Veleknězi – která v nás víceméně evokuje slavná procesí  biskupů a papežů … Autorka však patrně pracovala s převyprávěním *Ševet Jehuda, kde se tyto formulace skutečně vyskytují a ani biblická archeologie nebyla  polovině 19. století ve svém poznání dále než teprve v plenkách.

——o

Sedm dní před nejvýznamnějším svátkem roku, Dnem smíření (*Jom kippurim) byly přímo v sídle velekněze instalovány symbolické stolce pro hlavu duchovenstva s jeho knížaty, dále pro Velekněze a jeho zástupce a také pro izraelského krále a jeho doprovod. Dalších sedmdesát stříbrných trůnů  bylo připraveno pro sedmdesát senátorů.

Poté před veleknězem stanul nejstarší z kněží a pronesl tato závažná slova: „Měj na paměti, před kým budeš stát a čí svaté služby máš spravovat. Opustí-li tě během tohoto vznešeného svátku myšlenky výhradně a navýsost svaté, přijdeš o život nejen ty sám,  ale zároveň připravíš veškerý lid o možnost smíření a přikrytí jeho vin. Právě proto jsou na tebe upřeny zraky celého Jisroele! Pečlivě zpytuj svoji dosavadní cestu a prozkoumej záhyby svého srdce, necítíš-li se zatížen nějakým selháním. Protože i poklesek, který lidskému oku může připadat malicherný, je v očích b-žích nesmírný. Stejně tak pečlivě prověř i cestu svých bratří v kněžském úřadu, zpytuj a očisť je. Nezapomínej, že budeš muset stanout před vše vidoucím pohledem Krále králů – troufneš si postavit se před ním skrývaje v hrudi zákeřného nepřítele (hříchu)?“

Nato oslovený prohlásil, že své srdce i ledví skutečně zpruboval a za všechno, co shledal nepatřičným, vykonal náležité pokání. Že rovněž shromáždil své bratří – kohanim – ve dvoranách  Chrámu a tak dlouho je zapřísahal ve Jméno toho, jemuž v těchto prostorách  všichni slouží, dokud v usebrání, s lítostí a veřejně nevyznali, čeho se případně dopustili vůči svým bližním anebo vůči Nejvznešenějšímu, a jaké si za to uložili pokání.

Pak se na Velekněze obrátil panovník a slavnostně se zavázal, že ho bude respektovat, jestliže se v pokoji po vykonání obřadů z Chrámu zase vrátí.

Heroldi pak dali na vědomí všemu lidu, že se Velekněz odebírá do vyhražených prostor ve Svatyni, a všechen lid se nahrnul, aby mohl být svědkem tohoto vzácného procesí. Na jeho čele kráčeli všichni, kdo byli královského původu, za nimi postupně všichni přímí potomci Davidovské linie, přičemž heroldi doprovázející průvod provolávali: Vzdejte čest vladařské stolici krále Davida!  V dalším sledu následovali všichni levité, jejichž nejpřednější oděli blankytně modré hedvábí. Údajně šestatřicet tisíc duší. Zas nimi kněží v bělostných hedvábných pláštích – jejich počet dosahoval čtyřiadvaceti tisíc. Za nimi chrámoví zpěváci, hudebníci, trubači, vrátní. Za nimi ti, kdož měli na starosti přípravu kadidla následováni tkalci chrámových opon. Potom čestná stráž a muži pracujícící ve chrámových archivech.V závěsu za nimi kohorta zvaná Karthophelos, po nich správci pokladny a obchodních aktivit Chrámu, pak sedmdesáte *senátorů a za nimi rovná stovka kněží třímajících v rukou stříbné sekery pro symbolické vytvoření místa pro velekněze následovaného všemi nejdůstojnějšími a zasloužilými kněžími seřazenými do dvojic.

Průvod cestou na nárožích zdravily hlavy slovutných náboženských učilišť a tito mužové ducha zdravili průvod voláním: „Ubírej se v pokoji a pros Učinitele světů, aby nás zachoval při životě, abychom se mohli věnovat Zákonu a Nauce!“

Přišedši až k branám Chrámové hory  pronesli všichni prosbu za zachování davidovské královské linie a za kněží konající svaté služby v Chrámu. Amen vyslovené statisíci hrdel znělo prý tak velkolepou silou, že zabíjelo náhodné ptáky za letu. Velekněz se pak poklonil všemu lidu a se slzami v očích a nejhlubší pokoře se od nich odloučil. Dva přední představitelé kněžstva ho potom doprovodili do jeho komnat. Zde se rozloučil se všemi svými bratřími v kněžském úřadu, aby strávil následujících sedm dní v naprosté samotě.

Takto tedy vypadal jeho průvod k Velesvatyni.

Jeho návrat byl však ještě mnohanásobně velkolepější. Před vracejícím se Veleknězem se ubíral celý Jeruzalém, všichni v nejčistší běli a s bílými voskovicemi v rukou, každičké okno bylo zdobeno vzácnými koberci a co nejsvátečněji vysvíceno lampami. Jen málokdy se totiž Veleknězi zdržovanému obrovskými zástupy lidu podařilo dostat se do svého domova před půlnocí, protože všichni toužili, aby mu mohli alespoň políbit ruku.

Následujícího dne pak pořádal v rodinném kruhu slavnostní hostinu na oslavu bezúhonného návratu z Velesvatyně a zdárného zakončení svátku. Patřilo se také, že nechal na vlastní náklady u kovotepců zhotovit drahocenný zlatý plát s tímto nápisem: Já, N.N., syn kněze N.N. jsem se v roce tom a tom od svoření světa zhostil oděn do úřadu velekněze svatých služeb ve Velesvatyni. Kéž ten, jenž mne shledal bez poskvrny a hodna tyto služby konat, dopřeje také mým potomkům, aby se služeb ve Svatyni svatých zhostili stejně důstojně a bez úhony…“

—————-oo

Pro srovnání může p.t. čtenář Shekelu nalistovat i český překlad talmudických pasáží (mišnaot), které Fanny tlumočí ženám a po svém. Tento materiál budeme po svátcích rozšiřovat, doplníme komentáři a časem snad i pasážemi z gemary – takže pokud budete mít jakékoli dotazy přímo k textu mišnaot, pište sem na Shekel. Společnými silami a synergicky si tak můžeme i touto virtuální formou vyzkoušet, kudy se ubírá myšlení talmudu a jak provázaná a k tóře a Nebesům namířená je veškerá židovská zkušenost.

Příjemné zapečetění, ne-těžký půst a ne-lehké studium v dalších dnech nového roku 5772 –acb-

Autor: Jaroslav Achab Haidler

7 Komentářů

  1. Petr
    7.10.2011 – 9 Tishri 5772 v 21:13 — Odpovědět

    Tak jsem si přečetl ten Jom-mišna z odkazu. Celkem mne nepřekvapila složitost a komplikovanost nejdůležitějšího obřadu v Chrámu. Při složitosti celého judaismu je pochopitelné, že Velekněz to musí mít ještě složitější – byl přeci profík. Něktré detaily mne zaujaly.
    Např. Jak vybírali ty, kteří směli uklízet oltářní popel. Základem bylo “kdo dřív příjde (doběhne), ten uklízí”, ale pokud to byla plichta, tak museli zvednout prsty – jeden, nebo dva. V čem spočívalo ono losování? Bylo to nějaké starodávné “kámen-nůžky-papír”, nebo šlo o celkový součet prstů, který stanoví, zda vyhrává jeden, resp. dva prsty?

    0
    0
  2. 8.10.2011 – 10 Tishri 5772 v 21:14 — Odpovědět

    Starodávné “kámen nůžky papír”, ale tak, aby to nikdy nepřipomínalo Kalouska ve sněmovně.

    0
    0
  3. kralik
    9.10.2011 – 11 Tishri 5772 v 17:59 — Odpovědět

    Funny je krásná, asi bych jí měla číst v téhle době, ale nemůžu. Přesně vystihla, že ženská duše (asi špatný výraz, duše je bezpohlavní) je jiná, jinak vnímá, cítí a vyjadřuje se.

    0
    0
  4. 10.10.2011 – 12 Tishri 5772 v 15:40 — Odpovědět

    Fanny je fakt nádherná,pár kousků mohu ještě zájemcům poslat per post
    -acb-

    0
    0
  5. Jarmila
    10.10.2011 – 12 Tishri 5772 v 22:08 — Odpovědět

    Nejen, že je Fanny nádherná, ale je i “kouzelná” a dokáže léčit. Napadlo mě poslat ji za moře židovským manželům, kteří se zřekli svého syna, protože se oženil s nežidovskou dívkou. Zřekli se ho proto, že se oženil mimo víru.
    Co to znamená? Že je to porušení božího zákona? Co se tím říká ještě? Já jsem lepší než ty. My jsme lepší než oni. Jak ses mohl oženít s NĚKÝM TAKOVÝM? “Žijeme v nové době a neseme si sebou nové vidění světa, které dá vzniknout i novému poznání” – myslí si ti mladí lidé, ale rodiče žijí v čase vzdáleném několik generací. Přemýšlela jsem: jsou lidé, kteří vidí svět takový, jaký je, a ptají se: “Proč?” A pak jsou ti, kteří vidí svět takový, jaký by mohl být a ptají se: “Proč ne?” Měla jsem neuvěřitelnou radost, když jsem se dozvěděla, že to byla právě Fanny, která před časem pomáhala léčit a vyléčit jejich životy tím, že dokázala přivést k objetí duši(tchýně) s duší
    (snachy). Hm… stále existují lidé určitých ras a vyznání, kteří se zřeknou svých drahých jen proto, že milují někoho, kdo “není jeden z nich”. Jak by mohl někdo nebýt jeden z nás? Existuje JEDINÝ Z NÁS. Říká se mu lidská bytost….

    0
    0
  6. marta
    11.10.2011 – 13 Tishri 5772 v 20:14 — Odpovědět

    fanny je opravdu vyjimecna, hluboka, poeticka a vedouci. a moc me potesilo, co jste, jarmilo, napsala.

    0
    0
  7. kralik
    11.10.2011 – 13 Tishri 5772 v 21:10 — Odpovědět

    Funny, vite kdyz si uvedomim jake knihu jsem cetla posledni dobou, vcetne Fuuny, nebesa jsou neuprosna i milostiva v tomhle, kdyz to clovek zavnima, i kdyz ne, ze by to pomohlo, nam, co se zemi jsme spjati.

    0
    0

Napsat komentář: marta Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Neber mi sen – (Náhrdelník 41)

Další článek

Reuters: Mimo zrak veřejnosti ovládají haute couture Arabky