Zdroj: itthing.com

Když se  misionář začne toulat  okolo židovských dveří,  mívá občas má ve své aktovečce nachystaný také zvídavý dotaz, jak mohou být židé spaseni (po čemž vůbec nikdo že židů netouží) a jak mohou smířit své viny (po čemž touží každý každý provinilec), když nemají ani Ježíše ani Chrám. A židé většinou mají pocit, že na zápraží stojí Marťan. Proč?

Protože Chrám byl jen jeden poněkud výjimečný nicméně úplně obyčejný dům,  sídlo zbudované rukou lidskou. Ale jeho obsah a smysl určila Nebesa. Ten nijak nevzniká ani nezaniká s jeho existencí popřípadě neexistencí. Důležitá je zas a znovu pohnutka a čin. Otázka misonářova je tedy židům nepochopitelná.

Tento článek nemá být dalším z útoků na křesťanství a křesťanstvo. Jen se pokouší vysvětlit uvideným misionářům, proč připadají lidu Jisroele jako nepozorní čtenáři. A zároveň jim pomoci k tomu, aby si na základě židovského pohledu na věc sami porovnali, zda platí to, co pozdější i ranná křesťanská tradice nazývá „pokračováním“ zákona. Protože přesně to jsou ta místa, kde se obě sestry setkávat mají, mohou a vlastně dokonce musí.

Zároveň je to příběh i pro všechny bratříčky a sestřenky, které se do e-mailu svěřují: „Uff – právě jsme dokošerovali kuchyň na pesach, mám toho plný kecky…,  ale  na dotaz, proč „uff“, odpovídaji: „Protože se to tak musí, povídal rebbe!“ Jelikož právě pro ně tu možná Ježíš byl. O)

Sefer Ha-chinuch (středověký text, který vznikl po Rambamových Mišnej tora, na které se také často odvolává) vyučuje:

Kořenem tohoto Pokynu, jak se za chvíli ukáže – je především důstojný respekt s nímž přistupujeme k Panovníkovi, a tedy i k místu, kde mešká Jeho přítomnost. Každý,kdo sem mířil, aby se přiblížil prostřednictvím korbanot, neměl-li v sobě dostatek důstojného respektu, přicházíval marně. Tradice dokonce učí – kdo se přiblíží svatokrádežně, nezůstane živ

Uvědomme si také, že cokoli po nás tóra požaduje, není dáno ničím jiným než vůlí Vznešeného prokázat nám co největší dobro, učinit nás připravenými a hodnými přijmout všechno blaho, kterým nás Vznešený může zaplavit. Proto nám odhalil cestu, jak se stát lepšími. Tu cestu ukazuje právě tóra. Jejím konáním a naplňováním jejích pokynů činíme vlastně vůli Panovníka – a ta je jen o jediném: Aby byl člověk schopen a hoden přijmout všechno připravené blaho.

Kdo to odmítá, škodí neuvěřitelně především sám sobě. Poznal a poznává jeho Vůli, a přesto koná proti ní. Tóra k nám promlouvá v jedné ze svých vět zřetelně: Nyní tedy Jisroeli- Co si asi tak žádá tvůj Panovník od tebe? Jedině abys ho cele respektoval a chodil po všech cestách jeho, abys ho miloval a sloužil mu celičkým srdcem, vší svojí bytostí, bděle ostříhaje jeho pokynů a ustanovení, kteráž tobě já, učitel tvůj (Mojžíš), dnes nařizuji. Jsou totiž pro tvé dobro! .. (dt 10:12-13);

Jinými slovy – micwot tu nejsou kvůli Nebesům,  Vznešenému nezáleží na tom, abys je  „plnil“. Jsou tu jen a jen pro tvé dobro. Vždyť hned v následujícím verši  čteme:  Vždyť Panovníkovi náležejí nebesa, nebesa nebes i země se vším, co na ní jest …(dt 10:14).  Jakoby tím mělo být podtrženo – Vznešenému nijak nezáleží na samotných micwot, nýbrž na tom, aby tobě dobře bylo, protože tě miluje.

Začneme-li se na micwot dívat tímto pohledem, snadno pochopíme, proč nás  (jednou z nich) Vznešený zavazuje rovněž ke zbudování stavby, ve které bychom mohli předkládat své modlitby a přiblížit se k Panovníkovi. Kde by se naše srdce pozdvihla k vyšší úrovni služby? Ne snad, že by Panovník potřeboval sídlit v nějaké lidskou rukou zbudované stavbě, uchýlit se mezi její zdi. Ne snad že by záleželo na tom, je-li z cedroví a borovic. Vždyť mu náležejí nebesa, nebesa nebes i země se vším, co na ní jest, a přesto ani nebesa a nebesa nebes Ho nedokážou postihnout a obsáhnout.

Dům postavený člověkem nemůžeme považovat za něco, čím by byl Panovník ve vesmíru oslaven. Je tu jen proto, aby očistil naše vlastní nitro.  (uvádí kniha Ha-Chinuch) …

Pokračuje potom dále jedním „skandálním“ odhalením za druhým. – 1) Nitro se očišťuje konáním – skutkem. Do té míry, že začíná toužit po dobrém, touží uchovat to Dobro, prosadit ho a přilnout k němu.  2) Toto místo vyvolil pro naše dobro. Jako bod, kde nám může být nejlépe na tomto světě. Zvolil ho jako centrum, učinil ho mezi všemi  ostatními (a do té doby srovnatelnými, shodnými a vlastně stejnými) jakýmsi ohniskem, kde by mohl být poznáván. Zvolil ho jako prostor, kde očistou srdce a zdokonalením činů můžeme pozdvihnout svoji mysl k přilnutí k Jeho vůli. 3)  tradice učí v traktátu Megila 28a: že svatost tohoto prostoru nepomíjí ani v okamžiku, octne-li se v ruinách. Že tedy „přítomnost šechiny“ na tomto místě není v žádném případě nijak vázána na bohoslužbu či na rituál zde provozovaný.

Co se v obou sesterských organizacích tak rádo vzývá, tedy předobraz a symbol, komentuje jak Rambam tak i Ha-Chinuch: jelikož se lidské konání řídí a uzavírá jak myšlenkou, slovem i skutkem, dostáváme při očišťování a smíření viny pokyn jednat (přinést korban a vložit na něj své ruce), pokyn pojmenovat (vyznat vinu). Pálení „drobů a ledvin“  symbolizuje centra myšlení a choutek, pálení „hnátů“ symbolizuje nástroje, jimiž k pochybení došlo – nohy a ruce. Kropení krve pak symbolizuje celou lidskou bytost, podle verše „krev jest duší života“ (gn 9:4). A tak rituálně konáme a v mysli uznáváme skutečnost, že si uvědomujeme, že k porušení harmonie došlo jak tělesně, tak i  duševně. Že jsme si vědomi, že by mělo dojít k prolití naší vlastní krve a spálení našich údů. Nicméně Vznešené ve svém neskonalém milosrdenství konstituoval náhradu – korban. Krev obětiny za naši vlastní, její údy namísto našich. Podle pravidla nefeš tachat nefeš. Zbývající části a případné pokuty jsou tu proto, aby z nich mohli být živi učitelé Nauky a mohli se za nás mohli přimlouvat. Tamid (ustavičná služba) je zaveden jako symbol toho, že někteří jedinci nebudou schopni si své selhání přiznat a tím pádem nezatouží ho napravit…

——————–oo

pozn.: rozhodující je princip popsaný výše  spolu se symbolikou vysvětlenou dále  a  především pohnutka. U vlastních selhání a  vědomí nezbytné potřeby nápravy není víceméně co řešit. Jsem si vědom viny, chci ji napravit a jednou z několika součástí tohoto „chtění“ je také ritualizace tohoto volního aktu. Platí-li  navíc pravidlo, že konáním dobra se učíme přilnout přímo ke Stvořiteli a tím pak ve „fyzickém světě“  otevírat zdroje vyššího Blaha pro samotné blaho světů, pak pravidelná a ustavičná oběť (tamid) je  vlastně právě takovým aktem milosrdenství za ty, kteří sami o sobě tuto potřebu (ještě) nemají. Nic z toho však samo o sobě nemá „očistnou“ sílu, Vznešenému, jemuž náležejí nebesa, nebesa nebes i země se vším, co na ní jest,  na tomto aktu jako takovém nezáleží, ten je nám dáván z docela jiné vyšší lásky úplně stejně jako pokyn, nevytínej ovocné stromoví začneš-li obléhat město – pro vesmír, člověka i pro Nebesa je podstatná touha vrátit vesmír k původnímu „a viděl Bůh, že všechno je Dobré …“

———————–oo

Dá se říci, že ritualizace tohoto procesu (mj. na základě uvedených obrazů) pomáhá mít se na pozoru před selháním. Tóra nám tak poskytuje ujištění a zároveň i šanci, že opřeme-li se o tento ušlechtilý způsob jednání (při smiřování se s vlastními nedostatky), podaří se nám rychleji zklidnit srdce i celou bytost, že je nám vina konečně odpuštěna. Pochopitelně za předpokladu, že jsme chybovali omylem.

Jinak je tomu u těch, kdo se dopouštějí  přešlapů svévolně. Protože v tomto případě uvedené symboly nejsou nic platné.(Svévolník je totiž horší než nepřemýšlející hovádko, jedná vědomě, používá svůj rozum i slova k páchání zla). A ne nadarmo se učíme:  Bič na koně, uzda na osla a kyj na hřbet blázna… (prv 26:3); U svévolností musí následovat i patřičný trest.

Zejména pak ale potřebujeme vzájemně pochopit, zda se Ježíšova „symbolická“ oběť může v tvrdě židovském pohledu stát legitimní, podíváme-li se na to nejdůležitější smíření. Česky řečeno, kde je v Ježíšově „velekněžské“ službě přítomen Azazel. Na to, prosím, křesťany o skutečně účinnou pomoc…

(Ha Chinuch opět uvádí):  Pozoruhodný je i korban kozla Azazel. který býval vyhnán živý k záhubě do krajiny pusté. Jakoby tímto obrazem mělo být naznačeno, že by si svévolník (raša gamur), neměl namlouvat, že poté, co přijme veškerý trest za své zločiny, bude mít šanci vrátit se zpět k Chrámu (= přiblížit se k Vznešenému).

Kozel Azazel už nikdy nenašel cestu do Chrámu, ani k porážce (ponížení tělesnosti), ani ke spálení (povznesení ducha). Ani ke kropení (symbolické přijetí trestu nefeš tachat nefeš). Tento kozel jakoby prostě dočista zmizel z tváře země.

A proč trest? Protože totiž dokonce i trest přichází jedině z lásky, jak čteme: Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého, ale ten, kdo ho miluje, ho občas také tresce … (prv 13:24);

Nepodceňujme skutečnost, že korbanot mají svojí hlubokou symboliku. Každá micwa je tak složitým a velkým souborem. Jednak souborem pravidel, která mají svůj přirozený smysl, ale také zároveň souborem symbolů a náznaků, které je třeba poznávat, pronikat do nich a radovat se jimi.

Co víme o platnosti této micwy? V dobách před vybudováním Chrámu v Jerušalajmu se korbanot přinášely na různých místech – protože jejich smyslem je přiblížit se k Panovníkovi, ale poté, co došlo k vyvolení a posléze i ke vztyčení chrámu – podle verše: totoť bude místo na kterém spočinu, neboť jsem si je oblíbil… (ps 132:14), všechna ostatní místa již ztratila svoji validitu, aby tam bylo možno přicházet s „přiblížením“ – s korbanot – a stavět tam Panovníkovi nějaké chrámy (Zev 112b); Jen zde byla svatyně, svatyně svatých a ještě tzv. ulam – tj. místo před samotnou svatyní. Tyto tři složky se pak nazýval hejchal (palác). Okolo tohoto paláce byla pak učiněna hradba – podobně jako kdysi na poušti přepážka oddělující Stánek od prostoru pro obecný lid. Ten se pak nazýval Ezrat – a sem měl přístup skutečně každý, kdo toužil přiblížit se ke Vnešenému až tam, kam jeho možnosti a srdce povoloval. Celému komplexu se pak říkalo mikdaš (chrám).

Chrámový komplex byl pochopitelně vybaven náčiním a služebními předměty přesně tak, jak stanoví a učí tóra. Je pozoruhodné, že ve chvíli kdy došlo k jejich opotřebení anebo jemnému poškození, nebývaly opravovány, jako jiné běžné náčiní, ale byly odstraněny. uloženy do genizy a nahrazeny docela novými, podle pravidla, že v místě, kterým bohatneteme, nemá šetření smysl

Není od věci uvědomit si také limity, kam až v chrámovém okrsku směl běžný lid, kam až kněží kohanim. Všechny tyto souvislosti a jejich symboly objasňuje  talmudický traktát Midot.

Platnost této micwy nastává ve chvíli, kdy je většinu lidu Jisroele zaměstnána prací na své půdě v zemi Jisroel a jedná se o společnou micwu, tedy o Pokyn, který nezavazuje jedince, ale celé společenství.

Pozn: celý text komentáře k micwě Binjan ha-bajit podle Ha-Chinuch najdete zde pod číslem 95.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

29 Komentářů

  1. Antonín Blažek
    16.4.2012 – 24 Nisan 5772 v 00:26 — Odpovědět

    Křesťané nejsou, na rozdíl od židů, nepozornými čtenáři Bible. Většina křesťané celou Bibli, na rozdíl od židů učící se Tóru ad dětství, nikdy celou nečetla.
    Lidé jsou pohodlní. Chodí do kostela. Pán farář jim vše vysvětlí a co řekne pravdou je. Křesťan nepřemýšlí nad svěcení neděle nebo nad absurditou existenci Boží trojice. Jeden Bůh je tři a basta. Tak to bylo. Takto je. Tak to i bude na věky. Co na tom, že to Nový zákon i Ježíš sám, v mnoha verších, přímo vyvrací nebo popírá,
    Je nepochybné, že se Ježíš rozhodl jít dobrovolně na smrt a obětovat se. Na smrtí Ježíše se podíleli i židé, kteří jej vydali Římanům. Římané Ježíše mučili a nakonec zavraždili.
    Ježíš vstal z mrtvých ale ani to nestačilo aby v něj všichni apoštolové uvěřili, Byl-li Ježíš poslán Bohem aby se za lidi obětoval nemohl být samotným Bohem, kterého potomci Adama a Evy zabili. Je-li Ježíš obětinou nemůže být zároveň i knězem provádějící obřad v Nebi, kdy sám sebe nabízí Hospodinu jako smírčí oběť. Bylo by to asi tak absurdní pohled jako na tenistu, který se sám se sebou snaží hrát tenisový zápas. Vypálí a běží odpálit jím odpálený míček z druhé poloviny hřiště.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  2. 16.4.2012 – 24 Nisan 5772 v 00:45 — Odpovědět

    Směšné to je, ale je to součást tzv. “tajemství víry”. Žel pouze víry, který je údajně “darem”. A to musíme respektovat. Každý máme nějaké dary, proto tu na kuličce žijeme synergicky. Podle obdarování dary – jak naznačuje Šaul z Tarsu.
    PRoblém daleko závažnější je tvrdit, že kdo neboxuje a nekaktusaří, nemá tady šanci, nota bene dokonce – nemá tady co “pohledávat”. A přesně tenhle motiv zastávaný některými z křesťanů (většinou těch líných, jak píšeš Antoníne)mne maličko irituje.
    BZW – i řada židů jsou jen lidé. Tedy líní, co chodí do svého kostela a smíří se s tím, že jim někdo něco poví. A pak, protože jim taky jenom “povídali” a taky jenom “jak” – nikoli proč a jak jinak, když to nejde, neřeknou, že košer není košer, anebo se nepomodlí za umučené před málo zbožnými během tryzny… a to asi Nebesa taky docela bolí :o))

    0
    0
  3. Cipi
    16.4.2012 – 24 Nisan 5772 v 10:36 — Odpovědět

    Děkuji.
    Ale přece mi to, jako praktické ženě, nedá. JE to ufff, i když znám smysl. A to nejenom košerování kuchyně, taky košerování duše skrzevá micvot. To je veliké ufff ( zvláště, když se to trošičku, zdálky, podaří).

    0
    0
  4. plan-9
    16.4.2012 – 24 Nisan 5772 v 18:17 — Odpovědět

    chapu to s tim koserovanim jako narocny proces, ktery ovsem
    praktikujici zid nemuze obejit, jako ateistovi mi to pripomina
    vychovu vlastniho ditete, kdyz ho bolelo brisko tak jsem musel
    vstanout i ve 3 rano a konejsit mimino a taky to neslo obejit.

    jako sci-fistu miluju sagu Duna od Franka Herberta a je zajimave,
    ze tam zminuje zidovskou komunitu fungujici i za 15 tisic let
    v dobe vesmirnych letu a genetickych modifikaci.

    pro laika je zidovstvi stale zahaleno tou rouskou tajemna, proto
    asi nekdo mimo zidovstvi chce hledat ruzne zahady tory, kabaly apod.

    0
    0
  5. 16.4.2012 – 24 Nisan 5772 v 18:52 — Odpovědět

    plane, pro každého je rouškou tajemství a tajemna zahalený i a) princip života b) principo života vesmírů (Chaj ha-olamim) a taky podtstata pro mnohé neexistující B*ha :o))
    Kdyby byl člověk manipulátorem v rámci argumentace, může položit otázku: Není to hledání židovství vlastně hledáním předchozích ??
    Na druhou stranu přes Astro-časopisy a čarování s “kabalou” se dá najít tak akorát laciný anebo pěkně drahý šarlatán. To podtatné cítíme všichni někde uvnitř – tou třetí dírou, který krom úst a řiti do člověke vede – duchovím otvorem někde v oblasti srdce. Které se ale nesmí mazlit dokonce ani s námi samotnými, pro které tluče až doposledního tepu.
    Pozdravení

    0
    0
  6. danny
    17.4.2012 – 25 Nisan 5772 v 06:43 — Odpovědět

    pritommnost azazela sa da poodhalit v obraze judu I.vsetky spominane atributy,nenajdenie cesty do ,,Chramu,,nepriatie trestu ….

    0
    0
  7. Erich
    17.4.2012 – 25 Nisan 5772 v 14:15 — Odpovědět

    to 4. Plan-9 Soukromy dotaz.
    Ta cetba Vas posunula k vire verit v cokoliv nebo k obrovske skepsi v pristupu k cemukoliv? Mysleno tak, ze si umim predstavit opravdu ale opravdu mnohe? Ale prave proto, nez necemu uverim, chci si na to skoro sahnout?
    A jeste materialisticka uvaha: To co by proslo singularitou vesmiru by v nasich ocich tady a ted bylo asi chapano jak?

    0
    0
  8. Petr
    17.4.2012 – 25 Nisan 5772 v 20:13 — Odpovědět

    Cítím, že se to pod tento článek (BTW zajímavý) moc nehodí, ale Erichu,singularitou by projít nic nemohlo proto, že se v ní krom nulového prostoru zastavuje i čas. Tudíž když se tam něco dostane, tak to automaticky přestává existovat jak v čase, tak v prostoru (tedy nemá to žádné “potom”). Tzn, že se singularitou se nemůže nikdy nic stát, jen to, že navždy zůstane jen neměnnou singularitou. To je také důvod, proč na singularitu moc nevěřím.
    Za vznikem času a prostoru muselo stát “Něco”. Nemám tušení co, ale v našem běžném (rozfouknutém) vesmíru to nemáme šanci zjistit. Každý si to “Něco” může pojmenovat dle své kultury, tradice a náboženství, třeba i singularitou. To je fuk, očividně alespoň singularitě je to jedno :-)

    0
    0
  9. plan-9
    18.4.2012 – 26 Nisan 5772 v 07:26 — Odpovědět

    pokud buh je, ja nerikam, ze nemuze byt, ale myslim si ze spis neni,
    tak je dalsi vec jaky je?!
    bud je takovy ze prochazi i skrz singularity a vytvari/likviduje
    vesmiry, nebo vznikl zaroven s velkym treskem a s velkym krachem zase
    zanikne, takze predstav muze byt mnoho.

    ac je predstava boha zajimava a podnecuje k uvaham, furt si myslim, ze
    nahodna kvantova fluktuace, ktera dala vzniknout velkemu tresku
    a nasledne celemu vesmiru a ze se nahodou objevil i zivot nebo zivoty,
    to se mi zda pravdepodobnejsi.

    0
    0
  10. Erich
    18.4.2012 – 26 Nisan 5772 v 08:10 — Odpovědět

    ad 8, 9 Pro mne moc zajimave. A souhlas.

    Nam ted jenom zbyva nalezt a naucit se prochazet temi dvermi, nebo nalezt nekoho ci nektere, kteri to jiz umi.

    0
    0
  11. danny
    18.4.2012 – 26 Nisan 5772 v 08:23 — Odpovědět

    nahoda neexistuje,existuje,,nespravne,,informovany optimista.smile.

    0
    0
  12. plan-9
    19.4.2012 – 27 Nisan 5772 v 06:41 — Odpovědět

    pro zajimavost:
    http://scienceworld.cz/neziva-priroda/polemika-s-antropickym-principem-
    a-borgesova-knihovna-6785

    0
    0
  13. Erich
    19.4.2012 – 27 Nisan 5772 v 09:18 — Odpovědět

    ad 12/ Diky. Moc zajimave.

    0
    0
  14. dada
    19.4.2012 – 27 Nisan 5772 v 13:06 — Odpovědět

    K 1. příspěvku: na obrazu kněze a oběti v jedné osobě nevidím vcelku nic nepochopitelného nebo směšného. Každý člověk se může rozhodnout, jestli se skrze svůj život chce přibližovat Bohu (tedy jeho život bude obětí) nebo ne. Jaký dosah z našeho světa do toho nebeského taková oběť má bych nechala na posouzení Jinému. Ale vzít svůj život a předložit ho Bohu jako oběť a pak si taky úděl takové oběti odžít, to můžeme každý z nás, nejen Ježíš, na tom nevidím nic zvráceného.
    Pokud jde o kozla pro Azazele, je to velice zvláštní obraz a také nad ním hodně přemýšlím. Nejsem si jistá, že výklad podle Ha Chinuch musí být správný (nebo jediný správný). Jestli opravdu odkazuje na hříšníka, který se nikdy nenavrátí k Chrámu a působí tak jako odstrašující příklad pro druhé, k udržení respektu k Bohu a řádu ve společnosti. K tomu směřuje celá Tóra, je to namístě a plně její přísnost respektuji. Ježíš podle mého názoru nikdy její ostrost nechtěl setřít, spíš naopak. Přesto si myslím, že jeho oběť má k tomu Mojžíšem zavedenému systému co dodat, aniž by ho zrušila nebo zlehčila. A možná právě toho Azazele připomíná nejvíc ze všeho.
    Vycházím z toho, co Ježíš o sobě tvrdil sám – že není poslaný k zdravým, kteří lékaře nepotřebují, ale k těm ztaceným, nemocným, neschopným. K těm, kteří se vezou na šikmé ploše, kteří ztratili sílu a vůli žít podle Božích pokynů, kteří ztroskotali, kteří se v daném systému ocitli mimo. Tedy opravdu se vydal na poušť vyděděnců, a jaksi se mu dařilo je vracet do života, ale taky zjevně dbal na to, aby po jeho uzdravujícím zásahu ten systém znovu začali respektovat. Jak mně to připadá, Ježíš se stal obětí pro svévolníky, a význam jeho oběti spočívá především v tom, že byl (a je) schopný oslovit takového člověka v momentě, kdy sám nějakého obrácení schopný není, ať už na to nemá sílu a nebo ani není schopný uvidět, že nějaké potřebuje. (Jako by byl schopný člověka nakopnout, možná právě jako ten živý kozlík běhající po poušti – vždyť kde se v takové pustině najednou bere cosi svatého z chrámu, kozel, který stál před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, jak doufám správně překládají Kraličtí v Lev.16.10.)
    Podle mě se Ježíšovou obětí celý systém uzavírá a dokresluje, uvádí do pravé perspektivy – milujte Hospodina ze všech sil, dělejte co umíte a On vám v tom dozajista bude pomáhat (třeba zrovna korbany). Ale i když totálně selžete a ocitnete se na poušti vyvrhelů, On od vás nedává definitivně ruce pryč. I tam vás může nakopnout jeho milosrdenství, i ze samého dna vás může vrátit do života, i když už se nedokážete ani pohnout, natožpak obrátit.
    A pak je tu otázka, jestli je oparvdu v naší moci žít vždy tak, abychom se na té šikmé ploše díky vlastní slabosti či zaslepenosti neocitli, jinými slovy – jestli je v našich silách nebýt svévolníky, pro které Mojžíšovy oběti byly nedostupné. Já sama za sebe říkám že ne, a proto tu Ježíšovu oběť s vděčností přijímám. Je na Boží milosti, na které straně se ocitnu, jestli mi Hospodin zatvrdí srdce jako faraonovi a nebo ho naopak osvítí. Proto možná to losování. Materiál je pořád stejný, člověčina. Pád může docela klidně postihnout i mě a můžu se ocitnout na dně, ať si třeba momentálně připadám jak sebekvalitnější a sebezbožnější člověk.
    Kdybych to měla shrnout, řekla bych, že Mojžíšův přístup zavede pořádek (samozřejmě i ten je projevem Boží lásky), a Ježíš ten pořádek uvede do pravé perspektivy tím, že ho opraší od samoúčelnosti (pokud ji někdo dopustil, ne všichni, i Ježíš se radoval z ryzích izraelitů)a jasně zjeví motivy a pohnutky Otce, když se neštítí zastat jeho nezdárných dítek a vracet je do života, přestože podle těch dobrých pravidel k žití by zasloužila jasnou smrt (nebo teda to beznadějné chcípání v poušti).

    0
    0
  15. 20.4.2012 – 28 Nisan 5772 v 00:30 — Odpovědět

    ad (14) – všechno je hezky v řádu věcí a velice laskavé. Dovolím si jen jednu korekci předtím, než zkusím důslednějí odpovědět na zajímavé isnpirace. Nejedná se o Mojžíšův pořádek, ale pořádek nebes – tedy b*ží. To by pak bylo i “desatero” pouze Mojžíšovým pořádkem – dotaženo do důsledku. Vždyť knha Mojžíšových pořádků se otvírá slovy : Povolal a mluvil pak Vznešený k MOjžíšovi ve stánku úmluvy, řka: …. Druhá prosba k našemu již společnému zamýšlení – Jom-kippurová služba sestává z obou kozlů – tedy toho pro velekněze ke kropení za všechen lid, i toho pro Azazele pro všechen lid na shlazení… některé paralely, které se nsaží reprezentovat velekěžskou službu Ježíše by měly mít také nějaký výklad právě i pro oba kozly, jinak jim židé maličko ztěžka porozumí … Anebo (a to je proč píšu a proč to píšu víceméně pořád dokola,) je tu více cest. Pak je vše v pořádku, jen musíme rezignovat na tvrzení: Žádný nepřichází kromě… anebo je upravit na poučku: Žádný, (kdo nejde cestou Jisroele anebo cestou dalších nemodlsužebných systémů, kdo dodržuje jako slušný člověk přinejmenším tzv. noachidské pokyny) nepříchází k Otci … JIné ambice svým hledáním a diskuzemi věru nemám… pozdravení všem zraněným i těm, kdo diskoutovat chtějí. Synergie a ono to půjde :o))

    0
    0
  16. Antonín Blažek
    20.4.2012 – 28 Nisan 5772 v 00:32 — Odpovědět

    ad14)dada Kněz a oběť v jednom je jako Bůh jsou tři. To co jsem napsal není o nějakém zesměšňování Ježíše a jeho dobrovolného sebeobětování. Pokud byl stánek úmluvy a pozdější služba v chrámě nějakým předstupněm na jiný druh oběti tak v chrámě velekněz obětní oltář “kropil” krví obětovaného zvířete, ne svou krví.
    Nedovedu si, ani při té největší možné míře fantazie, představit Ježíše stojícího před svým Otcem v Nebeské svatyni cákajíce dva tisíce let z otevřených ran svou krev na zem.
    Janův křest se u židů neujal. Stejně dopadlo u učení Ježíše a stoupenců křtu. Proč se tak stalo nedovedu posoudit.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  17. danny
    20.4.2012 – 28 Nisan 5772 v 06:28 — Odpovědět

    pri azazelovi mi unika jeden aspekt.po pusti si pobehuje,,obtazkany,,kozel.pri stretnuti s nim su zidia i krestania teoreticky,,za vodou,,.ale co ma robit obycajny obcan okrajovych oblasti Podnebesia?smile.

    0
    0
  18. Antonín Blažek
    20.4.2012 – 28 Nisan 5772 v 07:55 — Odpovědět

    ad17)danny Dnešní křesťané jsou většinou “moderními pohany”. Při “potkání obtěžkaného kozla” pro ně platí stejné jako pro ostatní lidičky pod nebeskou klenbou. Obrátit se a jít cestou nazpátek k Bohů. Vždy je to na dobrovolném rozhodnutí každého jednotlivce.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  19. dada
    20.4.2012 – 28 Nisan 5772 v 21:49 — Odpovědět

    Ty dva kozly vnímám právě jako výraz dvou situací v lidském životě, do kterých se můžeme dostat, jak jsem se to snažila popsat výš. První pro ty hříchy námi zvládané, možná s klopýtáním, s pomocí, ale přeci jen ukočírované, druhého kozla (pro Azazele) považuji za výraz pro ty hříchy, které nám přerůstají přes hlavu, nezkrocené, v nichž jsme už rezignovali či v kterých jsme tak otupělí, že je ani nevnímáme. S kterýma nejsme schopní sami hnout – a pomoci potřebujeme podstatně víc, než u té první kategorie.
    K Mojžíšem nastíněnému systému obětí mám absolutní respekt a ani by mě nenapadlo pochybovat o tom, že to je Bohem zjevená cesta. Když jsem se pokoušela do něho aspoň trochu proniknout, byla jsem zklamaná, jak málo jsem toho na toto téma nenašla.
    Nemyslím, že by měl Ježíš potřebu napravovat Tóru nebo ji jakkoli jinak zpochybnit, natožpak ji nahradit kultem své osobnosti. Pokud si ale všímal věcí, které v ní ostatní přehlíželi, pokud se dovedl dostat do její hloubky a vnášet do jejího pochopení nové světlo, zastat se podle ní a s Božím potvrzením těch, o které měl skutečný velekněz pečovat, nevím, proč ho tak fakticky nenazvat (i když podle oficiálního titulu jím byl někdo úplně jiný).
    O tom, že si Ježíš všímal jak těch slušných, tak vyložené spodiny, tedy že mu ležel na srdci všechen lid a měl mu co předat (že měl co do činění s oběma kozly), nepochybuju. Takže zrovna s tímto obrazem bych problém neměla, stejně jako mi nevadí akceptovat relativitu času a přijmout, že některé činy nebo postoje zkrátka mají přesah do věčnosti, do jiné dimenze, mají trvalou platnost. To jsou jiné věci, pokud mám šít do vlastních řad (těch, kteří se k Ježíši hlásí), které mi vadí… Učení o Trojici považuju za slátaninu, způsob, jakým se vykládá potřeba spasení, mi přijde často velice nešťastný, potřeba uspokojení Boží spravedlnosti vylitím nevinné krve vlastního syna (jak se tradičně vykládá) mi přijde téměř zvrácená… Z dobré zprávy se občas stává nůž pod krkem… Ale to by bylo asi na hodně dlouhou diskuzi…
    Ještě pro dannyho – pokud to dobře chápu, Tóra jsou především směrovky, které se nás pokouší zorientovat, navést na cestu, není to systém škatulí s návodem, jak se do nich zařadit (nebo snad do kterých nás někdo naháže). Šlo mi o to, že i v tom pustém místě lze očekávat, že na tu spásnou směrovku (která nám otevře oči a dodá sil) můžeme narazit (že i tam nás má Bůh na zřeteli a nejsme mu lhostejní) a vlastě je to s tím Azazelem snad právě jakýsi obraz této naděje, i pro ty totálně dezorientované. Jinak – velice bych se divila, kdyby si Pán Bůh třídil lidi na židy, křesťany a ty ostatní, dost na tom, že s tím máme zamotanou hlavu my :-).
    Jestli židé potřebují Ježíše – to asi záleží na tom, jak se to vezme… pokud jde o to, o co mu šlo, tak si myslím, že ho potřebuje opravdu každý člověk… jakým způsobem k tomu ale kdo dojde, to už si myslím je trochu jiná věc…

    0
    0
  20. Cipi
    24.4.2012 – 2 Iyyar 5772 v 17:32 — Odpovědět

    ad 12 – dobrý link, díky
    ad 14: já bych se jen trošku opatrněji vyjádřila o Trojici. Ačkoliv jí sama nevěřím, je třeba říci, že je to v dané věrouce šikovná metafora, která vznikla na půdorysu velmi zajímavého a komplexního způsobu myšlení. Jediné, co na ní “falíruje” je to, že tento způsob myšlení není biblický ( a to ani “novozákonní”).

    0
    0
  21. Cipi
    24.4.2012 – 2 Iyyar 5772 v 17:33 — Odpovědět

    oprava- místo ad 14 ad 19- zkrátka pro dada

    0
    0
  22. Cipi
    24.4.2012 – 2 Iyyar 5772 v 18:01 — Odpovědět

    ad plan-9 a Erich: kdyby vaše rozmluva nebyla tak zajímavá, strašně ráda bych použila starou planovu repliku na jiné subtilní debaty jiných dvou pánů tu na Shekelu: Teda pánové, vy máte ale záliby!
    Jen bych se přece jen přiklonila k Bohu, kterého bible popisuje vpodstatě podobně jako plan9- překračuje singulartity a má moc tvořit a bořit vesmíry. A jako takový po nás podle mého skkrovného názoru zdaleka nechce, abychom něčím někam ( a hlavně ne za ním)procházeli nebo se snažili s ním navázat nějaký kontakt- typu já tobě- ty mně. Krom toho, že tvoří a boří si taknějak vyhradil právo té své umělé inteligenci( jako lidem) stanovit nějaká pravidla. A dál už se to vyvíjí jako v každé pořádné scifi…

    0
    0
  23. dada
    24.4.2012 – 2 Iyyar 5772 v 22:01 — Odpovědět

    Cipi, já mám metafory ráda, ale na té trojiční mi nepřijde šikovného vcelku nic. Spíš se mi zdá zbytečná a zavádějící.

    0
    0
  24. Cipi
    25.4.2012 – 3 Iyyar 5772 v 08:28 — Odpovědět

    Zrovna já bych se nechtěla stát obhájkyní trojice. Jen jsem chtěla poznamenat, že to opravdu zajímavý a promyšlený kostrukt, z kterého do dnešní doby, která se takovými subtilitami zabývat neumí, zůstalo to velmi škodlivé Ježíš=Bůh. Naprostá většina křes´tanů, tak jak je znám, nemá sebemenší potíže modlit se k Ježíši a ježíše si za Boha ve své mysli zaměnit,a B-ha jako H-spodina zcela ze svého náboženského života zcela vytěsnit.
    Ale- náboženští křes´tanští myslitelé, tento problém pojímali komplexně, vědecky, a měli na něj náhled. Za vše hovoří roztomilá historka. Augustin se velmi zabýval trojičním problémem, napsal o tom spis De Trinitate. V noci měl pak sen Na mořském břehu sedí chlapeček, v písku si udělal důlek a mušličkou leje do důlku mořskou vodu. Copak to děláš, chlapečku? vece Augustin. A chlapeček povídá: Přelévám do toho důlku moře. Augustin: Ale chlapečku, jaký jsi ještě hloupý, to nejde, podívej jak je moře veliké a ten důlek maličký.
    chlapeček: A ty to můžeš dělat, když píšeš o Bohu??
    A stejně tomuto konstruktu schází biblická evidence, a je konstruován ve zcela jiném než biblickém paradigmatu. ( Taky na tom koncilu nevím kterém, proti Ariánům, zvítězil jen těsnou většinou. A už se to vezlo)

    0
    0
  25. woodoo
    25.4.2012 – 3 Iyyar 5772 v 09:13 — Odpovědět

    Jednalo se o nicejský koncil, svolán roku 325 do města Nikaia. Svolal jej císař Konstantinus I., neboli veliký. Dle mého názoru šlo o politikum. :-)

    0
    0
  26. Antonín Blažek
    25.4.2012 – 3 Iyyar 5772 v 12:42 — Odpovědět

    ad19-25) Pěkně se vás čte. Boha jste si pomalu ze tří na jednoho sjednotili. Teď ještě den sváteční změnit na biblickou sobotu. O nařízení svěceni neděle taky Ježíš nehovořil.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  27. Cipi
    25.4.2012 – 3 Iyyar 5772 v 17:20 — Odpovědět

    ad25 dík, woodoo, taky si myslím, že šlo o politikum. Ale aspoň se hlasovalo. A argumetovalo. Později bejvalo i hůř. A mezi námi, ona ta církevní politika je pěkné svinstvo včera, dnes a asi je to skorem jedno, v kterém klubu. A tomu pokušení zatáhnout do sporů teologii se taky špatně odolává….
    ad 26: Já bych nebyla tak přísná, Antoníne, spokojme se s 7 denním cyklem.Ale-vězme přitom vždycky, co a proč děláme.

    0
    0
  28. Antonín Blažek
    25.4.2012 – 3 Iyyar 5772 v 17:55 — Odpovědět

    ad27)Cipi Církev tvoří jednotliví věřící na různém stupni poznání – nepoznání. Celkem chápu, že pokud by, v naších krajích, církevní představitelé připustili sesazení Ježíše z postu boha tak by logicky nastala otázka proč se “uctívá” první nebo pátý den v týdnu a ne sedmý, Bohem stanovený, den odpočinku. Nedělní nebo páteční bohoslužby by ztratily svůj smysl. Možná by se zhroutil celá církevní pyramida na jejimž vrcholu sedí papež nebo jiný představitel dané církve.
    PF 2012 přejí Mayové

    0
    0
  29. 26.4.2012 – 4 Iyyar 5772 v 02:42 — Odpovědět

    Přátelé právě ohledně šabatu se dostáváme k tomu nejlepšímu na Ježíšovi… Dejte mi krapet času, pls. Hezké dny plné jaři … -acb-

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

V Německu zdarma rozdávají desítky milionu koránu

Další článek

Podle Netanjahua daroval Západ Íránu s rozhovory další čas navíc