Zdroj: pixmac.com

O tom, kterak zapustit kořínek v budoucím světě se spekuluje porůznu. Jak se toho dosahuje v jiných klubech nám snad povědí jiní,  ale ani ta židovská cesta není tak docela k zahození.

Protože hned ráno, když se strojek rozhýbe a my smíme konstatovat „Díky tati, Sladký požehnaný, že jsi nám udělal dirky a bouličky ( Jacar et ha-adam…   9:4), protože ta jiskra života, kterou jsi nám dal (Nešama še-natata bi .. 9:5) je čistá, a jestli si ji zbytečně nezflekatíme pohodlností – od níž je to k puzení k nedobru už jen krůček, dá se docela užitečně  použít. K čemu?  No přece k „dělání“ tóry… (Baruch .. melamed tora… 11:1)

A jelikož se slovem neradno si hráti, nelze jen tak „za-berachovat“ a nekonat. A proto se po vyslovení této myšlenky o tóře, té Požehnané a Darované také skutečně věnujme!  Alespoň na chviličku …

Svět (přinejmenším ten židovský) pak rovnou přiskočí k myšlenkám nejen psané ale i tradované tóry –  tj. vedle pasáže o šedesáti recích Jisroele, kteří postávali kolem lůžka krále Šalomouna (Jivarechcecha…), také k  talmudickému traktátu Pea. A já se mu nedivím, protože jsou to myšlenky krásné…  Věčnost začíná tam, kde končí míra a neexistují okraje. A traktát Pea (Okraje) řeší právě skutečnosti hranice nemající. Ať směrem k dobru anebo naopak k ne-dobru.

A nejinak hovoří naši Moudří i v traktátu Šabat 127a, když si kladou otázku po smyslu cesty. V siddurech pak čteme:

Toto jsou skutečnosti, jejichž ovoce jíme již v tomto světě (Elu devarim še-adam ochel…. 11:5). Jakoby se tu prostírala cesta nejen k životu, ale také životem…

Úcta k rodičům, skutky milosrdenství, raný nástup do studovny jak zjitra tak i zvečera, péče o hosty, o nemocné, o nevěsty a jejich další cestu, doprovod mrtvých, vroucnost modlitebního života a budování harmonie mezi protivnými stranami…

To nejsou jen nějaké imperativy pro cadiky, to je naše celoživotní cesta (bráno z pohledu „na nudli“ času). A zároveň půdorys oné Vznešeným vdechnuté jiskry v rámci „cibule“ nebo chceme-li „trychtýře“ univerzální Jednoty.

My všichni totiž – žid nežid, sotvaže zapomeneme, co bylo v Gan ejden, protože nám služebný anděl hned po narození uštědří pár dobře míněných políčků,  i my chvíli žijeme tak, že naším jediným bohem je táta s mámou. Zahrnováni okolím  skutky milosrdenství, než nás (pokud nás skutečně milují) zavčasu pošlou do školy. Teprve tam anebo o něco dříve (neberme všechno úplně doslova …) si najdeme a přivedeme kamarády, anebo nás oni pozvou na návštěvu k nim. Pak ale přijdou první nemoci. Možná i svatba. A také první smrti prarodičů. Další kategorie – hebrejsky ijun tefila – není jen pámbíčkářské modlikání. Modlitba (tefila) je přeci pronikání. Od kořene nafal (vpadnout, proniknout). Pronikání k Podstatě. Bez toho totiž jen těžko můžeme „uvodit pokoj mezi človíčkem a jeho protějškem“.

Naopak v řezu Jednotou není časové posloupnosti a každá ž oněch vyjmenovaných humanizuje sama o sobě. Stačí se pilněji věnovat jednomu z oborů humanity, a kořínek je také zapuštěn.

Desátou „sefirou“ – korunou celého vějíře (ačkoli v sidurech  je ten vějíř poskládaný z více talmudických výroků, což ale vůbec nevadí, protože je poskládaný především ze životní zkušenosti) je konstatování, že talmud tora ke-neged kulam. Tj. studium Principů je nade vše. A nezapomínejme, jak široké je využití hebrejského waw (we-talmud tora ..) Může a často také znamená nejen spojku „a“, ale také „tehdy“, „a pak teprve“ a také „aby“. A najednou má člověk skutečně potřebu žehnat (za-berachovat).

„Tak ono vlastně vůbec nezáleží na našprtaném objemu paragrafů, hilchot a traktátů. V řezu Jednotou věčnosti je „talmud tora“  beztak hodnotný jedině tehdy, pamatujeme-li na všech devět předchozích skutečností, jejichž ovoce ochutnáváme již tady, ale  jejichž kořínek, podstata výnosy a  úroky koření až daleko a hluboko v olam ha-ba…“  A zároveň lze také číst jako jednu z variant: „Nezapomínej na předchozích devět, ABY tvoje „dělání a studium tóry“ (talmud tora) byly skutečně nade vše….

Zdá se tedy, že „zapustit kořínek“ v onom pomyslném ráji znamená především žít. Vnímavě, s občasným „vpadáním“ k Podstatě a hlavně s pohledem okolo sebe a do sebe. Což není nic jiného než naplnění pokynu: Miluj bližního svého jako sebe sama (a sebe sama  v bližním), protože jedině tak tě budou i Nebesa milovat jako (ty) bližního.

Že toto „desatero“ nejde splnit, ale jen a jen naplnit, je asi nabíledni. Jak jsme si ukázali na půdorysu „nudle“ – naplníme ho totiž tak jako tak. Těžko se totiž jednotlivým fázím lidské zkušenosti vyhneme, a pokud snad ano – tak ne bez následků. Nevytěsňujme ne-dobro, bolest ba dokonce ani existenci zla, protože prdlačky víme, zda také není k něčemu dobré. Díky „talmud tora“ se o něco lépe zorientujeme v tom, co škodí vesmíru, protože to neprospívá ani nám ani ostatním, ale soudit nemá cenu.

Je tu přeci současně rozmazlování, ale i nemoc, je tu svatba, ale i pohřeb. Je tu dokonce i spor, ale i harmonie. Díky tati, Sladký požehnaný, že jsi nám udělal dírky a bouličky… To je prostě život, který – pochopený, nezmarněný a prožitý – už dávno zapustil kořínek i v budoucím světě. Spasení koupené ze strachu  a vykoupené falešným ne-životem je vlastně docela nehumánní. A ne zrovinka košer. Zatímco humanita – zdá se – dokáže spasit spolehlivě. Respektujme život.

Přijde mi to statečnější a tak nějak smysluplnější, než potkávat mladého ještě hormonálně neodpupínkovaného juhana, který by měl kráčet  (hodně křepce, naplno a s radostí!!)  někde od „haškamat bejt ha-midraš“ přes pokud možno „baldachýn“ až dejme tomu k důstojnému „levajat ha-met“, a slyšet ho, jak  téměř extaticky říká: „Od té doby, co jsem poznal Ježíše, už nemám strach ze smrti…“   Nevadí mi, že ho potkávám, a nic nezměním, ikdyby mi to vadilo, je to přeci jeho volba a navíc ho tahle dikce všech poturčenců a nových košťat časem taky sama od sebe přejde a i  on (potkal-li se  skutečně se židem z Galileje) začne naknec sledovat oněch deset skutečností, ale kurňa půjde-li člověk cestou života, tak jak si ji zpřítomňujeme každé ráno v jidiškajt a třeba i v animistických spolcích, lze nemít strach ze smrti i bez ježíška…

Pozn: souřadnice (např. 11:5) označují citované texty tak, jak je najdete v siduru Adir ba-Marom, pokud ho používáte. (např: strana 11 : odstavec 5)

Autor: Jaroslav Achab Haidler

5 Komentářů

  1. danny
    10.6.2012 – 20 Sivan 5772 v 05:53 — Odpovědět

    ciastocne si trosku dovolim nie up
    lne suhlasot.ked zoberieme Jeziska ako synonynum.podla vlastnej skusenosti som videl u zomierajucich tak zhruba tri dni pred smrtou dochadza v o ociach ku zmene.ale za takym blankytom sa da precit ked nie strach,ale taka urcita obava.mozno pre neznamom?a teraz tam mozno je hladana pomocna barlicka.ci to je Jezis,Abraham alebo Velky Duch.neda sa verifikovat.ale oci su ako studne.samozrejme okrem nahlych umrti.

    0
    0
  2. danny
    13.6.2012 – 23 Sivan 5772 v 17:21 — Odpovědět

    ze by Studne toho,ktory vidi Zivot?smile.

    0
    0
  3. 14.6.2012 – 24 Sivan 5772 v 03:46 — Odpovědět

    Asi máš pravdu, Danny, možná to bude ta proslulá studna… (Občas si říkám, že bych měl důsledněji dodržovat pitný režim :o))

    0
    0
  4. 14.6.2012 – 24 Sivan 5772 v 15:31 — Odpovědět

    Nicméně s tvojí jednotkou (01) si dovolím zase zapochybovat maličko já. Jasně, že pokud se někdo ukotví (zakoření) v tom, co má smysl, má oči při odchodu “domů” jasnější. Ten mladý ale ještě nikam neodcházel, a zdálo se mi, že mele naučené. NO a holt na papouškování pouček (kór když jsou nebezpečné) jsem maličko háklivý. Ale platí-li “furt vejš”, dneska třebe už jako koště mete jen a jen s blankytem, a pomalu zapouští kořínek, a zase docela jiní – i dospěli – novokřtěnci a proselyté páchají “klubové” dobro a prohřešují se na pámbíčkovi v lidech ve svém okolí :O))

    0
    0
  5. danny
    15.6.2012 – 25 Sivan 5772 v 08:39 — Odpovědět

    v tomto pripade netreba mat pochybnosti.ja som sa nevenoval onomu teenagerovi,oi,oi takych bolo a bede bezpcet. K nenu by som sa vyjadril asi,,,at mu to vydrzi,,smile.mna zaujali posledne vety.O ceste zivota.ako sa hovori,,cesta spravodliveho je priama,,.pokracuje z midbar skrze Jordan,k nasemu zrodeniu,k vyvoleniu zivota.ale na konci je clovek sam a ta pochybnost sa moze vludit.a hlada pomoc.mal som zrejme pouzit lepsi priklad a to Eliasa,primluvce.ale to je vsetko individualne.a k tomu poucuje aj Ezechiel.teda k tej,,individualite,,.pozdraveni.p.s.zaujimave,ze ,,proroci,,,hovorili pocute,Ezechiel hovoril aj videne.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Avízo: Na parcele nad Parkhotelem v Praze 7 proběhne v úterý 12. 6. 2012 od 17 hodin happening

Další článek

V Hodoníně u Kunštátu vzniká památník romským obětem války