Zdroj: lesklekoule.cz

Virtuální realita je skutečně znamením šelmy. Nejen proto, že www (tedy tři wawim) je vlastně po hebrejsku  trojice šestek, numero „666“ tj. skutečné údajné apokalyptické znamení šelmy respektive „počet člověka“ /zj  13:18/; jak jsme o tom psali tuším přede dvěma lety tady na Šekelu. Především ale (a to i ze předpokladu, že máte na „virtu-komunikaci“ pořízenou web-kamerku), chybí ten přímý kontakt, pohled do očí a šance klást otázky ihned.

Takhle bez pohledu oko v oko mi tuhle „znamení šelmy“ přihrálo bůčkový povzdech jedné sestřičky: „Košerovaly jsme s rebecin kuchyni. Jsem úplně down. Ufff“… A jiná rebecin z Haify, která určitě taky a s láskou na svátky  doma košeruje, (nejinak jako běžné uživatelky vesmíru  na zase docela jiné svátky, ale se stejným usilím)  si zase v jakési diskusi o víře a věrnosti zablogovala, že služba Nebesům (avoda) je prý občas „pěkná dřina“.

Ona je ale dřina všecko, co děláme poctivě a s láskou. Ale právě aby byla „pěkná“, musíme to odedřené milovat. Ostatně zaslíbení o „pěkné dřině“ dostává Adam už ve chvíli, kdy opouští Gan Ejden a jde se posadit na horu Moria, aby se pokusil napravit anebo přinejmenším odčinit, že spolu s Chawou přivedli do tohoto „sníženého světa“ smrt. Ne nadarmo mu Sladký požehnaný, když ho od Stromu života posílá „dolů“,  povídá: vteď už jen v  potu tváři své budeš i nadále kreativní (po Mně)

Pokud to děvčata myslela takto, mají svatou pravdu. Akorát jen dokolečka konstatují to, co konstatovat nemusely. Ale to už je taková dívčenčí  přirozenost. Učí zkušenost (a dokonce i tradice). Hlavně si ale nenechte namluvit, že jsou nějaké zasloužilejší soudružky v rámci „plnění“. Vůbec ne!!! Jednak je to jen a jen jejich rozhodnutí, a navíc kdyby to děvčata  byla bývala psala (nedej Příroda) s touto pohnutkou, nemusela ani povzdechovat, ale dokonce ani košerovat. Micva, beracha a dokonce ani spáchané dobro, bez patřičného prožitku a pohnutky, jsou k ničemu.

Chasidský svět na to má krásný midrášek, když komentuje biblický verš: Nebyli schopni naslouchat pro maloduchost  a těžkou otročinu /ex 6:9/; Uvádí ho spisek  Ha-mevarech jitborach (Kdo žehná, dojde požehnání). Ten výklad totiž učí maličko nové souvislosti a radí: Všimni si, že je to právě teprve maloduchost (kocer ruach), co jakoby vyvolává těžkou dřinu. Teprve když dost důsledně nedůvěřujeme tomu, na čem se dřeme, skutečnost nám ztěžkne a najednou začínáme měřit míru dřiny, podobně jako naši předkové v Micrajim. Protože duch a produchovnění je ve všech kulturách reprezentováno a symbolizováno vzdušnou „lehkostí“, zatímco fyzično a bezduchá realita má tíhu jílu (chomer), se kterým se pak lidská bytost dře jako mezek (chamor).  A když se do jílovitého cíle nedodře včas, dostaví se pocit viny (mindrák, že nestíháme), a abychom stíhali, začneme jen plnit a pěkná dřina  najednou přestává být pěkná.

Je zajímavé (tím, jak je ta jidiškajt jen jeden jednotný trychtýř), že i při vyprávění a studiu pasáží o korbanot (chrámové oběti) – mj. také v souvislosti s křesťanským omylem, že pámbu naznal, že to vyřeší jednou provždy generálním pardonem – se dočítáme u Maimonida v jeho Jad chazaka velice podobného motivu: Při porážce obětiny je vhodné mít stále na mysli šest skutečností. Samotnou podstatu, smysl a účel obětiny, osobnost a smíření obětujícího, skutečnost, že obětina náleží Vznešenému, je určena k pálení jakožto „libá vůně uspokojující Panovníka“, pouze a výhradně k „pálení“ a že toto pálení, je symbolem vůle obětujícího konat podle vůle Nebes. Obětuje-li někdo *ašam (za vinu) anebo *chatat (za selhnání, nedůslednost a přestupek), měl by krom toho mít na mysli také ono konkrétní provinění, jimž se vůči Harmonii provinil. Nicméně i automatické vykonání obětiny  je do jisté míry platné. (Sefer korbanot 4:11)

Zde jakoby si naši Moudří maličko protiřečili. Tak jak vlastně „sloužit“ Nebesům?  Mechanicky a s dřinou (protože i automatické vykonání je do jisté míry platné), anebo jedině s náležitou pohnutkou a vědomím, proč se dřu?

Sami dobře víte, že na zdánlivé kontradikce  v tradiční literatuře je třeba být opatrný. U Rambama je totiž řeč o *šlamim (Dobrovolných, pokojných korbanot). A  to vychází z rozhodnutí obětujícího pokojnou obět vůbec přinést.  Již tam je přítomen onen  základní předpoklad – touha přiblížit se k Panovníkovi. Rambanova poznámka tedy neznamená, že lze obětovat bez pohnutky a zautomatizovaně. Pouze připouští skutečnost, že samotný rituál může obětujícímu přinést takové stavy, že není dost dobře schopen se v té chvíli cele soustředit na vyjmenované šestero.

A tak zatímco něco „strašně dobrého“ je vlastně braní Jména nadarmo, protože  každé slovo je ve své podstatě Jeho Jménem a my najednou nehlídáme břehy svých retů a vyslovujeme opravdu nesmysl, je povzdech „pěkná dřina“ někdy dokonce požehnáním (berachou). Právě tehdy, kdy je to dřina pěkná. V opačném případě, není divu, že je to  zatracená dřina, když jen potřebuji splnit okénko modrých (navíc dokonce povinných) dobrých skutků. A pak se možná autor  komentáře k verši mi-kocer ruach (pro maloduchost) ani tak nemýlí, a celá ta „dřina“ je jen důsledkem malé důvěry.

Takový přistup je pak ale  skutečným znamením šelmy – daleko horším, než virtuální nedorozumění na webu. Protože (a to si zase přiznejme) znamení šelmy je jen „počet člověka“, který má podobně jako tóra přinejmenším sedmdesát tváří, a na všech sedmdesát je náš i celý vesmír žíznivý. Zpestřuje to totiž koktejl kreativního celku.

Jenomže člověk občas  plnívá rád. Aby si něco dokázal, něco v sobě vyrovnal anebo jen proto, aby nevyčníval … Ovšem pohnutky takového plnění se  pak možná maličko podobají pouhé roli. Nikoli ovšem  roli sociální, jedné ze žádoucích sedmdesáti tváří lidskosti,  kterou od nás vesmír i okolí potřebují, ale jen roličce v náboženském nebo i civilním životě. Ale Vznešený přeci  neříká, tady máš scénář, vyber si roli, která by se ti líbila …. On pouze doporučuje: Volte život. Bez dokazovaček,  bez komunitní pseudo-loajality a hlavně bez plnění. Naplňuj a hledej cesty, abys naplňovat toužil. Je to dřina, ale „pěkná“. Tak si ji nekaž maloduchostí, a koukej se dřít. Ale „pěkně“ …

Autor: Jaroslav Achab Haidler

5 Komentářů

  1. eva
    7.6.2012 – 17 Sivan 5772 v 19:01 — Odpovědět

    Všechno bych chápala, ale proč se pořád píše ,že 666 jsou po hebrejsku 3 wavim ne, 666 se i podle mých chabých znalostí píše jinak, a pak už to kouzlo tajemna vyprchá.

    0
    0
  2. 7.6.2012 – 17 Sivan 5772 v 22:02 — Odpovědět

    Evo, 6-6-6 ??? Tři wawim, Waw = člověk; – cadik + prostřední + raša, proto je znamení šelmy vlastně počet člověka. Celá jeho svato-prosto-svévolná šíře a nádhera. nějaké taw-reš-samech-waw vážně nehledat .. ..

    0
    0
  3. Cipi
    8.6.2012 – 18 Sivan 5772 v 09:01 — Odpovědět

    Ale to je mýlka ,my to říkáme proto, aby nás někdo pochválil. On by si toho taky nikdo nemusel všimnout!!!
    Vono máte to těžký, chlapi.. říkat – to jsem se dneska ale pěkně pomodlil, to mi to šlo od ruky, ( od úst), tak jak dneska mi ty tefilin už dloouho neseděly – to je divný že ? ( Už ani oběti se nedaj taknějak na první pohled sortýrovat, kdo má tučnějšího beránka a hezčí snopek)
    my to máme dobrý, můžeme košerovat, vařit, nechat se u toho chválit a ještě poslouchat s uspokojením ženu statečnou …

    0
    0
  4. dada
    8.6.2012 – 18 Sivan 5772 v 09:24 — Odpovědět

    Já bych se zastala něčeho “strašně dobrého”. Ono je občas něco opravdu tak krásné, že nás obchází posvátná hrůza :-). To není zas až takový nesmysl.
    Zato výraz maloduchost (namísto kralic. úzkost ducha) se mi opravdu líbí, i těžká otročina vzbuzuje přece jen jiné asociace, než přetěžká služba Kralických. Výstižné a stále trefné.
    Sefer korbanot je dostupný i v češtině?

    0
    0
  5. 8.6.2012 – 18 Sivan 5772 v 14:32 — Odpovědět

    pro dada – ano pracuje se na jeho překladu. Je to kus Sefer avoda z Jad chazaka, bude u nás na Kešetu. Pošlu (bli neder) včas patřičný link či upoutávku – hezkýá a sladký víkend

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Máme to černé na bílém, jsme většinový národ zlodějů

Další článek

Expozici. která ukazuje koncentrační tábor, vidělo 10.000 lidí