Vždy, když dochází k dějinným pohybům, americká diplomacie znejistí, zapomíná na dobré mravy a platné zákony, a jedná- zejména v mezinárodních orgánech “ultra vires”, neboli- drží se nikoli práva a zákonů, ale faktické vyhodnosti svých nezodpovědných skutků.

Přesně to nás totiž napadá, když čteme vývody poradců ministryně Hillary Clintonové, kteří se snažili- marně- vytvořit “něco” z ničeho v době velmi nedávné, v době pokračující  zcela neúspešné politiky Baracka Husseina Obamy jak na scéně mezinárodní (prázdná aktovka bez podepsaných smluv) přivezená z jižní Koreje a Indonézie, tak národní (drtivé vítězství “čajíčkářů”, neboli teapartistů) v první listopadové úterý.

Nicméně, v zájmu zachování rovnováhy to má být právě Stát Izrael, který zřejmě bude muset zaplatit účet za Obamova špatná strategická rozhodnutí. Jistě, slyším námitky, že Izrael byl a je vždy stoupencem americké politiky na Blízkém východě. Právě proto bude, a z logiky věci i musí být onou první obětí. Jsou to mladí Židé, kteří v U.S.A. volají po míru s Palestinci, ač Palestinci (pokud takoví skutečně existují) volají po jediném: absolutní likvidaci Izraele a fyzickém vyhnání všech židů.

Byla kdy taková situace? Jistěže ano. V době, kdy se do Ameriky vrátili navrátilci-dobrovolníci ze SSSR, se Stalinovi (kde Američané stavěli Dalstroje a Dněprostroje) podařilo přimět prosovětskou administrativu prezidenta F.D.Roosevelta k inkorporaci Ukrajiny a Běloruska- a přirozeně mateřského SSSR do vznikajícího OSN. V OSN tak měli Rusové ze dne na den tři hlasy, z toho jeden blokační v RB OSN, která se poprvé sešla 17.1.1946 v Church House v  Londýně.

Zákonné? Ale no tak, zákon, toť bzučivý komár u ucha chazjainova (hospodářova=přezdívka Stalina). Dne 24.8.1945 podepsal Chartu OSN jako zakládající člen Organizace spojených národů generál Ťiang-tie Š (Čankajšek), který byl v té době jediným oprávněným zástupcem všeho čínského lidu. Do roku 1949 se sice stáhl na Formosu, vytvořil stát (o jehož technologické úrovni nejméně poslední čtvrtstoletí nemáme pochyby) a přesto- tento stát shořel jako papírový drak. Jak? Zahraničněpoliticky.

Vše začalo oním plešatým tlouštíkem, plavajícím ve Žluté řece a kompilujícím své citáty, kterých se jako bible chopila generace Barossů, Dutschků a dalších. Mao Ce-tung, vysílající skutečné intelektuály umírat trýznivou fyzickou, protože primitivní prací do tisíce li vzdálených komun se stal miláčkem světové levice. Tak velkým, že s ním musely počítat i Spojené státy, respektive Kissingerova nová “pingpongová” diplomacie, jejímž děsivým výsledkem bylo, že dne 25. října 1971 Rezolucí OSN č. 2758 (kterou navrhl albánský delegát ve prospěch ČLR)- a U.S.A. ji podpořily ústy svého velvyslance George Bushe st., byla ROC, neboli Tchaj-wan “vykopnuta” z OSN i RB OSN v naprostém rozporu s Chartou OSN.

V rezoluci se praví, že místo se …vrací ČLR, která nikdy členem nebyla. Kdyby ČLR o členství požádala (nikoli jako zakládající člen), byla by buď vetována Tchaj-wanem v RB OSN (stálý člen 1945-1971), nebo by byla přijata v souladu s Chartou OSN, tak jako byly obě Koreje, oba německé státy. Američané přesto provedli “restore” ČLR, která v OSN nikdy nebyla. Navíc, rezoluci neschválily dvě třetiny členů organizace. Dnes je tedy de facto členem RB kontinentální Čína, zatímco Tchaj-wan zůstal členem de iure. Tchajwan si prožil svůj ekonomický kolaps, i kolapsy politické, a přesto dnes s ním udržuje diplomatické vztahy 23 zemí světa, které jednoduše-neuznávají Peking. Nepotřebují ho.

Příklad homogenního Tchaj-wanu nám však budiž varováním nikoli před Pekingem, leč před proradností světové a americké politiky. Politiky, která v Samaří a Judeji vyzbrojuje tisíce “policistů” palestinské administrativy už déle než pět let- a dnes je vyzývá: vybojujte si svou bitvu s Cahalem. Politiku, která zcizila statisíce hektarů indiánské půdy, aby dnes židům radila- ty dunamy pouště, které jste řádně koupili od libanonských obchodníků, musíte vrátit Palestincům. Ovšem zůrodněné. Nevěřme Američanům. Žijeme vlastní život  na pomezí Ásie, nechť je tedy naše politika- proasijská. Kontakty s RF a dalšími nemuslimskými zeměmi oblasti jsou slibné. A dá-li B-h, vyváží časem i to co ztrácíme odklonem od americko-britské,dnes žel často antisemitské aliance. Aliance, která přemýšlí o jediném- naší zhoubě a záhubě.

Autor: Herbert Stavinoha

Přečtěte si také od autora: Židé proti židům aneb “maldí brandeisovci”