Je propuštěn a budiž mu to přáno. Ale teroristům se neustupuje. Celý tento článek zní cynicky, ale situace se může zle přiostřit.
Policejní složky celého světa již přijaly dávno zásadu, že teroristům se neustupuje, protože pak se toho chytí jiní a příště bude ještě hůř. S jídlem roste chuť. Je to moc nepopulární úvaha, ale vždy jeden rukojmí, který přijde o život, je méně než v budoucnu rukojmích deset, pak třeba sto atd. atd.
Připomeňme si, jak se Gilad Šalit do rukou Palestinců dostal. Ti podkopali pod hranicí 300 metrů dlouhý tunel, který vyústil přímo na izraelském strážním stanovišti. Poté tímto tunelem na toto stanoviště zaútočili, vhodili granát do obrněného transportéru. Dva členové osádky byli na místě mrtvi, třetí, Gilad Šalit, byl zraněn a toho Palestinci odvlekli.
Nebudu tu teď rozebírat, zda výměna za 1000 jiných vězňů, z toho i mnoha teroristů, byla adekvátní či nikoliv. O tom již bylo napsáno mnoho. Ale má slova o stoupající chuti potvrzuje tato zpráva: Chceme dalšího Šalita, skandovaly statisíce Palestinců po návratu vězňů. Jinými slovy statisíce Palestinců si přejí další prohrabaný tunel, dalších pár mrtvých a k tomu ještě nějakého toho rukojmího. Opakuji to číslo: statisíce. Statisíce lidí volá po krvi. A určitě se jich mezi nimi najde dost, kteří se pokusí podobné kousky skutečně zopakovat.
Z tohoto hlediska je výměna Gilada Šalita krokem špatným směrem. Snad mi odpustí, pro něj musí takováto slova znamenat něco nepředstavitelného, tak jako pro každého rukojmího. Ale ta situace je naprosto stejná.
Na rozdíl od propuštěných Palestinců se Gilad Šalit nedopustil žádného zločinu, přečinu ani přestupku. Jenom dělal svou práci. Jak vidno, z hlediska statisíců Palestinců ono útočné komando, stejně jako všichni propuštění kriminálníci, také dělali jenom svou práci. Rozdíl v pojmu práce je jasný. Rozdíl v pojmu morálka také. A i rozdíl v nahlížení lidského života. I tak: teroristům se opravdu neustupuje! Gilad Šalit promine.
Autor: Tomáš Flaška
Autor
11 Komentářů
Gilad určitě promine, protože je už doma, i když si toho asi příliš neužije. Být veřejným vlastnictvím je vždycky svízel. Ale i kroky špatným směrem vedou občas kupředu.
1/ Izraelci, stejně nespokojení jako my mají novou kauzu – bude míň demonstrací kvůli korupci a kriminalitě bílých límečků
2/ Izrael sama moc dobře ví, koho pouští a co může přijít – další “hrdinský” akt terroru určitě ukáže “dobrou” vůli a míru “demokracie” některých zástupců pásma Gazy
3/ Trvalo několik let, něž k této výměně došlo – byl čas přemýšlet
4/ Člověk je taky jen člověk – a tenhle rozměr platí i na celý zlomek 1:1000
Tak to zkuste Tomáši otočit. Představte si situaci, kdy by byla možnost to vrátit zpět. Vydal by jste Gilada teroristům výměnou za těch 1027 kriminálníků?
Opačně by se to už teď samozřejmě dělat nemělo. Ale vůbec nemělo dojít k té první výměně. Pokud by Izraelci měli stejné uvažování jako Palestinci, tedy že ten druhý národ nenávidí a že je potřeba je zabíjet, zabíjet a zabíjet, tak by při vojenských možnostech Izraele dnes již žádný Palestinský národ neexistoval. A vůbec by nemusely být nějaké výměny rukojmích, tyto články a filosofické diskuse o nich.
jenze tohle z nas dela lidi
semtam nad tim premyslim, vidite tresty, za co,rikate si to same, co pan Flaska, do toho politika (priznam se, ze jsem si jeden cas myslela, ze je mrtvy, ze uz je jen dalsim nastrojem neci hry – I tohle z nas dela dnesni doba, nebo ze me, clovek ma mluvit za sebe), koukate na ten pomer, pak vydite jednoho vykulenyho kluka, spis dite, nez muze a tvrdeho vojaka….co je moralni, nechat ho tam, je preci ve sluzbe, je to vojak? v te oblasti se bude valcit furt dokud si nekdo a vic lidi a hlavne z obou stan neco neuvedomi.
Pane Flasko, co kdyby to bylo dite a ne vojak? Ale zas je to jen rovina uvazovani “co kdyby”.
Kralik: v duchu celého článku musím cynicky napsat. Rukojmí jako rukojmí. Jedno jestli dítě nebo voják. Bylo-li by to dítě a došlo-li by k výměně, jsem přesvědčen že teroristé povzbuzeni úspěchem by příště dětí unesli více.
Achabe jste schopen toto prelozit?
http://www.nrg.co.il/online/1/ART1/845/154.html?hp=0&loc=2&tmp=3518
Kdyby teroristé nedosáhli dohody o výměně, seděli by snad doma na zadku a nedělali vůbec nic? Pokud výsledkem jejich úspěchu ve vyjednávání bude, že zajatce nebudou zabíjet, ale vyměňovat, není to snad i pro Izrael lepší. Minimálně si může vybrat, jestli tu výměnu chce.
A s tím, že je rukojmí jako rukojmí určitě nesouhlasím. Dokonce je rozdíl i v tom, když je rukojmím voják. Pokud je to profesionál, který si povolání vojáka vybral, je to něco jiného, než voják, který nedostal jinou možnost, než být vojákem. V tomto ohledu je Gilad opravdu jen trochu starší dítě, které někdo posadil do tanku, a nedal mu jinou možnost.
Zatraceně, šekeli!!!! Vůbec mi nechoděj informace o článcích, pak – kdybych se nevrátil, vypadám, že na to kašlu. Škoda …
ad 06) Velice v kostce – podle nařízení o plnění akce “Hanibal” se má během bojů (včetně Gazy během litého olova) vždycky u IDF postupovat tak (jako ve všech civilizovaných armádách), že se kámoši zraněí v boji nenchávají ve štychu. “Hanibal” je pak důrazné nařízení plnit tento morální apel, protože v Gaze je zvykem raněné vojáky unášet a jednat s nimi jak ve středověku. Podle všeho se opět provalilo, že ne vždycky se to dějě a daří a jako všude na světě “tiskový mluvčí IDF prohlásil, že se to bude vyšetřovat a budou přijata patřičná opatření..
p.s. Mám toho v těchhle dnech poměrně hodně, je-li zájem o doslovný překlad, rád to udělám, ale dva dny budu ted u PC vždy jen obratem a na skok. Takže prosím o trpělivost. Pozdravení
Doslovny preklad by mohl byt zajimavy. Mam jen anglicky a bohuzel i tam ne vsemu rozumim. Tak kdyby jste tomu věnoval pozornost, byl bych velice rad. Dekuji
TAk asi takhle (překlady nikdy nemohou být “doslovné” – viz Adir ba-marom :))
————-oo
Dům v Gaze a v něm tělo zabitého vojáka..
Ve snaze zabránit jeho únosu, dostala posádka tanku příkaz použít dělostřelecký granát…
Podle svědectví IDF, kteří se účastnili operace Lité olov v Gaze, vysvítá, že za účelem zabránění únosů došlo k vydání rozkazu, ostřelovat dům, ve kterém byli teroristé, dělostřeleckými granáty z důvodu, že v domě anebo v jeho blízkosti se nacházelo tělo zraněného vojáka IDF.
Svědectví velice závažné, protože ukazuje minimální šanci ostatních vojáků podílejících se na operacích v jedné z nejlidnatějších čtvrtí Gazy zachránit vojáka živého. O jedné skutečnosti nemůže být pochyb. Voják byl zabit.
Voják společně s ostatními pročesávali během pozemní fáze operace „Lité olovo“ část obytných domů. „Při kontrole terénu jsme vstoupili do jednoho z domů a narazili na nepřítele zblízka…“ popisuje událost velitel jednotky. „Při přestřelce, která se strhla, byl zasažen a spolu sním také někteří z teroristů.“
Vojáci, kteří byli na místě pak odhalují další podrobnosti incidentu včetně pokusu zmařit únos těla padlého teroristy: „Začalo to ve chvíli, kdy jsme rekognoskovali budovu, zda tam nejsou nastražené výbušniny.“ Líčí další svědek. „Při pokusu vniknout dovnitř jsme narazili na teroristy a strhla se palba na blízko. A voják, který byl v přední pozici byl zasažen.V té chvíli si velitel všiml, že na podlaze něco bliká a v domnění, že jde o minu, začal volat, aby všichni budovu opustili.
Akce Hanibal – Ahmad Jibril
Při ústupu zůstal zraněný voják uvnitř budovy a podle názoru velitele byl v této fázi operaci zabit. Akce pak pokračovala dále po přeskupení sil, strhly se ještě další tři přestřelky a síly IDF zjistily že v domě přežil ještě další terorista, který byl po krátkém boji zabit.
„Akce Hannibal“, jejímž úkolem je zabránit únosům vojáků v poli anebo ho zmařit (pokud k únosu došlo) se v armádě uplatňuje od 80. let.
Tento rozkaz (Hannibal) vyšel na veřejnost v květnu 1985 díky Ahmadu Džibrilovi – po jednání státu Izrael s vedením vrcholného představitele OOP, kdy došlo k výměně 1150 palestinských vězňů za tři zajaté izraelské vojáky Chezi Šaje, Nisima Salema a Josefa Groffa, kteří padli do zajetí v Libanonu.
Únos jako strategický, nikoli taktický krok!
Rozkaz Hannibal zahrnuje pokyny pro vojáky v poli, aby všemi prostředky za použití ostré palby zabránili únosům. Vyvolává často bouřilvé diskuze a spory o tom, do jaké míry jeou únosy morální. Zřetelně se také ukazuje, že únosy jsou především strategickou a nikoli taktickou zbraní. Protože představují obrovské částky, které pak stát musí (za unesené) vynaložit.
Vysloužilý generál Giora Eiland, který stál v čele vyšetřovací komise ohledně únosu Gilada Šalita, konstatoval, že v jeho případě došlo k nesplnění rozkazu Hannibal. Údajně totiž od okamžiku, kdy byl Šalitův tank zasažen, až do chvíle, kdy začala být uplatňována pravidla „Hanibal“ uběhlo poměrně dost času, takže únosci mohli svůj únos dokončit.
Vedle sdělení, že voják byl zabit, když nepřítel zahájil palbi“ oznámil mluvčí IDF, že celý incident bude i dále šetřen a IDF vyvodí patřičné závěry…
==========oo
p.s. tři dny jsem byl bez netu, tož ještě jednou sorry za prodlení
Moc dekuju, tak nejak jesm to pochopil. V teto souvislosti jsem si vzpomel na to nase My Prahu nedame, radej ji zbourame. Jen nevim, jestli je to to spravne. Diky