Dojíždět za prací deset kilometrů od bydliště není ve většině světa velký problém. Ve vlaku, autobuse, autě nebo i na kole. Jde-li ale o Jeruzalém a palestinský Ramalláh, vlak ani kolo nepřicházejí v úvahu. Autobus ano, ale otevřít si knížku se nevyplatí. Za několik minut se musí vystoupit a projít vojenským přechodem Kalandíja.

Míříte totiž do východního Jeruzaléma, který je pod izraelskou kontrolou. Šadí Usmán tam jezdí na devátou hodinu a z domova odchází pro jistotu v půl sedmé. Délka kontroly je nevypočitatelná, může projít hladce, ale může se taky protáhnout na tři hodiny. “Vojáci jsou velmi mladí a většinou mají vymyté mozky. Hrají si s mobilem a nechávají lidi čekat ve frontě. Za jak dlouho projdete, závisí na náhodě,” říká Šadí.

A fronty jsou brzy ráno dlouhé. Nejde ale jen o ně, nýbrž taky o to, že se čeká v klecích, v nichž se dospělý muž sotva otočí a které spěchající lidi nutí k husímu pochodu úzkým prostorem s pletivem nad hlavou.

Ti, kdo tu stojí, jsou občané západního břehu Jordánu z Ramalláhu a okolí. Mají povolení k práci v Jeruzalémě a musí se dostat za hranici vymezenou betonovou zdí. Mnozí jsou zkušení a nemají rádi zdržování nováčků nebo cizinců. Sami mají všechny kovové součásti své výbavy i oblečení v taškách, které rutinně položí na pás se skenerem a sami pak pouze v plastu, kůži a textilu projdou tichým bezpečnostním rámem. Člověk neznalý věci sice na pás odloží mobil nebo fotoaparát, avšak hodinky či pásek kalhot podcení. Takže rám nad jeho hlavou vyzvání a je třeba se vrátit. Často několikrát, dokud není i ta nejmenší část kovového předmětu odložena.

Rámem ale nemusí projít rychle ani Palestinci. Zejména ti mladší často skončí bosí, protože rám zvonil, dokud nesundali i boty. Ke skenerům je z klecí vypuštěno otočným rámem vždy jen několik šťastlivců. Rám se po krátké chvíli zablokuje a znovu se čeká do dalšího uvolnění. Vzrušení u něj proto roste a zezadu se tlačí ti, kteří se chtějí procpat do otočných vidlic už při dalším uvolnění.

Cizinec s pasem musí nechat oskenovat svou fotografii, ale jinak je většinou bez dalšího propuštěn a má-li štěstí, pak i s přáním dobrého dne. Palestinci projdou jedině s pracovním povolením nebo v době muslimských svátků, ale i v tom případě může Izrael přístup k mešitám Starého města v Jeruzalémě omezit na určité věkové skupiny. Tento týden přechodem neprošla asi sedmdesátiletá žena, která doufala, že ji vojáci propustí kvůli tomu, že se chce pomodlit v mešitě Al-Aksá.

Je ale ještě další možnost, jak se k Al-Aksá dostat. Totiž mít v rodině těžce nemocného.

Nemocnice Augusty Victorie ve východním Jeruzalémě je jediná, která je schopná poskytnout léčbu pacientovi s rakovinou ze západního břehu Jordánu. Tamní doktor Taufík Násir nemocnici vybavil moderní technikou odpovídající standardu v Izraeli.

Ve východním Jeruzalémě funguje s přispěním Evropské unie systém šesti nemocnic a Augusta Victoria je jednou z nich. Její specializací je onkologie, další se specializují na operace srdce, neurochirurgii a další výkony, jež nemohou poskytnout zařízení na západním břehu Jordánu.

Přijímají pacienty ze západního břehu, pásma Gazy a východního Jeruzaléma. Účty platí z 85 procentpalestinská samospráva. Doktor Taufík je koordinátorem nemocniční sítě a nejenže postupně v Izraeli vydobyl četná povolení včetně toho provozovat dva lineární urychlovače, zve také ke speciálním zákrokům lékaře z izraelských nemocnic a některé z nich přetáhl na své pracoviště natrvalo.

Na izraelské vládě vydobyl právo vynechat onkologické pacienty z osobních prohlídek na přechodu do východního Jeruzaléma, takže nemocní dostávají povolení s černým razítkem, které umožní automobilu rychlý průjezd. Rodiny navíc uplatňují právo poslat s nemocným dvoučlenný doprovod, a ten tak získá příležitost podívat se k posvátným místům islámu na Chrámové hoře.

“Chci pro ty nemocné důstojnou léčbu a důstojnou cestu za ní,” říká Taufík. Ač lékař, Taufík s diplomatickou bravurností proplouvá předpisy dvou vlád a dvou ministerstev zdravotnictví a pomáhá tak udržet kontakt Palestinců ze západního břehu a Gazy s východním Jeruzalémem. Nikdo z nich nepochybuje o tom, že to je to pravé místo pro metropoli jejich budoucího státu.

Ramalláh (Palestina) 3. února