Zdroj: Shekel

“Nechtěl by ses jmenovat Gabriel?” Tuto otázku jsem dostal, když jsme začali plánovat svatbu. Nechtěl jsem, přestože bych si tím polepšil. Mohl jsem se, alespoň podle příjmení, stát archandělem. Takhle jsem zůstal jen obyčejným knížetem, jak se dá přeložit mé rodné příjmení Fürst.

V našem prostředí nebývá časté, aby při svatbě přijímal muž příjmení své manželky. Jsou sice výjimky, ale většinou to bývá obráceně. A tak to nakonec byla moje žena, která změnila příjmení a sestoupila z nebeských výšin na naši zem.

V Bibli se můžeme se změnou jména setkat mnohokrát. Například Abraham a Sára měli původně jiné jméno. Když s nimi Bůh uzavřel smlouvu, dal jim nová jména: “Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů…
15Bůh také Abrahamovi řekl: “Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).”
(Genesis 17,5+15)  

Celkem zajímavá je změna jména čtyř mladých židovských zajatců v Babylóně: “Velitel dvořanů jim změnil jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego.” (Daniel 1,7)

V jejich případě to není Bůh, kdo mění jména, ale babylónský úředník. Proč to dělá, to nám bude jasné, jakmile se podíváme na význam původních a nových jmen. Hebrejské jméno Daniel můžeme do našeho jazyka přetlumočit jako “Bůh je můj soudce”, zatímco babylónské jméno Baltazar znamená “Strážce skrytých pokladů boha Bála”.

Podobné je to i u dalších tří postav. Zatímco Chananijáš znamená  “Bůh je ti milostiv” , tak Sidrach by měl být “Ctitel slunce”. Mizael je “Božský”, ale Mizach je ten, kdo “Patří babylónské bohyni”. Jestliže Azariáš věří, že “Pán je můj pomocník”, pak Abdenágo se má stát “Služebníkem boha Nabu”.

Díky knize proroka Daniela víme, že Babylóňanům se tato proměna židovských ctitelů Hospodina na uctívače babylónských božstev nepodařila.

Na závěr bych rád ještě vzpomenul změnu jména, která teprve nastane. Apoštol Jan v knize Zjevení zaznamenal Boží zaslíbení pro ty, kdo mu zůstanou věrní až do konce: “Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.” (Zjevení 2,17)

Náš Bůh má pro nás připraveno nové jméno. Jméno, které bude vyjadřovat, kdo se stal našim jediným Bohem. Jednou nám dá bílý kamének, na kterém bude toto nové jméno vyryto. Každý, kdo přijme Boží pozvání a stane se součástí Boží rodiny, dostane nové jméno – stane se synem nebo dcerou svého Boha.

Už dnes můžeme na náš náhrdelník navléct perlu, na které bude vyryto: “Jsem Boží dítě!” Teď ještě své nové jméno neznáme, protože to dostaneme až v božím království. Už teď ale můžeme být hrdi na to, že jsme součástí nebeské rodiny, že jsme dětmi našeho Stvořitele.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 46. díl: zde

1 Komentář

  1. astorc
    20.11.2011 – 23 Heshvan 5772 v 18:30 — Odpovědět

    děkuji, zrovna se mi to hodí

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Druh žáby považovaný za vyhynulý spatřen na severu Izraele

Další článek

Nové banky a jejich spořící účty, nic moc