Zdroj: dreamhosters.com

Láska není líná a tradice je pouze zdroj. Nikoli kánon.

Opět (pokolikáté asi od vzniku „státního křesťanství“  někdy za Heleny a Konstantina?) proběhla diskuze na téma  roztržené opony chrámové, tedy diskuze o tom, jak a co Ježíš naplnil tím, že všecko zrušil. (Anebo nezrušil?)

Diskuze bouřlivá, časem i plamenná a pochopitelně téměř nikam neústící. Ale budeme-li si stejným způsobem, jako se vyplatí číst nejen celky ale i detaily v kanonickém textu bible, všímat si i v diskuzích neafektovaných, o to ale příznačnějších a tím vlastně katarzních detailů také, přeci jenom kamsi vyústila…

Ke svědectví, že je to právě křesťan (tedy přinejmenším přispěvatel, který se za křesťana označuje), kdo v dobré víře a vlastně téměř dětsky naivně kus křesťanství popírá. Nejsou to  nepřátelští a zaslepení židé! Ale sám poměrně kultivovaný poutník na cestě křesťanství!!!

Ve výše uvedeném článku, v komentáři (63) píše nick Tara.cz doslova: Zdá se mi unfair, že nekřesťani si nárokují „Starý zákon“ a jeho výklad pro sebe, a (tím) útočí na samou podstatu mé víry – Ježíše.

(V rámci objektivity podotýkám, že Tara to ozávorkované „tím“ nenapsal, a možná dokonce i svá slova o „útoku“ na Ježíše psal jako výčet  všech skutečností, které ho  v diskuzi zraňují, nikoli tak, jak jsem mu tu jeho větu přeformuloval.) Nicméně ne-li Tara, pak rozhodně celá řada dalších rádoby křesťanů a  především celé to „státní (říšské) křesťanství“ cítí v dialogu s hebrejskou biblí (dále jen Starý zákon) útok na podstatu jejich „víry“.

Čímž ovšem mezi řádky přiznávají, že skutečně stavějí na písku  – podle podobenství, které cituje Vlastík Fürst v samotném článku, který k prozrazení tohoto detailu přispěl.

Nechci vleklým úvodem zdržovat, spíš navnadit naši společnou zvědavost. Co je oním útokem na „jejich podstatu“ ? — Nejistota!! Dokonce si dovolím říci „řízená nejistota“.

Zeptejte se křesťana na některý z požadavků starého zákona. Anebo obecně na platnost starého zákona i dále v aplikovaném křesťanství. Odpověď:  Bylo zrušeno obětí Ježíše! Ptejte se tedy dál, ptejte se, co konkrétně bylo zrušeno, jestliže Ježíš učí a tvrdí, že nepřišel rušit ale naplnit?  Křesťan už neví, není schopen stanovit, co platí a co nikoli, protože starý zákon nestuduje a pouze „věří“, že to bylo zrušeno. Čestnou výjimku tvoří ti políbenější z nich, kteří se starozákonním textům přeci jen věnují více, a jsou schopni vytvořit přinejmenším teorii, že morální zákon platí, a pouze tzv. ceremoniální zákon byl zrušen.

Ale i oni se mezi řádky přiznávají k tomu, že jakoby „potřebují“, aby zrušen byl. Aby to mohlo být jakože Ježíšovo poselství a legitimizace křesťanského výkladu pohledu na Zákon. Vždyť  totiž se zrušením Chrámu (nejpozději Druhého chrámu pár dekád po Ježíšově ukřižování) totiž ruší onu tzv. „ceremonielní“ část Zákona sám Vznešený. Nikoli novozákonní Ježíš. Ani svou smrtí, ani svým učením. A chceme-li jeho slzy na chrámem a povzdech o jeho vzdělání a znovuzbudování (jn 2:19) vnímat jako narážku na to, že je on sám nejen skopcem a současně veleknězem ale také navíc chrámem, pak zase ztrácí naději na to, být „bohem v těle“. Vznešenému se nemůže zalíbit samotnému v sobě, zatímco právě stánek i posléze chrám jsou ta místa, kde se mu „zalíbilo“. (Ačkoli, když už toho na sebe bere tolik, proč ne i tenhle obraz…)

Zeptejte se křesťana z jakého důvodu vyžaduje po těch, co chtějí nastoupit anebo již nastoupili do „jejich autokaru“, proč musí dodržovat tzv. Desatero? Křesťan neví. Možná z  křesťanské lásky – bez úsměšku, prostě v rámci Ježíšova přikázání lásky, ve kterém se naplňují či uzavírají jak Zákon tak i Proroci!! Anebo protože ho to naučili v katechismu? Novozákonní texty jinak respekt k desateru (ausgerechnet desateru!!)  neučí. Tudíž pouze jakási vnitro-náboženská tradice. Pak ale křesťanství rozhodně není legitimním pokračovatelem judaismu!!  Narodilo se pod vlivem židovského Ježíše jako nový směr (sekta), jako řešení a šance pro nežidy a tzv pohany (novozákonním jazykem řečeno), ale nikoli jako pokračování toho, co přišel Ježíš naplnit. Je to úplně nové náboženství – nakrásně monoteistické, stejně jako islám a všechna, která se ještě narodí, a která se nechávají starým zákonem inspirovat. Pravda, toto společenství „žije“ již pár tisíc let, takže do sebe určitě něco má… Kde ale bere tu nebiblickou troufalost tvrdit o sobě, že je jediné, katholické a že bez jejich obrazu Ježíše se ostatní neobejdou?

Protože, je-li starý zákon zrušen roztržením opony, neplatí  logicky ani desatero. Platí-li jenom proto, že je jaksi implicitně obsaženo v Ježíšově přikázání lásky, jak potom křesťan nepoučený a nestudující Ježísovy kořeny, posoudí, co tam (ze starého zákona) ještě patří také? Ergo platí-li, platí určitě i řada dalších Pokynů, které jsou rovněž implicitně zahrnuty do Ježíšova „přikázání lásky“. Jenomže které, křesťane, když neznáš jejich „seznam“?

Zeptejte se křesťana na mesiáše. Odpoví vám několika důležitými verši z Izaiáše. Ty se mesiáše skutečně týkají. Ale nejsou v bibli (starém zákoně zdaleka jediné!!)  Možná vám je začne vykládat maličko po křesťansku, ale na to má zcela legitimní nárok, protože tak učí jeho tradice.

Ptejte se ale dál, jaké jsou vlastně znaky (poznávací znaky) a jaké je poslání mesiáše. Protože je-li mesiášem Ježíš, měl by je splňovat (naplnit). Všechny, nejen jízdu na oslátku (to je prosím nadsázka), ale také třeba vítězství nad nemocí, smrtí a válkou (potažmo nad disharmonií a dualitou) – a to nejen v symbolické rovině, což křesťanskému výkladu přiznat lze, ale zejména ve skutečné fyzické rovině. Ostatně učení o druhém příchodu ve slávě společně s citací o tom, jak beránek žere společně se lvem seno nad baziliščí norou, jak o tom referuje Izaiáš, vyučuje i křesťanství jako svůj pohled na poslední dny. (Což je –  tedy ta pastva lvů – z logického pohledu na věc naopak pro židy zcela jasný symbol. …).  Ergo „chytrá Horákyně“. Přišel a přijde, nečekáme a přeci čekáme. Tak jako židé.

A jakmile přijde, potáhne všecken svět, i všechny vzbouřivší se a rebelující národy. Kam? Na Sijon. Ke Slovu Vznešeného? K jeho Zákonu. Je Logos a beránek také Sijonem a Novým Jerušalajmem?

A hlavně zeptejte se křesťana na to, co žádný žid nepochopí, a totiž na skutečnost, proč by pámbu umíral? Doslechnete se cosi o spasení. A o potřebě spasení. O spasení světa  starý zákon skutečně mluví. Jasně také označuje spasitele, jím je B*h. Ovšem netělesný, neinkarnovatelný, jedinečný, živý, Život vesmírů a nesmrtelný. Zatímco o potřebě být spasen mlčí jako hlubiny Tehomu. Nic takového se tam nedočtete. Krev křesťanského Beránka je pak ráda (díky epištolám Šaule Tarsenského) na základě jom-kippurové liturgie vydávána za to, co očišťuje lid a údajně „smývá hříchy“.  Zeptejte se ale křesťana, co ve skutečnosti očišťuje a smiřuje? Málokterý vám to bude schopen zodpovědět. A pokud si spolu s ním sednete a prostudujete si jom-kippuroou liturgii, dokážete mu z bible tj. starého zákona, že bez tešuvy to nejde, že žádný „hřích“ ve vztahu mezi člověkem a člověkem ani  Jom kippurim nesmíří, a že krev rozhodně nijak neočišťuje, protože jednak se prolévá i  z profánních důvodů kvůli jídlu, a jednak se prolévá i dvakrát denně jako tzv. korban tamid (trvalé a ustavičné přiblížení se k Trůnu – žádná oběť prosím!!!). Přičemž hlavním účelem  tamid není kropení a smývání vin světa,  ale jen sloup příjemné vůně. Maličko znejistí, křesťan…

A opět : Ten zkušenější konečně otevře novozákonní epištoly, začne se dovolávat některých aluzí (citací a narážek) na starý zákon tak, jak je uvádí moudrý  a zkušený rabín Šaul, zejména v Galatských anebo v epištole Židům. Otevře a neuvědomí si další podstatnou věc. Že Šaul slovo „víra“ v tom smyslu, jak ho prožívá, definuje, vyžaduje a také kanonizuje křesťanství, vůbec neznal. Zkuste si všechny ty epištolní sloupy křesťanské ideologie (protože teologie je židovská a ze židů) přečíst v maličké úpravě. Nahraďte slovo „víra“ skutečným a správným ekvivalentem,  jímž je „věrnost“. Oč jiný význam má náhle Pavlovo tvrzení, „zákon tě vždycky uvádí do viny (prokletí skrze zákon), ale spravedlivý věrností (zákonu) bude živ.“ (Gal 3:11) ??

To se dá podepsat okamžitě. Tak to totiž skutečně je.

Tyto otázky a témata mohou v křesťanské duši skutečně vyvolat nejistotu. A proto je před nimi už celá léta chráněn strážci ideologie. Chráněn vějičkou učení o roztržení chrámové opony. Také učením o kněžství podle Melchisedecha, s tichým vypuštěním Aharona (Žid 7.kpt)… A podobně.

A hlavně mohou vyvolat  nebezpečené staré heretické otázky po „potřebě spasení“. Otázky po tom, kdo má na „spasení“ recept a trafiku.

Tady nejde o boj mezi starým a novým zákonem, ale o  boj o potřebu „spasení“, které poskytuje instituce církve. Církev nabízí, poskytuje a rozhoduje o spasení. Ale spasení je od Hospodina, a člověka zachrání nikoli víra v Ježíše, ale věrnost Ježíši … (rozuměj tomu, co skutečně vyučoval, protože kdyby snad, nešťastníček učil, že lidé mají být věrní člověku, pak je vážně kacíř jak poleno!)  Nikoli víra ale věrnost je to, o co by měl ježíšovec usilovat. Navíc s tím, že si udělá pořádek v tom, jestli Galilejskému skutečně náleží i přídomek christos – pomazaný.

Křesťanství je tudíž  pouze jedna z mnoha cest. Podíváme-li se konec konců na to, jak vnímají starý zákon židé zhruba od 10. kapitoly v Exodu  – totiž jako zcela výjimečný, specifický a „soukromý“ dopis Panovníka adresovaný výlučně a exkluzivně jen lidu Jisroele – není ani divu, že Ježíš zuřil, a toužil otevřít ovoce tohoto dopisu i „pohanům“. Přesvědčit židy, že k takovému zřídlu, jakým je tóra a její myšlenky, nelze nikomu bránit přicházet. Že starší brácha samozřejmě dělá v hospodářství více a těžší práce než ostatní sourozenci, ale že to dělá a má dělat i pro ně a za ně, jak jest (možná) psáno v zaslíbení Abrahamovi (a požehnány budou v tobě všecky čeledi země – gn 12:3). Protože to dělá ne pro sebe a svoje „spasení“, ale  pro radost a z úcty k Otci. Že to naučí svým příkladem i ostatní brášky a nebude jim bránit, aby se taky chopili pluhu, až náležitě dorostou. Židé se ale příliš přesvědčit nedali. Možná byly argumenty Galilejského slabé, anebo příliš novátorské. Možná nebyl jediný charismatik té doby a všeobecná ztráta pietismu i naděje taky sehrála své. Možná si dokonce, chudáci židé, mysleli, že to pořád plní, ačkoli vše bylo již zaběhlé, zautomatizované a maličko  šovinistické, to jejich pracování pro Tátu a pro brášky. Nedali se. Alespoň ne všichni, ale zákon platit nepřestal.

Každý pohan (tedy i křesťané) má ovšem stejně jako lid Jisroele  nejen povinnost ale i právo volby. Volit mezi životem a smrtí. (To je psáno ještě v té veřejné „noachidské“ části dopisu „pro židy“.) Nikoli mezi spasením a zatracením. Volit mezi tím, bude-li cadik (spravedlivý, živ ze své věrnosti Zákonu), anebo raša (svévolník, který zákon porušuje svévolně). Může si tedy  pochopitelně svobodně zvolit i cestu nabídnutou některými židy z Ježíšova okolí a jeho školy. Tedy křesťanství. Za předpokladu, že zůstane i se všemi doplňky a dodatky, se vším novým (nakrásně třeba nesprávným) výkladem symbolů věrný Zákonu.  A také s plným vědomím toho, že si dobrovolně volí cosi, co je z pohledu zákona nadstandardní. Že stačilo buď nechat prvorozeného, ať pracuje i za nás (= tj. respektovat přinejmenším Noachidský způsob cesty životem), anebo se ujmout i jeho povinností. (= tj. plně konvertovat). Může to svobodně udělat. Ostatně i jidiškajt zná pohnutku „ozdobit“ micvot dobrovolnou ze srdce dávanou okrasou. Křesťanství jako „ozdobená jidiškajt“ – no dejme tomu.

Jidiškajt zná i snahu jít až ke kořenům. Tak ostatně učí Ježíš žid. Jak ve svém horském kázání (Mt 5-7.kpt) tak také svou promluvou k židům (Mt  23.kpt). Jít až ke kořenům totiž neznamená nic jiného než  poznat a začít žít Zákon. Životem víry coby životem věrnosti.

Nemám nejmenší potíže se samotným křesťanstvím, vadí mi ovšem křesťan, který čte ve starém zákoně to, co tam není, a ve chvíli, kdy je tázán, kde to tam vlastně našel, okamžitě se domnívá, že je to útok na jeho „víru“. A nevadí mi vlastně dokonce ani to. Protože to je křesťanův problém. Nikoli problém Zákona. Nevadí mi to do chvíle, dokud se  brácha nezasekne a nezatvrdí jako farao.

Neznalost Zákona omlouvá, ale lenost ho poznat nikoli! V žádném případě. Rozpaky v zákoně jsou přirozené. Ne každý z nás je právník anebo zákoník. Ale vysvětlovat je aplikováním nové tradice bez  důkladného poznání té původní, ba dokonce jejím odmítáním jen proto, že nechci (anebo můj pastýř nechce), abych upadl do nejistoty „víry“ – je zločin.  Láska by neměla být líná. Láska má toužit poznat.  Ani tradice není špatná, je jak židům tak i křesťanům učitelkou ve chvílích, kdy se rodí otázky. Není ale kánonem ani zákonem.  A nesmí být nikdy nad kánonem nota bene nad zákonem. Tím jsou ale všechny pokusy dokázat pouze z tradice, že byl zákon zrušen,  scestné. Anebo (ale to by bylo ještě daleko zrůdnější)  prostě jen pohodlné, protože nás chrání před nepříjemnými nejistotami.

Zvolím-li tuto ochrannou pláštěnku, pak ale je záhodno mlčet směrem v posuzování zákona a naopak přiznat si: „Ano, tady sahám po tradici, protože nemám jistotu a ani argumenty (patřičné paragrafy zákona), které by mi dávaly důkaz, že zákon byl zrušen anebo novelizován a jeho „novelizace“ je přítomna v samotném zrušeném zákoně.“

Pojďme, prosím, vedle sebe a ne proti sobě. Protože nám beztak nic jiného nezbývá. Jelikož v onen den, až přijde mesiáš, bude to (možná) společný mesiáš, a rozhodně nás přivede k Zákonu. (Zach 12:1 – 13:9) … Amen. Jehi chen.

==============oo

Autor: Jaroslav Achab Haidler

9 Komentářů

  1. Jan Škrob
    20.3.2012 – 26 Adar 5772 v 11:44 — Odpovědět

    Domnívám se, že je trochu nespravedlivé obviňovat křesťany z toho, že nectí dostatečně Starý zákon. Alespoň pokud je mi známo, věnuje se mu stejná pozornost jako tomu Novému. Osobně přistupuji k SZ tak, že jeho ustanovení nebyla Ježíšovou obětí zrušena. A nejsem sám. Ježíš, a později ještě více Pavel z Tarsu, ukazuje nikoli to, že Zákon je nějaké zastaralé harampádí, které můžeme odvrhnout, nýbrž že milost Boží je zásadnější. Je pravda, že mnoho křesťanů tomuto špatně rozumí a vyvozují mylnou logikou, že je-li B zásadnější než A, je A nedůležité. Sám nejsem theolog, takže úplně fundovaně o těchto věcech hovořit nedovedu, ale vnímám to přibližně takhle. Koneckonců takoví moudří učitelé z katedry Starého zákona na Evangelické theologické fakultě by možná byli překvapeni, jaké představy o křesťanech panují.

    0
    0
  2. 20.3.2012 – 26 Adar 5772 v 14:16 — Odpovědět

    Jene, nikdy nic není paušalizací. Křesťan, který na uvedené otázky dokáže odpovědět, se nemusí cítit zahrnutý do skupiny těch, o kterých článek povídá :o))
    p.s. Předpokládám, že jste uvedený ptolink navštívil. Tedy odkaz na předchozí stať, díky níž toto povídání vniklo. To byste se náhodou divil, jak se také argumentuje a možná by se divili i moudří učitelé na evangelické teologii :O))
    Hezké dny do úplňku a pochopitelně i po něm …

    0
    0
  3. Erich
    20.3.2012 – 26 Adar 5772 v 14:21 — Odpovědět

    ???

    http://cs.wikipedia.org/wiki/Hor

    http://en.wikipedia.org/wiki/Osiris

    0
    0
  4. Jan Škrob
    20.3.2012 – 26 Adar 5772 v 14:39 — Odpovědět

    Ano, jistě. Ovšem přeci jen mi nedalo a cítil jsem potřebu se vyjádřit. Křesťané jsou různí a velice často mi z nich běhá mráz po zádech. Homofobie, misogynie, antisemitismus (ano, i dnes jsou v některých končinách k slyšení řeči o tom, že Židé jsou špatní, protože ukřižovali Ježíše Krista) a tak dále. Někdy se dokonce zdá, že takových různých je většině, a proto mám obvykle nutkání se ozvat. Vaše články čtu mimochodem velmi rád a i tento se mi vlastně líbí až na tu uvedenou námitku, což jste hezky osvětlil.
    Hezké dny i Vám.

    0
    0
  5. Antonín Blažek
    21.3.2012 – 27 Adar 5772 v 01:39 — Odpovědět

    Křesťanství je prezentováno jako náboženství lásky.
    Ježíše z Nazaretu už skoro 2.000 let vydávají za předpovězeného biblického Mesiáše. Nazývají ho Kristem přesto, že pomazán nebyl. Nikdo si také nevšiml, že Ježíš nesplnil jednu z podstatných podmínek danou pro očekávaného. Nepochází totiž z rodu krále Davida. Josef, potomek Davida, manžel Panenky Marie nebyl Ježíšovým otcem.
    Na čem mají křesťané postavenou víru? Mám za to: Na rouhání se Bohu. Ježíš, kluk židovský, byl povýšen na Boha a postaven Bohu roven. Hospodin byl upozaděn. Křesťané se zažali klanět modlám. Modlit se k mrtvým. Modlou se stal i sám Ježíš Nazaretský, Boží syn.
    Právě jsem zbořil 1.800 let starý mýtus a křesťané mohou začít bourat kostely, chrámy i katedrály. Až se tak stane mohou postavit Boží chrám. Svou víru postavit na Bohu a začít žít jak kázal Ježíš syn Boží.
    Někdo může říci že se rouhám
    Byl jsem vychován podle křesťanské tradice. Ministrantoval v době kdy to nebylo populární a tak trochu za to sklízel ve škole ústrky. No Ježíš neříkal nic o třetím líci a tak jsme to řediteli základky po vyučováni vraceli i s úroky. Jednou jsme s kamarádem v zákristii snědli plnou krabici hostii a vypili mišní víno. Měli jsem pěknou opičku. Motali jsme se kolem kostela a váleli na hřbitově mezi hroby. Jedna paní nás práskla pánu faráři. Dominik mě chtěl překřtít ať nedělám svatému Antoníčkovi ostudu. Časem jsem asi začal sekat dobrotu. Stal se hlavním ministrantem a byl na nejlepší cestě stát se v budoucnu kostelníkem. Jenže vloudila chybička. Jednou jsem omylem vypl Boha na oltáři. Do kostela jsem přestal okamžitě chodit.
    Páter Dominik byl vynikající člověk a mel mě i přes mé lumpárny moc rád.
    Když jsem po létech zase jednou přišel fo kostela tak mě okamžitě nechal dělal kostelníka k nelibosti stálých oveček. Byl jsem se vlastně ten den s Dominikem rozloučit. V kostele jsem byl pak po mnoha letech ještě jednou. Požádat o vypsáni z evidence. Bibli jsem po vojně propil v hospodě a myslel si, že to má s Bohem urovnáno na věční časy. Vyjitím z církví jsem získal jakýsi odstup. Teď se mohu dívat na jiné “tradice” trochu s nadhledem.
    Židovský kluk Ježíš byl nejspíše príma a mít ho za kámoše bych si považoval za čest i když byl “jen” syn Boží. Což teprve Mojžíše. Ten byl Boží muž.
    Deuteronomium, 33. kapitola:1 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí,
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  6. 21.3.2012 – 27 Adar 5772 v 01:56 — Odpovědět

    Závidím vám Vaši jistotu, Antoníne, ale mládí jste měl krásné. A bibli jste si už od té vojny pořídil ?

    0
    0
  7. Antonín Blažek
    21.3.2012 – 27 Adar 5772 v 10:13 — Odpovědět

    ad6) achabisko Na světě to funguje zdánlivě nelogicky. Zapovězeného dostane člověk největší krajíc. Dnes mám spoustu Biblí od různých křesťanských církví. Mohl bych je snad i “prodávat”. Na internetu je také velké množství různých překladů k nahlédnutí.
    Co se týče jistoty tak ta je do určité míry závislá na poznáni. Poznání se odvíjí z tradice. Z tradice vyplývá víra. Izrael vyšel z Egypta a vzápěti si udělal zlatého býčka jako symbol uctívání. Stačilo k tomu velice málo. Ztratili na chvíli Mojžíše z Očí. Jednali nelogicky? V žádném případě ne. Potomci Abraháma byli v Egyptě příliš dlouho. Ovlivnila je tamní tradice v zobrazování a uctívání bohů. Židovští stoupenci křtu a pozdější následovníci Ježíše z Nazaretu se také přesunuli do prostředí kde byl uctívaným bohem římsky císař. Řekové měli rovněž spoustu bohů. Tady je někde asi prapůvod vzniku dnešní Boží trojice.
    Původní křesťané se přeli. Uvalovali na sebe vzájemně kladby. Výsledek sporů je bezpočet křesťanských církví, Tyto se v moha případech dušují, že nemají s Římsko katolickou církví nic společného ale opak je pravdou. Převzali většinu nebo jen některá dogmata původní církve. Ty jsou často v hrubém rozporu s Bohem a jeho ustanovenými zákony předanými Mojžíšovi na hoře.
    Lidi jsou chybující. I Pavel z Tarsu, znalec Tóry, zapochyboval ve víře a odvolal se k císaři. Pochybovali významní starozákonní patriarchové jako byl Eliáš nebo Mojžíš. JSEM KTERÝ JSEM jim jejich poklesky, nebo prohřešky ale nezapočetl. Taky mě napadlo zda byl Mojžíš potrestán nebo odměněn nemožnosti vstupu do Zaslíbené země. Myslím, že jej spíše Bůh odměnil. Jeho hrob se nenašel.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  8. 21.3.2012 – 27 Adar 5772 v 12:31 — Odpovědět

    Antoníne, vždyť já už mlčím. Bylo by to sice na dlouhosáhlou debatu. Růženec témat, který jste navlékl by potřeboval trochu vycizelovat. Ale to bychom se odklonili od tématu, a důležité je, že se snažíte žít podle svého poznání, což bychom asi měli všichni. Na Vás se dobře učím, že nemohu “vnucovat” to svoje poznání druhým. Ne vždycky se mi to daší, V8m ostatně taky ne. PRoto je dobré raději klást otázky a maličko provokovat. Do vesmíru se fakt nějak vejdeme a zbytek je už jenom o tom starém dobrém a klasickém : “VOlte život” …
    HEzké dny Vám i Mayům :o))

    0
    0
  9. Antonín Blažek
    21.3.2012 – 27 Adar 5772 v 17:16 — Odpovědět

    ad8)achabisko Achabe ale já nechci abys mlčel. To se pak nic nedovím. Naznačil jsem několik témat ne aby na ně bylo bezprostředně odpovězeno ale proto, že všechno souvisí se vším. Láska k bližnímu. Všeobjímající láska Ježíšova. Láska Boha.
    “Závidím vám Vaši jistotu, Antoníne”. Kde může člověk brát jistotu? Jedině ve víře. Kdo bere lidem jejich víru bere jim ji jejich jistotu. Já jsem víru v přítomnost Boha a jeho existenci ztratil nechtěným otočením jednoho vypínače při vypínáni světel v kostele. Možná, že kdyby mi někdo popravdě řekl, že to věčné světlo je jen jako a znázorňuje pomyslnou přítomnost Hospodina, problém by nikdy nenastal. Mám tu výhodu, že nekopu za žádný tým. Neobhajuji žádné ustálené názory. Neprosazuji svou pravdu i když se to při kladení provokativních otázek a následných zdánlivých odpovědí na ně, zdát může ale to přeci vůbec nevadí. Účel světí prostředky. Nesnažím se v Bibli dohledat jak to všechno podle něčího nebo mého pohledu je. Hledám to co mi nesedí. Co tam napsáno není. Taru jsem zlobil s Ježíšem ve vesmírném korábu. Nedělal jsem to proto abych zviklal nebo vyvrátil jeho víru. Chtěl jsem mu jen ukázat, že někdo si Ježíše v teto pozici představit dovede. Ba co víc. On tomu i věří.
    Nedovedu milovat své nepřátele jak kázal Ježíš. Proto v Otčenáši raději vypouštím …jakož i my odpouštíme viníkům naším … Problém není v tom co je zapsáno v Tóře, co kázali apoštolové. Ani v tom co učil Ježíš. Problém je v tom co se na Ježíš nabalilo. Z pohledu tohoto nábalu se v současnosti dívají na Ježíš i židé. Já jim to nijak nevyčítám. Nás také učili, že “jediný” žid mezi křesťany v Novém zákoně byl Jidáš Iškarocký. No a Pavel ten byl přeci Říman.
    “Nakonec” něco pro odlehčení. Laskavě se dá vysvětlit i přítomnost hada v Ráji. Slyšel jsem mnoho kázáni na téma prvotního hřích ale jedno se mi obzvláště líbilo. Pan farář řešil problém s položenou otázku “Jak se do Ráje dostal had”. Věřící mají být jako “děti” ale jak vysvětlit skutečnému malému dítěti tak zapeklitou otázku na niž vlastně “stojí a padá” vyhnaní lidi z Edenu.
    Pán farář ve snaze zachránit naivní pohled pohled na milujícího Boha, pohotově odpověděl: “Dostal se tam dírou v plotě”
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

V Izraeli se nebude smět použít reklama s mimořádně štíhlým tělem

Další článek

Ještě před pesachem (kviz)