No nemyslím u vás v paneláku. Tam snad určitě. Jsou to přeci jen „sousedi“, ačkoli je skoro neznáme.
A navíc se spolu s nimi v tom menším výtahu najednou cítíme (rozmazlení prostornými uličkami hypermarketů a minutami mlčenlivého civění do zad bližního, než přijdeme na řadu u pokladny) tak nějak příliš natěsno. Jakoby se nám ty naše sobecké bublinky a „aury“ do lanovky pro čtyři osoby nějak nevešly. A ta muka! O čem si povídat těch šest sedm pater společné jízdy! Takže se radši zdržíme u schránek, probereme hypotéční upomínky a jedeme o pár minut později. Ale konečně sami…
Už slyším všechny praktické a pragmatické talmidej chachamim – všechny logice oddané studenty, že kdyby si ale ve všech megapolích od okresního městečka výše všichni slušně a zdvořile vychovaní lidé popřáli „Dobrý den“ anebo nedej příroda dokonce „Šalom“, asi by se asi hladina hluku a ševel velkoměst mnohonásobně zvýšil. Souhlasím, i když tak úplně nezbytné by to nebylo. Ono se dá kolikrát popřát třeba jen očima. Uměli to kdysi (ještě než jsme je to svou skepsí, honem a shonem a jistou odtažitostí způsobenou naší nearistokratickou cizoplachostí odnaučili), docela tiše a přitom zřetelně Asiaté. Kdysi se usmívali. Teď už se většinou taky jen mračí. Inu mida ba-mida, jak ty mně, tak já tobě… Ale jde to. Dokonce i pouze očima. A pochopitelně také srdcem. Vlastně především srdcem.
Ono je totiž jinak to tiché „pozdravení pokoje“ taky někdy docela na zvracení. Ať už v synagogálním anebo kostelním Vydří. Ne každý zvládáme, když vám bráška třepe ploutví a zdraví „pozdravením pokoje“ a přitom panáček, který vás k tomu podle protokolu vybídl vyštípal mladého kněze, protože mu to nařídilo biskupství, anžto kněžík nemlčel k tomu, co podniká ten, kdo bude za týden rozhodovat o návratu církevního majetku. Co na tom, že tento kněžík dokázal otevřít srdce studentů z fakulty, že jim už pámbu nepřipadal jako tak obrovský anachronismus? A bráška třepe a pokojuje, ale zapuzeného se nezastal.
Stejně tak i „pokojíčkování“ v synagoze, jejíž představenstvo anebo okostýmovaní souvěrci mají na hlavě podobné (i když nakrásně glatt košerné) máslíčko, nemá v sobě asi to pravé ořechové.
Vím, že obtěžuji vaše oči vlastně docela zbytečně, protože tohleto všechno sami velmi dobře víte a namítnete mi, že je to celé jenom o jakémsi vnitřním nastavení jednoho každého z nás. A že jsme zase u toho, co je plnění a co naplnění. Že stokrát mechanické „dobrý den“ umoří i osla. Zatímco kolikrát stačí mlčet, ale vidět – vidět v tom druhém někde uvnitř kousek Sladkého požehnaného. Anebo ho tam chtít vidět.
Jasně, není vyloučeno, že občas dostaneme po papuli, občas nás někdo dá k soudu kvůli harašení, což ale není žádné neštěstí (s tím, jak rychle naše soudy pracují a jak rychle se blíží zásadní změny ve vesmíru), prostě hledat Ho, se vyplácí. A to pak, safraportsky přehodnotíme svůj vztah k pouze zdvořilostním a mechanickým „dobrým dnům“. Anžto takto vyslovené „šalom“ je vlastně hřích i u katolíků. Protože i tam se vyučuje: Nevezmeš jméno b*ží nadarmo. A „šalom“ je jedním z mnoha jmen Sladkého požehnaného panovníka.
Ostatně podívejme se, co na to tradice, kterou pečlivě citát po citátu posbírál Chofec Chajim ve svém díle Šmirat ha-lašon.
Jak obrovskou hodnotou pokoj je, poznáváme z učení našich Moudrých, kteří připomínají, že dokonce i kdyby se v Jisroeli objevila (nebe chraň) modloslužba, ale panoval mezi nimi pokoj, Vznešený Satanovi nedovolí, aby jim škodil. (Derech erec zuta 9); Kdo si zvykne mluvit o druhých v dobrém, zaslouží si, aby byl klasifikován jako „ vtělený pokoj“, což je jméno samotného Panovníka, jak se dočítáme v písmu: A nazval (Gedeon) místo to – Hospodin pokoj … (sd 6:24) — Jedná-li opačně, zaslouží si klasifikaci „vtěleného zla“, podle slov midraše k Mišlej: Každý kdo komunikuje se svým bližním, jí a stoluje s ním, a přesto je schopen o něm mluvit neuctivě, je Vznešeným považován za vtělené zlo. Neboť čteme Lest bývá v srdci těch, kdož obmýšlejí zlo.. (prv 12:20). Zatímco pokud s ním nestoluje a jeho vlastní existence na něm nezávisí (tj. nepožívá od dotyčného žádných existenčních počitků anebo výhod), a přesto o něm dokáže mluvit v dobrém, toho Panovnik opětovně nazývá pokojem: v srdcích těch pak, kteří radí pokoj, je radost …
Abychom si ještě více přiblížili hodnotu pokoje, dovolím si uvést některé z tradičních výroků (píše Chofec chajim). V Maalat ha-midot se uvádí: Uvědom si, synu můj, že kategorie pokoje je jednou z vysoce ušlechtilých, protože nejenže je jedním z mnoha jmen Sladkého požehnaného, jak stojí psáno v písmu A nazval místo to – Hospodin pokoj , navíc také všude tam, kde pokoj (šalom) panuje, tam také nacházíme respekt vůči Majestátu (jirat). Naopak tam, kde není pokoje, není ani bázně b*ží. Pokoj je v očích Vznešeného nesmírně cenný, jak nás učí aggadická tradice: Pokoj je tak důležitý, že dokonce i psaná tóra je ochotna zmínit i smyšlené (tj. nepravdidvé) výroky, pokud vedou k nastolení pokoje. Tak čteme: Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal, řka (gn 50:16), ale nikde v celém předchozím textu nenacházíme, že by tak patriarcha skutečně nařídil. Nenařídil, protože Jaakov Josefa v žádném případě z něčeho podobného nepodezíral.
Pokoj je tak nesmírný, že jsme ho povinni třikrát nabídnout dokonce i tehdy, dojde-li k obléhání města, jak čteme v písmu: Přitáhneš-li některému městu, abys ho dobýval … /dt 20:10); Je tak neskutečně mocný, že jím dokonce pečetíme tzv. birkat kohanim. (nu 6:23-26); A také modlitbu Amida : Vznešený dopřeje svému lidu sílu a požehná mu pokojem (ps 29:11); A nejen to, také ve chvílích, kdy lid Jisroele utěšujeme, zahajujeme nejprve prosbou o uvedení pokoje : Ó jak krásné jsou nohy toho, kdo na horách zvěstuje pokoj (iz 52:7).
O rabi Jocchananovi ben Zakaj se traduje že mu nikdo za celý život, dokonce ani jinověrci na tržištích, nestihli popřát pozdravení pokoje dříve, než je pozdravil on sám jako první (Ber 17a) Totéž učí traktát Avot: Buď to ty, kdo první pozdraví pozdravením Pokoje (Avot 4:20);
Co to vlastně znamená přát pokoje? Že dokonce i tehdy, kdy vidíš, že ten druhý proti tobě něco má, stojí ti za to přát mu skutečný pokoj. Čímž ho možná pohneš k tomu, aby si tě oblíbil. A nejen to. I kdyby povolit nechtěl, přesto ho nakonec Sladký požehnaný obrazně vydá v ruku tvoji a přiměje ke kapitulaci. Jak čteme: Nabídneš-li třikrát pokoj, tak – i kdyby v pokoj s tebou nevešli a bojovali proti tobě – tehdy, až je Panovník vydá v ruku tvou … (dt 20:10-13);
Totéž shledáváme také u Davida, jak velmi usiloval o pokoj mezi ním a Šaulem: Já ku pokoji, ale sotva otevřu ústa, oni hned k boji .. (ps 120:7); Zatímco Šaul, nejenže se odmítal smířit, jak naznačuje citovaný žalm, ale ke všemu dál Davida pronásledoval obmýšleje zlého. A Vznešený ho skutečně vydal do Davidovy ruky, poprvé v jeskyni (1sam 24.kpt) a podruhé v ležení uprostřed vozové hradby (26.kpt). Přesto Davida ani ve snu nepadalo mu ublížit. Neboť člověku je původně dáno vyhledávat pokoje, jako bychom ho pronásledovali (ps 34:15). Vyhledávat ho mezi těmi, kdo nás mají rádi, a o to silněji následovat i u těch, co nám tak přátelsky naklonění nejsou. Vyhledávat ho na tam, kde zrovna působíme, a následovat ho i do jiných míst. Vyhledávat ho celou svou bytostí a „pronásledovat“ ho všemi svými prostředky (tj. jsme-li schopni díky svým statkům a financím způsobit pokoj, jsme povinni je na to použít), vyhledávat ho pro sebe, ale pro ostatní ho přímo pronásledovat. Dnes ho začít alespoň „vyhledávat“, ale od zítřka už dokonce i „pronásledovat“. Nepřipouštět si: Nejsem schopen nikoho smířit, naopak nepovolovat a zkoušet to zas a zas, až se to nakonec povede. Tak jak učí tradice, když si klade otázku, co to vlastně to „pronásledování pokoje“ je. – Nic jiného než schopnost řešit i spor pokojně a neváhat rezignovat na své postavení a důstojnost před ostatními, tak jak to vidíme u Mojžíše, když se sebral a šel ještě jednou za Dátanem a Aviramem (nu 16:25). A ochota odsunout své vlastní záležitosti stranou jenom proto, abychom uvedli pokoj mezi manžele, mezi znesvářené přátele anebo mezi učitele a jeho studenty… (Až potud Chofec Chajim)
Jistě. Už to slyším. Další námitka. „A nedopadne to nakonec zase někam mezi pokrytectví a přetvářku? Nebude to zase jenom jakési ´povinné´nakrásně vyargumentované plnění nějakého -musu? Já budu nakonec za vola a ostatní mně pěkně ohnou!“ — Domnívám se že nedopadne. Protože tu máme přeci pokyn v Leviticu 19:19 – Miluj bližního svého jako sebe sama!! Je nutno přát, vyhledávat a pronásledovat pokoj také i pro sebe. To z nás udělá (při špatném čtení toho verše) buď pragmatické sobce anebo šalomující bratříčky, anebo nás to osvobodí k pravdě: „Pardon nezlob se, ale teď vážně a úplně upřímně: Právě proto, že jinak celé dny pronásleduji tvůj pokoj, dej docela na malou chvilku pokoj ty mně..“ A bude-li to pravda, taková odpověď nezraní.
Zdravíte ve výtahu? Já většinou ne. Ale určitě začnu.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
43 Komentářů
rozumím, vlastně nerozumím
jen si říkám proč i přes to vše jsem brečela ráno
a že jsem byla vážně ten největší blbec, když tě prosil o pomoc a ty jsi neměl ani slovo na to, ani tu schopnost napsat buď mě, nebo jinému člověku, ty víš, NE NEPOMOHU
opět, že ti není stydno a pryč od tebe
charakter člověka se pozná v těch největších krizích, to jsem poznala, o mě neradno mluvit, nemám o sobě žádné valné mínění, ale určitě se ukázal charakter jedné herdek baby, která je za sto achabů, jenže ani ta nechápe tvé chování přes to vše, ale vono už voto nejde, jen jak krásně píšeš o tom, co v tobě není, ale skvěle to hraješ
je mi z tebe achabe na zbliti, nedavno jsem potkala lidi, neutralni, andele I dably, ale ti byly citelni, ty si hrajes na slusnaka, ale jses ten nejvetsi hajz, co jsem, kdy poznala, ne proto, ze jsi nepomohl, ale I proto, co tady pises, ale pro tebe je to maska, nehlede na to, ze jeste k tomu schvalne provokujes necim, oc jsem te zadala, aby si nenosil, protoze proste z mych rukou na takavou hlavu nic nepatri
a ted si to davide smazte, ale nic nez pravdu nepisu, v klidu a bez emoci, plac byl kvuli necemu jinemu, kvuli vzpomince, uz jen vzpomince, ale Vy vite
ale ta herdek baba mi pomohla v necem, co bych zvladla I sama (po urcitem case u neceho zvladnes vic, nez si si kdy myslel, to vim, protoze jsem si nikdy nemyslela, ze bych tohle mohla unest), I kdyz neskutecne lidsky me podporila, od tebe jsem chtela neco, co by ti ani vlasek nezlomilo, kor kdyz mas casto volno, jen jsem proste nemohla byt na dvou mistech a musela, ne chtela a volila, co, resp. kdo, je pro me dulezity, ale ty jsi nebyl schopen rict ani lidsky NE, slusne odmitnout
namisto reakce tam, kde jsem ti napsala, reagujes prevlecenym kabatkem v podobe clanku jinde, tak at to lidi vedi
ale mel si alespon tolik slusnosti, ze jsi tomu druhemu cloveku podekoval za informaci
Já celá léta ve výtahu zdravím a celá léta přemýšlím o tom, zda nepřestanu.
Tam, kde bydlím, se nezdraví, natož ve výtahu, kde můj pozdrav většinou lidi vyděsí. Díky výtahu jsem se mnohému naučila. Jak je zajímavé pozorovat chování lidí ve výtahu! Nejčastěji se dívají na světlo nebo na tabulku označující poschodí. Zdá se, že zadržují dech. Ulehčeně vydechnou až když výtah zastaví na některém poschodí a dveře se otevřou. Když jsou v “našem” výtahu lidé, kteří se znají, vypadá to, jako by se s nimi vezla i stísněnost.
Podle výzkumu psychologů se lidé ve výtahu chovají k sobě tak, jako kdyby ten druhý, resp. ti druzí byli vzduch-nula. Až později začínají vysílat omluvné signály, odtahují se jeden od druhého. Zdá se, že se stísněnost prostoru, nečinnost a transport nedal snést jiným způsobem. Vzpomeňte si,CO uděláte při nástupu do výtahu? Nejdříve na 20-30 sekund strnete, když se nechtěně dotknete souseda, stáhnou se v těcho místech svaly jako při reflexu, jako kdyby člověk chtěl říct: “Nemyslel jsem to tak, nechci vás obtěžovat, hned se odtáhnu.” Je to jen hra s prostorem. Těsná blízkost – a přece odstup. Člověk by se prý neměl k jinému přibližovat “těsně na tělo”,
všeho moc škodí. A taky – každý má jiné prostorové vnímání, které závisí od hustoty obyvatelstva. Takže už při podávání ruky můžete odhadnout, jestli člověk bydlí ve městě nebo na venkově. Lidé z venkova, hlavně z roviny, natáhnou ruku a oběma nohama stojí pevně na zemi, zato obyvatelé měst obyčejně vykročí jednou nohou dopředu. Díky výtahu jsem se mnohému naučila
a z “badatelských” důvodů jsem si mnohé zjišťovala. Zajímavé je např. vidět na videokazetě obchodní jednání mezi Američanem a Japoncem. Rozhovor měl při zrychleném přehrávání velmi zajímavou choreografii: jako kdyby Japonec a Američan spolu tančili tango. :-)) Japonec vytrvale přistupoval k Američanovi, zatím co Američan vytrvale ustupoval. Jen pro zajímavost: jednání nemělo pozitivní výsledek. Japonec charakterizoval Američana jako strohého, chladného a odmítavého partnera, Američan Japonce jako nepříjemně dotíravou osobu.
Omluva! Ale až sem mě přivedl Achabův zajímavý článek. Tím mým povídáním jsem chtěla jen říct, že existuje ještě jiná řeč, než ta, na kterou jsme zvyklí. Je to řeč těla, která je daleko upřímnější než slova. Je to skutečně tak. To nejdůlěžitější “slyšíme” očima. Jen 7% informací, které získáváme z rozhovoru nám prý poskytují slova. Tož se NEbojme a i v tom nepříjemném tichu, přerušovaném jen bzučením pohybujícího se výtahu “naslouchejme! :-))
Jedna “technická”: “glattkošerné máslíčko na hlavě” – Termín “glattkošer” používáme ve fleischig sféře. (“Hladké” plíce při šechitě)Používání tohoto termínu v milchig sféře je nonsensem. 8=)
Jedna “emocionální”: Doplnil bych úvahami o kvalitě pevnosti podání ruky. Existují druhy podání: sevření pevné, upřímné a sevření ve stylu “leklá ryba”.
Jedna “faktická”: Ve výtahu se pouze vytahuju.
Šabat šalom! (pozn. autora: neříkám nikdy ve výtahu)
vdaka aristokratickej neplachosti poprianie ocami sa da zachovat.aj mudry Konfucius napsal,,Sustredte sa na cestuťao,rozmnozujte v sebe Jej mravnu silu,Te,a vdaka tomu si osvojite princip ludskosti.smail.
to kralicku,co takto skusit vydolovat uslachtilost,vedomie vlastnej dostojnosti a prejavit ju sebavedomim a slachetnost,uvedomit si dostojnost druhych a prejavit to pokorou a ci baznou.Clovek,ktory sa zbavi konvencii nezazije oslobodenie nanajvys strati seba.pozdraveni.
to danny, ano, měla jsem mlčet, moc dobře vím, že tohle by udělala moje maminka, nádherně by se povznesla nad někým jako je achab, zažila věci, ze kterých by se achab haidler podělal, ale v životě jí to nezlomilo, byl to neskutečně pozitivní člověk, plný racia, ale tak nabytý optimismem,
prostě jsem nemohla, když vidím, jak si tu achab hraje na paní morálku,nemá v sobě kousek cti (a určitě ani já podle vás daničku, jistě mě znáte), proto jsem brečela, vlastně jsem se styděla, ale jeho nepokora, to jak si hraje na učitele lidu, přitom …………
nechme toho, daničku
stydím se před maminkou, před nebesy, ale ne před Vámi, ani před achabem
a opravdu vám děkuju daničku za pláč, ale jsou věci, prostě to musí ven
víte, v jisté době mi umřeli dva lidé, truchlím jen po jednom, ten druhý, umřela jen představa o slušnosti a lidskosti….hloupá představa naivního člověka…já z tohohle snad nikdy nevyrostu, i když už jsem dost stará na to, včetně zkušenosti, abch lidem neveřila, prostě to nemám v povaze, a víte co, já o to prostě přijít ani nechci…stalo by se ze mě něco jako achab….zmokla slepice, co mluví o kráse, ale uvnitř je vyschlá až na troud
víte, tenkrát když jsem prosila achaba o pomoc jsem spolehala na lidskou slušnost a jeho ředitelské schopnosti (schopnost něco ohlídat a zaplatit nikoli však ze svého, cestu bych mu zaplatila, dokonce i ubytování v hotelu, protože momentálně, i diky tomu, co se dál dělo, je to horší a trochu nepohodlné podmínky nemusím zrovna už ze slušnosti nabízet někomu, když od něj potřebuju pomoci, krucinálfagot i jsem řešila, aby se najedl nejen podle halachy, ale i podle své cukrářské diety)…..nic víc, prostě jsem neměla komu jinému říct……tenhle článek, ty jeho slova, na co si to hraje? to je jak nebe a dudy, končím, nebudu otravovat, nikdy jsem nebyla na idoly, takže vás danicku chápu, ostatně paní jarmila, kdysi napsala, že achab se ukáže každému, jak je třeba…no pravděpodobně mi to bylo třeba, nějaké poučení pro mě z toho jednoznačně plyne a já jsem věčnej student
m.Ecckhart povedal kralovne,ktora dlhodobo oplakavala milovaneho manzela,,co rves,dyt to byl jenom clovek.smailik.
jste danny normální, byl jste někdy u smrti?
Vaše reakce danicku (prominte, ale vaše reakce, danny vas zovat nebudu), mi za tu dobu připomněla dva lidi, jednoho doktora (za tu dobu jsem se setkala s mnohými, tenhle mi ale zůstal v paměti na té pomyslné druhé straně) a pak si říkám, vlastně jednoho taky buddhistu. Toho jsem neviděla (a nebylo to tím, že by jsme se časově minuly), ale vaše reakce mi ho připomněla, vlastně taky takový budhisticky pohled na život, vždyť o co jde, život jde dál, hlavně, že důchod chodí domů (přeháním, tohle nevím, ale komunikace nemocnice s ním byla pouze úřední cestou).
pardon minuli (oni vlastně ti budhisti byli dva…syn a vnucka, ta se alespon ukázala, prý jednou, na tři minuty)
ale děkuju za reakci danicku (dan jste byl ještě v připadě článků), ted vidím spíš dítě a naivitu, ne muže……..alespoň jsem pochopila, kdo mě tady umravnoval, a kázal o uslechtilosti
doufám, že se podle věty, kterou jste mi tady uvedl zachováte i ve svém životě, vlastně ne, nedoufám, věřím (naivně), že zkušenost Vám otevře oči
vludilo sa bezne nepochopenie,ale to byva casto projekciou.ad1neumravnujem,skor radim.
Ad2nechapem budhisticku vsuvku,Eckhart bol krestansky mystik,ad3pri nie jednom zomierani som bol.ad4Mt7,6a dodatok,,alebo zmenia na vas vhled,,.slunce v dusi.
ps.som rad,ze som videni ako dieta,lebo muz determinuje len pohlavie,kdezto deti maju iste Kralovstvo.smailik.
a ja se omlouvam za oznaceni budhista, pomychala jsem si jmena a s cim je spojuji, proste to ted neresim
Eckharta jsem nejak ani nevzala v potaz, prisla mi ta veta jak pest na oko, a v te souvislosti jsem si vybavila proste neco, co jsem taky zazila, resp. videla, ale I tak je ta veta pekne ulitla, alespon v tehle souvislosti, a obecne v souvislosti s jakoukoliv smrti Vam nejblizsiho cloveka je to spojeni “dyt to byl JEN clovek” ……..
Myslite, ze by tohle rekl Eckhart i Marii?
omluvat sa netreba,teda v tomto pripade,lebo rozumiem.skusim nacrtnut jeden z uhlov pohladu.suhlas a ci nesuhlas nieje smerodatny.a tiez vyrok,,byl to jen clovek,,sa ukaze v inom vyzname.altruista povie,,chvala,dusicka je u Pana,,.Egoistovi,v slusnom vyzname slova,ten dotycny chyba,chyba mu jeho starostlivost,mudrost,laska a pod.ale chyba to Mne.Co tam po tom,ze jemu moze byt fajn,ale co Ja?k toto pochopim zo zrkadla sa mi stava okno.smail.
ad 25 :-)))
pozdrav ci usmev od srdce ma silu: preplneny autobus mhd, nastoupi nastvany jedinec a uz je mnohem vetsi dusno, pristoupi clovek s klidem a nadhledem a najednouto vsichni snasi s usmevem….
Králíčkův nářek je srdceryvný – svědčí, že se stalo něco nedobrého. Vůbec nejsem oprávněn jakkoliv něco posuzovat a proto mluvím jen obecně Nikdy bychom neměli jednat tak, abychom zavdali příčinu k sebemenším (byť neoprávněným) výčitkám; projevům nevole. Etickým imperativem je být neustále „gentle“, abychom nedali záminku pro pláč. Je to otázka empatie, zachování míru. Šalom – v plném slova významu. Záleží nám velice, aby se „šalom“ rozhostil i v duši toho druhého. Člověk by neměl usnout dříve, než uklidní duši toho druhého.
Smile — ale někdy se spát musí :O)
od tebe achabe je ten usmev obzvlast uprimny, ze by od srdce?
a vono se ale vazne nic nestalo gugi, necitim se dotcena, moje volba priorit, tim padem nejakej dopad, logicky vzato…..chtela jsem, zda by achab neohlidal opravu strechy, vpustit, zaplatit, nic vic, proc jsem nemohla pisu alespon naznakem vise….nestalo se a ceka se dal, vse se odlozilo, karma zatim zkorodovala u toho nejdrazsiho z ni, takze dalsich deset za novou, ale moje vina, tohle vse beru…..mate pravdu v tom kralickovi (zni to tak – chudinka majej), kalicek dostal po papulce ze veril v neci slusnost, kor kdyz von nosi furt jeho dekly na hlave (no doufam, ze uz je vyhodil), poste sme se spalily….. hupsa do nory
podle achaba je vse nenahoda, takze neni nahoda, ze se vse semlelo, tak jak se semlelo, neni nenahoda ani to, ze jsem achaba poprosila o pomoc a neni nenahoda, ze achab NEMEL dostatek slusnosti ani odpovedet na prosbu.proste nic neni nahoda
a co se tyce toho jestli se citim dotcena, ne necitim, proste me jen dostalo s jakou vervou achab pise o slusnosti, ale na to, aby slusne odmitnul (nic vic, kdyz uz) se jaksi celou dobu nedostalo……ale to je holt otazkou kazdeho cloveka, na co ja cumim jako tele na vrata (mozna je to tim, ze jako blbec zdravim) jinej bere jako holt jinac
dotcena nejsem, za to mi to nestoji
a tobe achabe dostatek zdraveho spanku
vite v cem je ta nenahoda, ze clovek minimalne tusil, ze achab proste nepomuze, jenze clovek je tvor blby, takze sjede z te rovne dalnice, jede pres vselikaje silnice treti tridy, vomlati si kapotu, aby vomlaceny zas nasel najezd do rovne dalnice v presne v tom miste, kde jak blbec vyjel jsa byti poucen ze nektere silnice treti tridy vazne nebrat
sabat salom
jinak ja sabat neslavim, minimalne zitra, prijde andel se svoji zenou, mi s necim pomoci, I kdyz pro zmenu ve sklepe……vazne clovek pozna charakter lidi az v krizi
vsechno je nenahoda,ale to nieje podstatne.Podstatnejsie je,co s tou nenahodou dokazem urobit.Nenahody mozu na cloveka destruktivne posobit,ale aj nie.
To, že jsem člověk,
sdílím s ostatními lidmi,
to, že vidím a slyším,
že jím a piji,
mají všechna zvířata se mnou společné.
Ale to, že jsem, je vlastní jen mně,
a patří jen mně,
a nikomu jinému:
žádnému jinému člověku,
žádnému andělu a také ne Bohu –
pokud ovšem
nejsem jedno s ním.
Mistr Eckhart, Fragmenty
jo to se uvidi, zatim funguju, mozek I kdyz tady to videt neni se prekvapive taky navratil, ze zacatku jste mimo, byl to posledni predek, , najednou jste vazne sam, proste totalne sam……to je volba ze v nenahode…..mate volbu, zblaznit se, nejak se vzchopit, zacit pit….je to na vas, resp. jen a jen na me co udelam a co zvolim
to Jarmila,tu sa da pochopit preco mal velke problemy.ale nastasti nedopadol ako ibn Haladz.smail.
já teda nevím jestli můžu. . když nejsem králík, díky. šalom
To Jarmila: 8=D nebyl mistr Eckhart prvním z kvakerů, resp. opačně: nevycházeli kvakeři z jeho učení? 8=D
To Králíček: “silnice třetí třídy” – v návaznosti na to lze doporučit, že raději zůstat chvíli o hladu, než jíst nečisté pokrmy, co jsou zrovna po ruce …
Není to jen na člověku, co si zvolí. Talmud říká, že 40 dní před narozením dítěte je už v nebi rozhodnuto, s kým uzavře manželství…
8=D
mily Gugi, sice nevim, co znamena, resp. odkud vypramenila, ta narazka na rozhodovani o manzelstvi, ale tak rikajic jsem si na 99,9 % jista, ze jsem se tomuhle nebeskemu rizeni ve veci: kdy, kde a s kym vyhla :).
ad “silnice třetí třídy”
často necituju, spíš parafrázuju to, co se mi nějak uložilo na hardisk (tohle děláme všichni), ale tohle je z pidi knížečky, co jsem si dnes koupila, narazila jsem na to jako na první text, na silnice to sedí a mě to jen připomíná, co říkám od mala, miluju vodu, nemusí být zrovna divoká, i když peřeje jsou krásný, ale od mala nemám ráda takové ty tiché kalné, skoro kalné, či kalné vody, bez života se smuteční vrbou na břehu.
“Vidíme, jak vody, zpívajíce, sestupují z hor; a které vody jsou ty nejčistší? Ty, které se nejvíce otloukají o kameny, ty, které padají jako vodopády a velkolepě se tříští v nádherném přepychu bílé pěny. Ty jiné, vody nesmělé, ty, které zůstávají klidné v zátočinách, končí jako stoky a žádná živá bytost v nich nemůže žít.” (Jorge A. Livraga)
Krásný zbytek dne přeji, a pro jiné dobrou noc.
PS: teď jen koukám, kdo ta slova napsal na wiki, že by “NWO”? :-)