Žid nemá jinou možnost. Buď je to vrah anebo lachtan. Jenom ve zcela výjimečných případech obyčejnej člověk.

Žid vrah  poslal na smrt  Ježíše, odkrágloval i Anežku Hrůzovou, bez křesťanské krve ani oplatky na pesah neupeče, terorizuje teroristy a útočí na podivné flotily… Co na tom, že kdyby Ježíš nějakým způsobem neumřel, nebylo by možno obchodovat ani s odpustky ani s vírou, že Anežku podřízl s největší pravděpodobností její vlastní brácha, že pokud fakt míchají krev křesťanských mimin do těsta, tak to pak zaručeně nejedí, jelikož nejedí dokonce ani krev husí. Že ta flotila moc dobře věděla, že bude mela, že ovšem najust plula tak, aby mela byla, a především velice moc chtěla, aby ta mela byla…  Jenomže tyhle polopravdy  už dneska nikoho nevzruší. Silikon v oblinách modelek a make-up Terezy Pergnerové hýbe vesmírem více. Zatímco bludy o židech se mezi námi táhnou přinejmenším od Ukřižování, ne-li od Stvoření, protože had vlastně taky nekecal. Jsme skutečně „jako bohové“ – máme totiž  šanci rozlišovat mezi dobrým a zlým. Jenom nám ta zmije had jaksi nedořekl, jak zatraceně těžko nám to rozlišování nepůjde.  Díky přirozené lenosti přemýšlet a lásce k neuvěřitelnému…

Daleko horší je ovšem to, rozhodne-li se někdo dívat na židy jakoby pozoroval v zoo-parcích tolik oblíbené krmení lachtanů. Jako na atrakci, bezpečně schovanou za sklem výběhu (tedy abychom byli přesní spíš výplazu či výplavu…).  Dosť bolo Singera. Gheto vypadalo taky maličko jinak.

Ale ze všeho nejhorší je, když někdo tuto lachtaní scenérii připustí, podporuje anebo dokonce vyrábí. Tam už je to krapánek na pováženou…

Je léto, čas otázek „kudy z nudy – nejlépe po Česku“ a to pak potkáte žido-lachtaniny bezmála na každém kroku. A tovůbec nepřeháním. Židovského je v Česku na tucty. Vždyť  díky  neustálému a periodicky se opakujícímu vyhánění této „živé komodity“  (rozuměj : židů)  z královských měst je jako prstenec diskrimace kolem každého okresního štetlu drůza bývalých židovských obcí i s jejich hřbitovy, tu a tam dokonce i nějaká ta komunistou nestržená a postkomunistou nákladně (někdy až příliš nákladně!!) opravená synagoga – to vše zručně a vkusně proměněno v památku.

Lachtaniny začínají ve chvíli, kdy se po památce začne prohánět průvodce. A tak se tu či onde v bývalém synagogálním prostoru doslechnete, že židé „se modlili“, že si „uvazovali“, že „věřili“ a  že „žili“… Ale oni žijí, důvěřují, stále si uvazují tefilin, oslavují „brit“ a modlí se. Ještě i dnes!! Nevyhlazujme, prosím jednu svébytnou kulturu – když se to (s požehnáním nebes!!) nepodařilo ani Dolfovi, o kterém ještě bude řeč.  Těžko totiž přestaneme věřit, že to nejsou vrazi, když se na ně u nás doma budem koukat jako na „vyhlazené“ a u nich doma, jako na nepochopitelné (protože jejich mokasiny nenosíme) anebo dokonce jako na vrahy… Ačkoli, kdyby taky nedělali se svojí jidiškajt takové štráfy a maličko se otevřeli těm „za sklem“, možná by konečně nastalo to, co provozoval Abraham s Bigbossem. Totiž konstruktivní dialog, který málem zachránil Sodomu a Gomorru…

Pojedete-li letos na jih Moravy, určitě si ale nenechte ujít Mikulov. Je to krásnej kousek slunné Itálie kousek od Pálavy a tam (kromě notoricky proslulých vinných sklípků bývalých  židovských vinných závodů fy Teltscher zkonfiskovaných treuhändlery stalinského tipu na Vinařské závody Mikulov) najdete  klasických „lachtanin“ až nad hlavu. Hned pod loubím jediné dochované synagogy (z původních přinejmenším dvanácti – a to v době, kdy Praha jich měla jen o čtyři více!!) najdete pamětní desku obětem nacistické perzekuce. Ovšem z let 1939 -1945. Mikulov- jako jediná lokalita v Sudetech – asi nikdy nebyl postižen Mnichovem!  Anebo možná všichni ti již v osmatřicátém pronásledovaní, vyhánění a odsunovaní Moraváci a židé vůbec netrpěli a obětmi se stali teprve až po Silvestru!!

A já bych tomu docela i věřil, protože nastojte –pro židovské hřbitovy v Čechách, zejména pro ten mikulovský, nikdo  neudělal více než právě Adolf Hitler. Ten totiž, když se po záboru Sudet zašel do Nikolšpurku mrknout, kolik toho Dietrichštejnům zkonfiskuje, až se ujme krajíce, v Mikulově skutečně byl.  A podle legendy „hřbitov se mu tak zalíbil, že ačkoli jiné vypalovat (sic!), mikulovský prohlásil za památku“ !! – Paradoxně památku vyhlazené kultury.

To všechno patří ke koloritu léta. Sám jsem taky prováděl a vím, co jsme vám návštěvníkům tropívali. Ale vždy měl sylabus nějaké odborné podhoubí, které  jsme nikdy nepřekračovali. A bludy v něm nebývaly. Fabulovali jsme tedy na vlastní riziko a dle poptávky výpravy. Doslechnu-li se ale navíc, že židé vrchnosti platili nemalé poplatky, protože vždycky měli peněz dost, jelikož jsou  na peníze – mám pocit, že to je už na žalobu. Ptám se tedy těch průvodkyň, proč to říkají?  – Odpověď zní: Máme to tak nařízeno, z toho nás tu zkoušejí. Uffff.  A proč si to neověříte? – Mámě to zakázané, výklad smíme podávat jen podle tohohle. (Ale já si tajně stejně čtu – dodává jedna z nich!)…

Hustý? A bude hustěji. Představte si,  že pamětní desku „neobětem“ pořídili lidé „od židovských památek“ a antisemitský sylabus plný ptákovin soudružka ze „Spolku přátel židovské kultury“ …  Ale co naděláme –  musí se jít dál. Vykašlat se na vrahy i na lachtany a tajně doufat, že slušnej člověk, se ani polopravdou ani vyloženou kokotinou opít nenechá, zatímco výrobcům těch hovadin třeba někdy  (jednou, časem, dá-li Nebe) svitne …

Krásné léto

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Kostlivci mých kostí