Čechy mezi předními světovými návrháři zastupuje Blanka Matragi, Senegalci mají Oumou Sy.

Rozdíl je mimo jiné v tom, že Oumou Sy nežije v cizině a nikdy nechodila do školy.

Oumou se narodila začátkem padesátých let v severní části Senegalu, v šlechtické rodině o sedmnácti dětech. V pěti letech ztratila otce a brzy pochopila, že se o sebe musí postarat sama.  Než se z šití šatiček pro panenky stalo šití oděvů pro skutečné lidi, musela Oumou nejdřív překonat odpor rodiny. Ta nesouhlasila s tím, aby šlechtická dcera z rodiny náboženských vzdělanců provozovala řemeslo. Ve třinácti letech Oumou ale přesvědčila matku, že ani při manuální práci nezapomene na dobré mravy. Dostala od ní první šicí stroj a otevřela si krejčovství ve městě St.Louis. Jako dvacetiletá už podnikala v Dakaru. Budoucí návrhářku nezdržovalo ani studium – podle přání svého zesnulého otce nikdy nevkročila do jiné než koranické školy a číst a psát latinku se naučila až jako dospělá.

Přesto se jako jedna z prvních ve své vlasti chopila příležitosti, kterou nabízí elektronická komunikace: v roce 1996 otevřela v Dakaru první internetovou kavárnu Metissacana, pojmenovanou stejně jako tehdejší internetové stránky paní Sy.

“Jestliže já bez formálního vzdělání můžu pracovat na počítači,“ říká vdova po francouzském producentovi a matka pěti dětí,“ znamená to, že to dokážou i ostatní, kteří nechodili do školy.”

Kromě navrhování divadelních a filmových kostýmů, za které už získala několik mezinárodních ocenění, se paní Sy věnuje oděvní tvorbě pro běžné nošení i své oblíbené haute couture. Její práce se vyznačuje kombinací tradičních a moderních technik a materiálů a mezi cenami, které paní Sy za svou práci sbírá, jsou i prestižní cena Prince Clause a francouzská Légion d´Honneur. Kromě toho se věnuje historii afrického odívání – rekonstruovala oblečení několika afrických panovníků a jejím snem je zřízení muzea, které by veřejnosti přibližovalo oblékání dávných senegalských vládců.

Nejdůležitější z jejích aktivit se ocenit ani nedají: v jižním Senegalu, odkud pocházela její matka, nechala paní Sy zřídit malou polikliniku sloužící obyvatelům dvaačtyřiceti vesnic a v Dakaru založila školu designu a značkové krejčovství o třech stech zaměstnankyních; práce jejich rukou se prodává v salónech v Dakaru, Ženevě a Paříži a objevuje se na přehlídkových molech pěti kontinentů.