Když se múza s inspirací na další článek nedostavila a já se též přestala hemžit nápady, ptala jsem se svých známých i rodiny, o čem by mohl být můj další článek. Všichni shodně a stejně nadšeně navrhovali: „Napiš o uprchlících!“ No… hmmm… možná… ANI NÁHODOU! Je toho v médiích i na internetu tolik, že by bylo úplně zbytečné psát další článek o tom, že ti lidé nejspíš nejsou masoví vrazi a asi nám nechtějí s kudlou u krku vnutit islám, protože mají úplně jiné starosti. I když je mi víc než jasné, že spousta lidí je přesvědčena o opaku a za svou pravdu by obětovali život :)

Nakonec mě zaujalo něco docela jiného. Zaujala mě jedna (za normálních okolností obyčejná) fotka, na které by nebylo nic tak zvláštního. Stojí na ní v řadě několik žen a mezi nimi muž. Co na tom, že? Jak říkám, na fotce by nebylo nic zvláštního, kdyby těmi ženami nebyly z části zahalené jordánské muslimky a muž stojící mezi nimi nebyl Tomio Okamura. Když fotku sdílel jeden z mých přátel na Facebooku, nevěřila jsem svým očím a tento přelud přičítala těhotenské demenci. Když už ale i další z mých přátel fotku komentoval slovy „praskly mi oči“, uvědomila jsem si, že nejsem ani těhotensky dementní, ani se mi to nezdá.

Můžu se jen domnívat, co vedlo pana Okamuru k tomu, že se dobrovolně ocitnul v bezprostřední blízkosti takové smečky dravých muslimek. Možná je chtěl obšťastnit některým ze svých duchaplných názorů na islám či výroků z proslulého vyjádření Jiřího Kobzy, se kterými se podle svých slov Tomio Okamura „ve všech bodech zcela ztotožňuje“. Jak by se asi děvčata tvářila, kdyby jim pan Okamura začal přednášet následující?
„Nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu.“ – přesně tak, protože rozmach islámu, v jehož jménu příslušnice speciální jednotky jordánské armády bojují proti terorizmu, tady nechceme!

„Můžeme jim neustále připomínat, že mohou kdykoliv svobodně využít práva, které jim demokracie dává, tedy odejít prudit někam jinam.“ – holky, jděte prosím s tím bojem proti terorizmu prudit jinam…

„Můžeme podporovat na všech úrovních zákazy vnějších projevů islámu (šátky, hidžáby, nikáby atd. na veřejnosti, ve školách, na úřadech), odmítat je jako nepřípustný výraz politického boje za prosazení politického islámu a snahy o islamizaci ČR.“ – a sundejte si ty bílé šátky, neprosazujte nám tady ten politický islám a neislamizujte nám naši republiku, jo?!

„Hlavně: Nevěřme pověrám o tolerantním či snad dokonce umírněném islámu.“ – takže dámy, bojujte si jak chcete, pan Okamura v tom má jasno, jste se všemi islamistickými živly vlastně na stejné lodi.
Myslím, že kdyby dámy věděly, minimálně by jim ten jordánský úsměv ztuhnul. V horším (nebo lepším?) případě by pana Okamuru plácly přes pusu.

Odhaduji, že pokud by se někdo zeptal Tomia Okamury, proč se fotí vedle muslimek, když tak ostře proti islámu a muslimům vystupuje, zřejmě by odpověděl, že těchto příslušnic jordánské armády si váží. Tomu by se nedalo nic vytknout. Kdo by si nevážil statečných žen v armádě? Ale je snad muslimka, která není příslušnicí armády a nebojuje proti tzv. Islámskému státu či jiným šíleným uskupením horší než přítomné vojačky? Stojí proto na nižší úrovni a zaslouží si, aby jí ostatní pro její vyznání otravovali život? Máme jako muslimky čekat na to, až někdo jako pan Okamura a jemu podobní začnou určovat, kdo má zásluhy dostatečné na to, aby na území ČR mohl nosit šátek? Pokud se Tomio Okamura skutečně ztotožňuje s výrokem, že islám je pouze jeden a nic takového jako tolerantní či umírněný islám neexistuje, pak skutečně nechápu, proč pózuje na fotografii s muslimkami. Možná je to jen další zoufalý pokus o to přitáhnout na svou osobu pozornost, což ho činí člověkem a politikem ještě zoufalejším, než si o něm mnozí mysleli, bezpáteřním a zcela bez studu.

Díky Bohu se pan Okamura a jemu podobní nikdy netěší delší oblibě veřejnosti než po dobu několika měsíců a jejich hvězda, jak strmě vzlétla díky lacinému populismu a šíření nenávisti vůči menšinám, zase velmi rychle klesne. Proto se ani neobávám toho, že by pan Konvička a jeho Blok proti islámu získal v nadcházejících volbách vyšší procento hlasů. Jsem přesvědčená o tom, že ač je část lidí s velmi vyhraněnými až kontroverzními názory hodně slyšet, je to v naší společnosti pořád menšina. Věřím tomu, že většina lidí je stále slušná a chápe, kam může nenávist a strach zajít a co může způsobit. Proto si ve volbách vyberou stranu či uskupení, jejichž program pro ně představuje skutečnou naději, pomoc a zlepšení jejich situace nebo alespoň stranu, jež je pro ně menším zlem. Stavět program na nenávisti k někomu či něčemu mohou pouze ti, kteří ve skutečnosti žádný užitečný program pro své spoluobčany nemají.

A teď se podívejte na tu krásu :)

Tomio a muslimky

1 Komentář

  1. danny
    23.9.2015 – 10 Tishri 5776 v 07:12 — Odpovědět

    čože je krásne na tom,ked znie:,,citoyens aux armes."Krása by bola,keby boli obklopené detmi.

    3
    2

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Zpráva o stavu Evropské Unie v době uprchlické krize

Další článek

Štokholmský syndróm?