Názor obyčejných lidí v naší zemi na protiromské demonstrace je vskutku dechberoucí. Bez rozmyšlení a s prstem vpřed ukazují na nás, i na mě, protože se s nimi hýbu v jednom pytli.Ale i bez toho pytle bych se cítil uražený, neboť někomu můžu připadat „nedůvěryhodný už vod pohledu“.
Můj minulý článek, s hořkostí sladkou, vypověděl o tom jak je mi příjemně na duši, když v televizi vidím křik, ruce vzhůru a lidi, co chtějí Cigánský národ, zde menšinu, vyhnat ven ze země nebo je udělat „poslušnými“. A je zde opravdu rozdíl mezi tím, kdo mi chce skutečně pomoci a bez zk….ých předsudků, nebo tím kdo mě chce jen vyhnat pryč. Zaplaťpánbu v práci dělám s lidmi, kterým skutečně jde o to, aby vzdělávali děti, všechny, i ty romské. A stejným metrem každýmu.
A tak Vám vážení čtenáři povím krátký příběh, na který jsem si právě vzpomněl a k tématu se hodí. Vím, že časem zapadne, ale je třeba, aby to bylo někde povězeno. Byl rok 2006, začátek léta já, vzorný maturant, jel jsem ihned po škole s mojí učitelkou jakožto vedoucí, na dětský tábor pro děti, ve kterém jsme měli hodně těch romských. Parta super mladých lidí, školou povinných, které se na takový tábor dostanou párkrát za život. Pobývali jsme v bývalé školce, která byla pro nás jak dělaná. Budova stála v jakési „hlavní ulici“ vesnice Rohozná u Jihlavy. Krásná to víska, kolem dokola lesy a dostatek hub.
V této skutečně krásné české vesnici pobýval ihned před budovou mateřské školy jeden nehodný děd. On, první dny pozorující a poslouchaje dítka školou povinná, vyletěl jednoho krásného počínajícího letního večera ven a se slovy: „Cigáni táhněte a jděte do plynu, nedělejte rámus…“ nás s rukama nahoře a nervama v kýblu, hnal pryč. Děti vyplašené a vystrašené tímto doby***m měly pokažený večer, včetně nás dospělých.
Pocity, které to ve mně v tu chvíli vyvolalo nejdou popsat, to se musí „sladce“ prožít :) Ten hněv a zlost po tom, co jsem čtyři léta studoval a naivně si myslel, že když něčím budu, bude to O.K vyprchal a byl mi potvrzen ještě několikrát v životě mém krátkém. Prostě kulový! Neplatí to.
Policisty jsme nevolali, to nemělo cenu. Protože jsme školku měli pronajatou od tamního starosty, bylo nám i porazeno, abychom nic nedělali a nechali to být. Někdy si skutečně často říkám, jestli se ten člověk už životem potrestal. A nechytejte mě prosím za slovo, vím dobře, že i „mistr Boblig“ prý ukončil svůj život spokojený a nepotrestaný za tohoto života.
A na takové zážitky si vzpomenu vždy, když se mluví o tom, abychom prý chodili do práce. Na to je lék úplně jiný, nikoli ten násilný a hrubý. Ty řeči “vo tej pomoci” nejsou nic jinýho než lež. My si nejlépe pomůžeme sami a velmi ráda nám dodnes pomáhá i majorita, díkybohu za ně. Protože jenom tím, že na “TO” sami přijdeme, nebudeme se muset “skrývat doma”, ale mohli bychom častěji vyrazit i mezi lidi. A jako lidi.
Autor: Pavel Kaleja
Autor
9 Komentářů
Dovolím si ještě pomocí tohoto komentáře rozšířit tento můj příspěvek.
Téměř na každém médiu našeho internetu, pod článkem o prezidentské volbě a u kandidáta Jana Fischera, je toliko nechutných rasistických keců a řečí, které ve mě probouzejí pocit, že spoustu lidí by jistě a bez obav z Židy udělali to, co dělal Adolf ve čtyřicátých letech min. století. Je to opět hnus, špína, svrab a neštovice. Holá xenofobie a rasimus první třídy. Tihle blb… by snad i tleskali, kdyby z komína vyšel kouř…
Není to tak děsivé, jak to vypadá. Jsou to jen a jen “zažité myšlenkové modely” těch líných. Dalším identifikátorem je mj. to, že kanál používají právě jen ti, co se na víc nezmohou, jsou plni zloby a jsou vděční, že ji někde – bezpečně od komplu mohou ventilovat. Jakoby mrtví zaživa. Lidi bez lidskosti – kterážto je určována schopností přemýšlet a tvořit… Do třetice, kde je irelevantní strach (nesednu si k cigánovi do kupé) a zároveň výčitky svědomí (a proč bych vlastně neměl) začíná cesta pro berličky na svědomí — židi a cigáni do plynu… Ergo Fišer to asi vyhraje, blbci puknou vzteky a svět se změní jen velice pomalu….
Možná bych se s tou zlobou taky měl mírnit, ovšem je to pro mě také problém. Vyrovnat se s tím, jak na mě onen děda křičel není jednoduché a nikdy nebude. Nejsem vůbec rozhodnutý, komu dám hlas ve volbách. Jen mě opět pojalo přesvědčení, že rok čtyřicet pět porád trvá.
Pavle, moc prosím, netrapte se žido-zlobou druhých. Je ve vás tolik dobré vůle a tolik práce na tom, abyste rehabilitoval cikánský svět, že si těmi prázdnými lidmi duši vážně nakontaminujte … Hledejme pouze paralely (a taky rozdíly) mezi světem předdválečných židů a dnešního Roma-světa :o))
Vaše stížnost je oprávněná, ale současně by stálo za to před majoritní společnosti zmínit, že nejste ani zdaleka zástupcem té majoritní cikánské společnosti.
Zajímalo by mě, zda žijete v nějaké cikánské čtvrti a TAM navzdory všem útrapám kážete vodu oběma majoritám SOUČASNĚ. Jestli ano, tak máte mé sympatie.
Já jsem osobně součástí miniaturní minority a na židy a cikány pohlížím jako na privilegované tlouštíky s obrovským potenciálem.
Velká škoda, že jste tehdy ani vy děti, ani vaši vedoucí nevěděli, (možná tehdy ani ten zákon neplatil), jak se bránit. Ten dob*tek měl jít přinejmenším na policii, (samozřejmě že rovnou sedět)! Moc by mne zajímalo, kdyby nějaká cigánsku “dade” takhle počastoval běloučká dítka. A byl u toho nějaký kouhoutek anebo Kohout…
ad J. Formánek: Určitě nekážu, nejsem kazatelem. Ale díky tomu, že jsem si za svůj krátký život prožil kladné i záporné, mám za to, že moje práce ve školství, speciálním a praktickém, je přesně ta, kterou by mělo vykonávat více romských asistentů nebo učitelů. A je to přesně ta činnost a to myšlení, které nás může dovést k takovému životu, abychom se hlavně sami před sebou nemuseli stydět a pokud je to jen možné, svět a majoritní splečnosti, ve kterých žijeme, nás nebrali jako nějaký odpad. A píšu a říkám to neustále dokola, že díky vzdělání a škole to dokážeme. Zvládl jsem to já a zvládli to i mnozí, akorát nejsou a nebo nechtějí být moc vidět, stejně jako já.
Lidi, jako byl tento děda, co se nezdráhá okřikovat malé děti nehoráznostma, budou pořád. To je smíření s realitou. Ovšem dá se to mírnit, ať si sám děda sáhne do svědomí. Je to lepší, než jít sedět. Ovšem ten trest za pomocí vězení či klepnutí přes ruce by si jistě zasloužil.
A protože pane Formánku pracuju v české škole, učím jak děti romské (kvůli kterým jsem tam nastoupil), tak i české nebo-li neromské a každé další, které tam přijde. Bez rozdílu. A moc mě to baví, protože to má smysl. Ten potenciál jistě máme, jenom ho využít :) A také těch šancí, které se nám nabízejí.
V ghetu nežiju a asi ani žít nebudu. Je to tím, že rodiče mě dokáazli připravit budoucnost o jaké sami snili. Díky jim za to. A nežiju v přepichu a luxusu. Mám co dělat, abych měsíčně zaplatil složenky a zbytek šel na obživu rodiny.
ad achabisko: Ono to bylo hned ruhý den po našem přijezdu, takže to bylo si myslím dobré, nedělat z toho velkou věc. Dědula od té doby neprudil, protože za ním zřejmě zřejmě došel tehdejší starosta Rohozné. A že to jde, nám dokázali tamní vesnické děti, které se s námi bez obav bavili, jedli a hráli si.
Takových jako vy potřebujeme asi 50 000 a právě v těch ghettech. Držím vám palce, ale asi vám stejně říkají “kokos”.