Zdroj: Shekel

To už víme všichni, ale co jsem zachytil nedávno mě opět nadzvedlo za židle, ono je to horší než si myslíme.

Pamatujeme si na akci, kdy asi před dvěma lety ČEZ prostřednictvím svých rozvodných společností nabízel svým zákazníkům fixaci ceny elektřiny. ČEZ velmi dobře věděl, že cena díky krizi v následujícím období klesne, ale kdo tuto smlouvu podepsal, tak žádný pokles nezaznamenal, ale platil pořád stejně.

Oni ten pokles cen nezaznamenali ani ti, kdo žádnou takovouto smlouvu nepodepsali. Cena silové elektřiny sice klesla, ale stát to hned využil a zdražil systémové služby, protože ty jsou regulované a nehrozilo tak, že se bude spotřebitelský trh příliš vzpouzet. Jenom pro vysvětlenou a velmi zjednodušeně – cenu elektřiny tvoří zhruba dvě složky a to systémové služby (zhruba řečeno náklady na výstavbu a údržbu vedení) a silová elektřina (elektrárny). K tomu přistupují ještě malým procentem jiné složky, z nichž například příspěvek na provoz solárních elektráren  od Nového roku drasticky stoupne. Ale to teď nechme stranou.

Pro zjednodušení vezměme (což zhruba platí), že cena silové elektřiny tvoří 50% celkové ceny proudu. Tedy pokud najdeme dodavatele, který mi dodá tuto elektřinu za poloviční cenu, měl by můj celkový účet za elektřinu být zhruba o čtvrtinu nižší. Analytik společnosti Cyrrus Karel Hatlapatka nedávno v médiích prohlásil: „Před dvěma lety stála na trhu megawatthodina elektřiny 90 eur, dnes je to 47 eur“. Takže zhruba polovina a já se ptám, vidíme poloviční ceny za silovou elektřinu na svých fakturách? Nevidíme! Proč?

Protože tzv. burza proudu je tvrdě pod diktátem ČEZu, který je schopen zde ceny v podstatě stanovit. V zahraničí nikdo velké objemy nakupovat nemůže, protože přes hranice nevedou dostatečně silná vedení, která by velké výkony přenesla. A tak se u nás hraje na burzu, kde drtivou většiny elektřiny dodává jako výrobce ČEZ, který se pouze směje pod vousy, když sem tam nějaká nastrčená figurka vystupuje jako konkurent. Hraní si na burzu s proudem u nás připomíná předlistopadový parlament. Díky své poloze mezi Národním muzeem a Státní operou se o něm říkalo, že je to něco mezi muzeem a divadlem.

Pokud by s trhem proudu vše fungovalo jak má, tak by skutečně naše faktury měly být dnes nižší než před dvěma roky. A to i přes ono již zmíněné zdražení systémových služeb. Stát nemá zájem ČEZ nějak omezovat, protože je většinovým vlastníkem a dividendy moc dobře látají díry ve státním rozpočtu. Tak budeme platit a platit. Ale je to nestydatost těžkého kalibru. Aspoň by si Energetický regulační úřad mohl odpustit řeči o trhu s elektřinou. Jsou to pouze zalobovaní úředníci, kteří nemají na práci nic jiného, než jít na ruku ČEZu.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také do autora: Drážní moloch zase oživne

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Proč jsem pro školné?

Další článek

Tchajwanizace americké politiky vůči Izraeli