Podívejme se dnes na dalšího zvláštního vidoucího. Přestože viděl dobře a oči měl v pořádku, je postižen divnou slepotou.

4.Moj.22:21-34: Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži.

Vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.

Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu.

Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil.

Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klekla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.

Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: “Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?”

Bileám oslici odpověděl: “Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.”

Oslice Bileámovi odpověděla: “Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?” Řekl: “Ne.”

I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář.

Hospodinův posel mu řekl: “Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu.”

Bileám odvětil Hospodinovu poslu: “Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky.”

Je to už hodně dávno, co Izrael putoval pouští do zaslíbené země. Moábci a Midjánci tehdy dostali z Izraele strach. Balák, jejich král poslal posly k Bileámovi do Babylóna. Tento věštec znal Hospodina a král chtěl, aby proklel Izrael dřív, než na něho zaútočí. V noci to však Hospodin Bileámovi zakázal.

Král poslal větší poselství s většími dary. Bileám je odmítl, ale znovu se ptal Hospodina, co má dělat. Ten nakonec svolil, aby s nimi šel, ale měl dělat jen to, co mu Bůh přikáže.

Když se vydal na cestu, Hospodin se postavil proti němu. Oslice, která na rozdíl od Bileáma viděla Hospodinova posla s taseným mečem, se mu vždy snažila vyhnout. Zvláštní prorok, když jeho oslice vidí víc, než on a dokáže mluvit moudřeji než on.

Nakonec mu Bůh dal schopnost vidět (prorok byl tehdy vidoucí) a on zjistil, že bije svou oslici neprávem. Činil pokání a Bůh ho propouští s novou výzvou, aby nedělal nic svévolně.

Jenže Bileám se přes to vše nakonec nechal zlákat vidinou pohádkového zisku a poradil Midjáncům, jak porazí Izraelity i bez kletby, což se nakonec i podařilo. Midjánci ale nejásali dlouho. Když Mojžíš sjednal nápravu, lid se vzchopil a své nepřátele v nové bitvě porazil.

A co Bileám? Jak dopadl? Užil si své nové bohatství? Bible říká: “Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem.” (Numeri 31,8)

Bůh nám dal zrak. Ten tělesný i ten duchovní. Záleží jen na nás, zda budeme “vidoucí”, nebo budeme tak duchovně slepí, že na tom i “hloupá”  oslice bude lépe než my. I naše oči může zaslepit a dokonce až oslepit třpyt očekávaného zisku. Zvažujme v takové chvíli, co je pro nás cennější: Nejisté bohatství nebo schopnost vidět?

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také druhý díl zde.