Matematika, astronomie, medicína, fyzika, chemie, botanika, zoologie, …
V tom všem patřili muslimové před několika staletími k světové špičce. Jejich knihy byly překládány do latiny a jiných jazyků. Jejich školy patřily mezi vyhlášené. Jejich učenci byli vyhledáváni. Potom se ale něco stalo. Konec. Kde se stala chyba?
Globální oteplování? Dopad meteoritu? Nebo za to mohou ti zlí nemuslimové? A nebo že by si za to mohli muslimové i sami?
O teplotách té doby informace nemám. Dopad meteoritu by se možná vypátrat dal. Pád Bagdádu roku 1258 pod meči Mongolů je prokázán. Stejně jako spálení obrovského počtu rukopisů té doby. I ztráta Španělska roku 1492 je prokazatelná. Staletí muslimské učenosti přišlo vniveč. Takže je to jasné – vypálení biblioték nevěřícími a muslimové mohli jít “do kopru”. Takže přece jen za to mohou ti “nevěřící psi”.
Co se ale podívat na muslimskou stranu? Vnitřní rozpory uvnitř samotné ummy.
Také povznesení slepého následování (tzv taqlíd) nad idžtihád (volný úsudek). Výklad Koránu se zasekl někde v “pravěku”. Názor učenců byl nadřazen nad souhlasný názor celé obce. Pojem veškerého vědění zaškatulkován do složky vědění náboženského.
Úpadek. Uzavřenost. Ztráta dynamiky. Doba temna. Docházel dech na dohánění progresivního okolního světa. Kolonialismus mohl začít. A začal. Tak to chodí. Slabší je pohlcen silnějším. Má cenu vinit ony kolonizátory?
Zákaz vzdělávání, zavření knihoven, škol. Tunelování islámského vědění střádaného po několik století. Krok za krokem.
Knihy, kterými se muslimové tolik pyšnili, se staly nepřítelem číslo jedna. Korán si mohl vykládat kdekdo, distribuovat kdekomu. Islámští vědci ztráceli na slávě a moci. Tak zakazovali knihtisk, a nějakých 300 let se jim to prý celkem úspěšně dařilo.
I dnešní islámský knižní svět se zřejmě řídí tímto pravidlem a knihtisku se vyhýbá seč to jde. Statistiky vydávaných titulů jsou katastrofální. Stejně tak statistiky čtenářů.
„Pojď se podívat na knížky, ráda bych koupila kamarádce Malého prince v arabštině.“ lákala jsem manžela před výlohou poměrně velkého alžírského knihkupectví. Uvnitř kromě prodavače „kupodivu“ nikdo nebyl. „Malý princ?“ podivil se prodavač mezi regály s náboženskou tématikou. „Lidi už nečtou ani to, co tady mám.“ ukazoval na polici Koránů a všemožných kuchařek. „Příští měsíc to tady chci zavřít. Muslimové zapomínají na první slovo Koránu. „Čti!“
„Proč vůbec čteš? Vždyť je to úplná ztráta času.“ zeptal se mě nedávno manžel. Myslel to zcela vážně…
Autorka: Lenka Berrouche
Autor
7 Komentářů
dobry den, lenko. to by me zajimalo – jak dnesni muslimove hodnoti tu dobu, ktere my rikame zlaty vek islamske kultury. a jsou nejake „proudy“, ktere se snazi na tuto dobu navazat?
Hezká otázka. Myslím, že toto není jen záležitost muslimů. Přijde mi, že v dnešní době probíhá “debilizace” lidí.
Dobrý den, Marto. Muslimové ji samozřejmě hodnotí velmi kladně a je stále zmiňována, a řekla bych až velmi přeceňována. Dle mě by to spíše chtělo obrátit se k přítomnosti a začít pracovat ne ní. Minulost byla a ať sebevíc krásná, tak to prostě z nějakého důvodu přestalo. Ať už to bylo zavržením knih, odsunutí žen k plotnám nebo sebezahleděností a odsuzování všeho západního. Jestli jsou proudy, které se vyloženě snaží o návrat zlatého věku, netuším. Co ale (nejen) tuším, tak spousta takových lidí, kteří mají na to, aby něco dokázali ve své zemi, tak jdou “vědátorovat” na Západ, protože ve svých zemích jsou neoceněni a nedoceněni.
Dobrý den Lenko,
nakousla jste důležité téma, protože se v různých obměnách neustále opakuje v různých kulturách a v čase.
S pádem starého Řecka, jeho kultura v Evropě praticky upadla v zapomění, kdy její část zachránili křesťánští mniši a část islámstí učenci. Je zde ale jedno ale, tito učenci nebyly jenom Arabové, tj. nájezdníci a šiřitelé islámu, ale především příslušníci porobených národů, např. Peršané, středoasijské národy a další. Ovšem arabština byla spojovacím jazykem, jako latina či dnes agličtina, tak psali arabsky či překládali řecká díla do arabštiny.
Nevím nakolik islámští duchovní toto podporovali, či to pouze jenom tolerovali. Jisté je, že hlavním hybatelem byli vládci (např. v Bagdádu nebo Samarkandu), kteří vědeckou činnost podporovali – finanacovali ji.
Vím, že muslimští duchovní podporovali astronomii z důvodů výpočtu doby, kdy musí věřící vyjít, aby dorazili včas do Mekky. Na příkladu Ulughbega, vládce v Samarkandu, si lze udělat obrázek omezení vědeckého bádání. Pokud výsledkem jeho bádání bylo zpřesnění určení času, kdy vyjít do Mekky či určení začátku Ramadánu, bylo vše v pořádku. Když ale bádal dále a nedbal varování, že by to neměl dělat, byla mu na pouti do Mekky sťata hlava na příkaz muslimských duchovních ve spolupráci s jeho synem. Z jeho díla bylo mnoho zničeno, přičemž byl vždy věřícím muslimem.
Nechtěl bych ve čtenářích zanechat dojem, že islámští duchovní jsou špatní. Domnívám se, že se zde skloubily pravděpodobně (ze současného pohledu) příliž “přísný” výklad Koránu s mocenskými ambicemi. Tento vzorec chování se bohužel vyskytuje napříč dějinami. Mocenské ambice se jednou kloubí s “přísným” výkadem Bible, Koránu či jiné Svaté knihy. Výsledkem často bývá nesprávné, ale jednoduché a snadno pochopitelné vysvětlení dané události.
Abychom se vyhnuli těmto zjeddušeným výkladům, bylo by vhodné položit vedle sebe různé názory na danou událost, ať si názor udělá čtenář sám.
Lenko, Tvůj první příspěvek, pod který se podepisuji a tleskám mu.
Karle, děkuju. Od Vás jako “mého největšího shekelského odpůrce” mě to obzvláště těší :-).
Ale uznejte; nemůžu přece na nás muslimy jenom “kydat”. Přece jen jsem si islám vybrala. Vybrala jsem ho dobrovolně, bylo za tím mnoho důvodů, a ani jeden z nich nebyl tmavooký krasavec.
Snažím se rozlišovat na to, co je v islámu a to, jak se někteří “islámští” chovají a ono to opravdu není souběžné a v souladu.
Dobrý den Ivane,
děkuji za Váš příspěvek. Přiznávám; musela jsem si vyhledat životopis Ulughbega…
Věda se většinou rozrůstala tak, jak jí to bylo povoleno a muslimský svět se některé vědě dost bránil, hlavně té, co přicházela ze západu. Proto potom ustrnul. Proto promarnil šance zlatého věku. Jak píšete, astronomie k určení modliteb ano, hodinky k určení času už ne. V určitě době došlo ke stagnaci a neochotě přijímat něco nového z “toho zkaženého světa”