Zdroj: Shekel

Tím nemyslím v kvalitě, nebo množství, byť teď je velký útlum. Tím myslím zřejmé korupční poměry v tomto odvětví. Zaujala mě malinká noticka v časopise Týden č. 45, kde je oznámení, že firma Subterra se uchází o zakázku na stavbu 6ti km úseku dálnice v Srbsku.

Na tomto úseku dálnice mají být též 2 tunely. Podle odborníků, bude mít zakázka vzhledem k povaze terénu hodnotu 1 – 2 miliardy korun. Vzhledem k tomu, že jsou na tomto úseku dva tunely, tak ten terén bude spíše náročnější, než rovinatý. Jinými slovy, kdyby tato dálnice vedla českou nížinou, byla by investiční náročnost asi pod onou jednou miliardou korun (tedy kdyby stavěli Srbové). Ale v Srbsku bude i v případě vyšší ceny vycházet kilometr dálnice maximálně na 333 milionů korun.

Zabrousil jsem na web ředitelství silnic a dálnic (www.rsd.cz) a tam jsem hledal něco srovnatelného. Právě budovaný úsek D3 z Tábora do Soběslavi má délku 16,3 kilometru a investiční náklady budou 6,9 miliardy korun. Jeden kilometr tak vyjde na 423 milionů. A to tam nebude žádný tunel a terén bude tedy rozhodně jednodušší než v Srbsku.

K tomu Srbsku je ještě v onom článku dovětek, že cenu ještě srazí dolu pravděpodobně konkurence 25 firem z celého světa, které se budou o zakázku ucházet. A jak je to u nás? Do tendrů na výstavbu dálnic se stabilně hlásí asi šest firem, které cyklicky zakázky vyhrávají. Konkurence jiných firem není připuštěna. Stačí nastavit parametry výběrového řízení tak, aby nikdo jiný do tohoto kartelu nemohl zasáhnout. To je jednoduché a možností je mnoho. Stačí například znát vozový park stavebních strojů oněch firem a jako podmínku výběrového řízení zadat, že přihlásit se může právě jen ten, kdo má takovýto vozový park. Nedělám si iluze, že by tady obálky do kapes těch, kdo tyto „tendry“ vypisují nelítaly. A tak ve vzájemné dohodě shrábne jednu předraženou zakázku firma A, aby příště ustoupila svou nabídkou firmě B, která vyhraje o půl roku později. Jiný konkurent nemá šanci se objevit.

Korunu tomu zasadil ministr průmysl Kocourek, když se dozvěděl o zájmu čínských firem stavět u nás dálnice. Vzhledem k tomu, jak to dělají jinde v Evropě levně, tak naše hlavní hráče určitě polil studený pot. Ministra pak buď zavalili nepravdivými daty, nebo přímo ovlivnili. Jak, to už nechám na úvaze čtenáři. Nicméně ministr vyjádřil obavy, že by státem dotované čínské firmy braly zakázky firmám našim.

To je tedy hřebík na hlavičku. Naše firmy nejsou dotované? A co je tedy marže navíc, když zakázky jsou evidentně předražené? To radši nechám ty naše firmy zkrachovat a za stejné peníze díky Číňanům vybuduji dvojnásobek dálnic. Nějaká pracovní místa mě v tomto případě nezajímají. Já chci jezdit.

A tak v ceně dálnice za kilometr jsme za Norskem, Rakouskem, Německem a teď už i za Srbskem. V poměrech jasného a průhledného podnikání jsme tedy teď už taky opravdu až za tím Balkánem.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: ČEZ je neuvěřitelný vydřiduch

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Tchajwanizace americké politiky vůči Izraeli

Další článek

Zvláštní proroci (3)