Krátce po revoluci jsem byl pozván na přednášku křesťanského misionáře z Austrálie. Byla to doba, kdy bylo v módě “věřit”. A tak jsem se ani nedivil, že sportovní hala našeho malého města byla plná posluchačů. Poselství toho večera by se dalo shrnout do věty uvedené v nadpise.
Po přednášce jsem šel domů a bylo mi smutno. Viděl jsem desítky lidí, kteří na konci misionářova představení reagovali na výzvu, aby přijali Ježíše. Věřili, že jim díky tomu skončí veškeré jejich životní problémy. Misionář sliboval, že je Bůh zbaví finančních problémů, uzdraví všechny jejich nemoci a pokud mají problémy v manželství nebo v rodině, vše zázračně urovná. Stačí jen “uvěřit”.
Cestou domu jsem přemýšlel o slovech Ježíše, jehož jménem byly ten večer slibovány zázraky. Vzpomněl jsem si na jeho slib, který vede k jinému závěru: “Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.” (Matouš 11,28-30)
Pokud víte, co je to jho, pak rozumíte i tomu, co tu Ježíš slibuje. V jeho době bylo jho nejmodernější pomůckou k přenesení tažné síly dobytka na pluh. Dnes bychom spíše použili slovo chomout, díky kterému koně a tažný dobytek lépe táhnou vlečku, pluh nebo třeba secí zařízení.
Co nám Ježíš nabízí? Říká, že nás zbaví našich “břemen” – problémů? Ne, to neslibuje. Jen nabízí svou pomoc. Nabízí nám své jho, díky kterému nás naše trable nebudou tak srážet do kolen. Váha našich starostí bude najednou menší.
A ještě něco nám tu Ježíš nabízí. Jho se totiž většinou vyrábělo pro dva. Pluh táhl pár. A tak můžeme této nabídce rozumět i tak, že Ježíš potáhne naše problémy s námi. Nebudeme na ně sami.
Bůh nám neslibuje, že nás zbaví všech problémů. Naopak, dopředu nás varuje, že díky víře nám dokonce mohou některé problémy i přibýt: “To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.” (Jan 16,33)
Pár týdnů po přednáškách toho Australana jsem potkával lidi, kteří říkali: “Bůh mne zklamal. Nesplnil své sliby!” Jenže to nebyla pravda. Nezklamal je Bůh, ale misionář, který jeho jménem sliboval něco, co Bůh nikdy neřekl. A tak je namístě si čas od času zopakovat radu apoštola Jana: “Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.” (1.Jak 4,1)
Dejme si pozor, komu nasloucháme. Jan věděl, o čem píše.
Autor: Vlastík Fürst
Autor
8 Komentářů
Dekuji Vam za clanek. Srozumitelne vysvetleno pro dospele. Nabizi se mi vsak jedna otazka, tykajici se mladeze. Deti a mladi lide tezko rozpoznaji promyslenou dospelou manipulaci. Nekteri rodice se vubec nestaraji o jejich duchovni svet a dokonce je dezorientuji. Starostlive babicky a dedove bohuzel nejsou uz tak moc k mani. Vseobjimajici medialni prostredi a nekdy i skolni atmosfera jsou zalozeny vetsinou na nasledovani techto priorit-proroku (penize, slava, sex, drzost, podvod, pomluva, nestydatost, brutalita, drogy,..).Pokud znaji jen toto, tezko mohou rozpoznat ihned to jine neviditelne. Mozna jen ‘stesti ci osud ci Buh’ nekterym pomuze nebo ti, kteri preziji a pouci se ze sve trpke zkusenosti.
Jsou oblasti, kde bychom se dostali na úroveň domněnek. Tak, jak znám Boha, věřím, že má způsob, jak spravedlivě a milosrdně posoudí vše, než kohokoliv odsoudí.
S obsahem článku se dá souhlasit až na malou výhradu. Po převratu v roce 1989, revoluce u nás neproběhla, se vyrojili různí “zvěstovatelé” Evangelií nebo východních náboženství a meditačních směrů. Z USA k nám také přispěchaly různé křesťanské církve a organizace slibující pomoc, požehnání nebo spadení, které zprostředkuji u Boha. lidé podvědomě cítili, že se děje něco co nechtějí a proto se, jako tonoucí, chytali nabízeného virtuálního stébla. Bůh byl spojoval se vším možným od hubnutí počínaje odvykovkami kouření konče. Lidé se mnohdy nestačili divit co všechno může Ježíš Kristus zařídit. O co pak bylo větší jejich zklamání. Žádné zázraky se nestaly. Bůh jim nepomohl od nemoci. V restituci nedostali žádnou fabriku. Ani žádné zjevné požehnání na ně z Nebe nespadlo. V bibli není nikde napsáno, že věřícím budou lítat pečení holubi do huby. Kdyby tomu tak bylo tak jsou kostely narvány k prasknutí. A ony chvíli vlastně i narvány byly.
PF 2012 přejí Mayové
Souhlasim s panem Antoninem. Po revuluci byl velky hlad po vsem duchovnim po predchozim socialistickem pustu. Pokud se vsak posuneme do dnesni doby, kterou jsem mel na mysli v prispevku, tak nerozumim reakci od pana Vlastika. Ktere oblasti na urovni domnenek mate na mysli?
Sám jsem vedl několik “odvykovek”. Spoustě lidem pomohly.
A vidím i dnes, že Bůh pomáhá a dělá zázraky. Je ale na něm, kdy pomůže a kdy ne.
Můj bratr, ačkoliv se za něho modlilo mnoho lidí, zemřel na nádorové onemocnění. Kamarádka, která měla stejnou diagnózu, se uzdravila.
Proč? To nevím a ani po tom nepátrám. Bůh má právo rozhodnout a já mám dvě možnosti. Odmítat jeho rozhodnutí a stále se trápit, nebo přijmout a mít klid s vědomím, že jednou mi vše vysvětlí.
ad1) Martine, žijeme v “ďáblovu” režimu. Jestliže byla za zlatých časů socialismu mládeži vštěpována morálka socialistická. Vědecký – tedy ateistický pohled na Svět, jsou dnes děti a mládež považováni za spotřebitele od svého narození. Není účelné aby měla rodina jakýkoliv vliv na zdravý vývoj svých potomků. Nový bohem se stal mamon. Kristus přibitý na kříži, případně prezentovaný jako fackovací panák nemůže být pro mládež vzorem ani náhodou. Církve jsou světské organizace a jako takové se i ke svým “ovečkám” chovají. Nedávno jsem slyšel jsem kázání při kterém se kazatel “prořekl”, že chtěl si původně otevřít hodinový hotel ale nakonec založil církev. Je to prý výnosnější a v podstatě bezproblémový podnik.
PF 2012 přejí Mayové
Dekuji panu Vlastikovi a panu Antoninovi za jejich odpovedi. Oboji mi velmi stoji za premysleni. Zivot kazdeho cloveka neni tak jednoduchy pro univerzalni odpoved jak je nekde nekdy psano.
Martin: p.Vlastík zřejmě domněnkami myslel skeptický závěr 1. Já si také myslím, že byly mnohem horší období historie: Mayové se svými lidskými oběťmi, Hitler, Stalin, Pol-Pot nebo i starý Řím a Bůh i v nich pracoval. Záleží na každém mladém člověku, zda se rozhodne jít cestou pokory a Bůh v něm může pracovat a nebo cestou nadřazenosti, jak mu káže kolektiv nebo reklama. Pak samozřejmě Bůh nic dělat nebude.