Zdroj: col.org.il

Izraelský voják, který se stal symbolem, se po pěti letech v zajetí palestinskoarabských teroristů vrací domů. Za jakou cenu?

Za poslední týden zaznělo jméno Gilad Šalit snad už ve všech možných pádech. Málokterý člověk se zájmem o Izrael o jeho jménu neslyšel. Jeho případ však udivuje i mnohé ostatní. Paradoxně je nejspíše nechává v klidu informace, že byl teroristy pět let vězněn občan Izraele a Evropské unie. Do očí bijící je však ona disproporce: 1 člověk za 1027 vězňů.

Člověk neznalý poměrů bude asi zmaten. Patrně bude Šalita pokládat za významného a vysoce postaveného vojáka, když je židovský stát ochoten propustit na 1027 vězňů. Je tomu ale tak? Z části. Gilad Šalit rozhodně není vysoce postavený voják. V době svého únosu, kdy sloužil u obrněnných sborů izraelské armády, zastával hodnost desátníka. I když byl od té doby v nepřítomnosti povýšen na rotného, stále jde o nízkou armádní hodnost. Významný, jakkoli je toto slovo relativní, však Gilad Šalit je. Pomineme-li, že se z něho stal symbol, rovnatelný pomalu již s Ronem Aradem, je Gilad člověk a lidská bytost.

V tomto ohledu je třeba si uvědomit, jak ústřední význam má lidský život v judaismu. V židovském náboženství a židovském právu existuje koncept pikuach nefeš, což by se dalo volně přeložit jako záchrana života. Podle tohoto pravidla lze pro záchranu lidského života porušit takřka všechny židovské zákony. V Talmudu se také praví „kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět.“

Posvátnost izraelského vnímání lidského života si uvědomují i lidé, kteří Izrael tradičně nemají zrovna v lásce. Teodor Marjanovič ve svém článku Tisíc za jednoho Izraelce v MF Dnes popisuje, jak se v tomto ohledu vyjádřil jeden mladých Libyjec bojující proti starému režimu: „Kaddáfí je vrah, pro nej lidský život nic neznamená. Třeba při zbytečné válce v Čadu poslal na smrt tisíce kluků, jako jsem já. Podívejte na Izraelce, těm unesou dva vojáky a oni kvůli tomu rozpoutají válku (druhou libanonskou válku v roce 2006, pozn. autora). Oni si cení životů svých lidí.“ Stejně však v Izraeli záleží i na ostatcích jeho padlých vojáků. Jde o onen étos „my své lidi neopouštíme.“

Nepoměr při výměně vězňů není naneštěstí nic běžného, byť Šalitův případ je asi nejmarkantnější. Připomeňme si například případ z 80. let, kdy Izrael propustil na 1200 arabských vězňů výměnou za 3 zajaté a 8 padlých vojáků. Jen za posledních deset let však proběhlo hned několik podobných výměn. Například v roce 2004 Izrael propustil dva vysoce postavené představitele Hizballáhu, spolu s dalšími 400 vězňů, výměnou za bývalého plukovníka a kontroverzního podnikatele Tannenbauma a ostatky tří vojáků. Nutno dodat, že oni dva vysoce postavení představitelé Hizballáhu měli informace o uneseném izraelském letci Ronu Aradovi, kvůli nimž byli oba v minulosti uneseni. Jeden z nejdramatičtějších případů pak nastal v roce 2008. Tehdy byl v rámci výměny ostatků dvou izraelských vojáků (oněch dvou, kvůli kterým o dva roky dříve vypukla druhá libanonská válka) a informací o Ronu Aradovi propuštěn arciterorista Samir Kuntar a předány ostatky takřka 200 teroristů Hizballáhu. Kuntar si v izraelském vězení odpykával několikanásobný doživotní trest odnětí svobody, který mu byl vyměřen za teroristický útok a několikanásobnou vraždu, při níž pažbou pistole rodrtil lebku čtyřleté holčičky.

Je to právě ono propouštění lidí s krví na rukou, teroristů, které budí největší kontroverze. Kdo by nesoucítil s pozůstalými po obětech teroristických útoků, kteří jsou právem rozzuřeni proto, že je vrah jejich blízkých propuštěn. Na druhou stranu se ale snažte vcítit do pozice rodiče, jehož dítě je již pátým rokem vězněno teroristickým hnutím. Není to však jen tato lidská rovina, ale též rovina bezpečnostní. V Šalitově případu je z 1027 vězňů celkem 280 teroristů. U těchto osob je riziko recidivy velmi vysoké a propuštění jednoho vězně tak může potenciálně ohrozit mnoho nevinných Izraelců. Další stinnou stránkou je pocit výhry, kterou si Hamás a ostatní odnesou. Ostatně jeho vůdci již prohlásili, že budou unášet více Izraelců, aby následně mohli Izrael vydírat a docílit tak propuštění dalších a dalších vězňů a teroristů.

Sama izraelská společnost je nad dohodou, která přinese Šalitovo propuštění rozpolcená, jakkoli si všichni přejí, aby byl Gilad již konečně doma se svoji rodinou.

Kdo je morálním vítězem je zřejmé – je to Izrael, který upřednostnil lidský život. Nikdy jím nemohou být a nebudou islamističtí teroristé, kteří lidský život nejenom nectí, ale bez uzardění použijí jako sebevražedné atentátníky ženy a děti, a kteří zbaběle útočí na bezbranné civilisty.

Autor: Ladislav Faigl

4 Komentářů

  1. Jirka
    18.10.2011 – 20 Tishri 5772 v 11:29 — Odpovědět

    To už nejsou jen slova když celý svět vidí jak vysokou cenu platí Izrael za celosvětový mír, protože každý kdo si to uvědomí a zachová se podle toho přispěje svým dílem k tomu aby se mu takové věci nestávaly, aby se nestávaly jeho příbuzným, blízkým i ostatním lidem. šalom

    0
    0
  2. Petr
    18.10.2011 – 20 Tishri 5772 v 19:20 — Odpovědět

    Rozumím tomu rozčarování nad 280 ti teroristy, ale kdo jsou těch 747 zbývajících? Za co se dostalo tolik Palestinců do Izraelského vězení? Kradli, loupili, neměli zaplacené daně, nebo projeli někde na červenou? O tom nějak zdroje mlčí. Zajímavé by bylo vědět, kolik člověkoroků jim dohromady zbývalo do konce trestu. Jestli to bylo 747 x doživotí, nebo to měli dva týdny do propuštění. Takhle vlastně nikdo neví, za co vlastně byl Gilad Šalit vyměněn. V každém případě si myslím, že zjednodušené 1 za 1027 je silně zavádějící. Navíc v duchu Maimonidese Gilad Šalit je ten nevinný a už ztratil pět let svobody. Těch 1027 vinných (ať už z čehokoliv) si alespoň zlomek trestu odpykalo. Je tedy správné, že se dohodli alespoň na této výměně.
    Navíc si Jirko nemyslím, že tako výměna je cenou za mír, ať lokální či celosvětový. Je to jen slitování se nad jedním lidským životem. Nic víc.
    Za mír v Izraeli a Palestině by obě strany konfliktu museli zaplatit mnohem větší cenu – a podle mně jí i jednou zaplatí.

    0
    0
  3. Jirka
    22.10.2011 – 24 Tishri 5772 v 11:04 — Odpovědět

    Tvůj soused ti povraždí rodinu a aby toho nebylo málo Petře, rozdrtí baseballovou pálkou hlavičku tvý čtyřletý dcerušce, nicméně ty ho jen uvezníš a vyměníš za kamaráda který mu po smrti tvé rodiny vjel na dvorek hummerem a sousedovic přátelé ho tam zavřeli na pět let do sklepa. Chceš ještě řešit miny pod gaučem, granáty přes plot, nebo “jen” pašování zápalnejch láhví. Budeš mi ukazovat videa ze stromu svý zahrady jak si v dětskym domečku u souseda připravujou rachejtli se šrapnelama? O kolik víc chceš zaplatit až budeš večeřet doma s přáteli a vletí ti do okna smrt?

    0
    0
  4. Petr
    24.10.2011 – 26 Tishri 5772 v 14:11 — Odpovědět

    To, co píšeš Jirko právě souvisí s tou mnohem větší cenou. Jednou si budou muset obě strany navzájem odpustit a domluvit se. A že to nebude vůbec jednoduché vyplývá už z toho, co jsi napsal a z přirozené lidské touhy po odplatě. A čím déle se to bude odkládat, tím to bude ještě těžší.
    Ale máš pravdu v tom, že kdyby se mě staly takové hrozné věci, odpustit bych nedokázal. Takže kážu vodu, ale v takovém případě bych chlastal víno jako divokej. Rozumím té vzájemné nenávisti, ale nesdílím ji, jako nesdílím osudy těch, jichž se týká.
    Prostě když se dva perou, nechci být ten co se směje. Ale roztrhnout je asi nedokážu.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

V Terezíně se sešli bývalí vězni z ghetta

Další článek

Kniha vypráví skutečný příběh židovské dívky z válečného Berlína