Připomíná mi to páteční večery ve Skotsku – kdy po pátý všechno ztichlo – každej se šel domu převlíct a pak se s heslem „eating is cheating“ začal lejt národní pohár.
Už od starověku si chce každej normální pracující člověk víkend užít a oddělit od pracovního týdne. Samota je nemoc ateismu s bezdůvodným pitím na cestě za alkoholismem. Židé nikdy nesplynuli, oddělili svoje svátky od kultu slunce a společným stolem zvolili jinačí charakter vzdávání obětí. Žena získala právní subjektivitu, tradujou se anekdoty: „Moše, už slyšeli, jaký neštěstí potkalo Steina?“ „???“ „Moje paní s ním utekla.“ Anděl smrti jako důkaz Satanovi závisti před dveřma, který skrz veřeje potřený červenou barvou – symbolem krve i života – neprojde. Místo gazely za nohu, vzniklo zub za zub a taky hláška „ani za zlatý tele vole“. „Pár“ lidí schopnejch se o sebe postarat si na pouti zodpovědnosti za svý rozhodnutí sbalilo věci a
o 202 míň než má tahle moje milovaná smečka přikázání (micvot מצוות) je to let (411) od výročí (9. Adar 5772 – ט אדר תשע”ב – so 3.3.2012) spočinutí požehnaného člověka který přímo v hlavním městě dnešní český republiky dotoval vědu, umění, drobné řemeslníky, obchodníky a nakonec i samotnýho císaře (Mordechaj ben Šemuel Maisel  מרדכי בן שמואל מייזל ). Teď už asi tušíte čemu se říká progresivní evoluční tendence, no ne?-)