Salam alaykum, jmenuju se Chadídža. Je mi 16 let. Vyrůstám ve společnosti, která si říká islámská.

Nevím dost dobře, co to spustí či způsobí. Podezření ze šíření mesiánského judaismu?

Parašat Wa-jišlach má jistě mraky dalších zajímavých pasáží, ale věnovat se všem, by vydalo na encyklopedii, kterou mezitím sepsala židovská tradice – a daleko lépe.

Závislost dnes nepatří mezi termíny, u kterých by nás těšilo, kdyby je někdo použil k popisu naší maličkosti.

Chci poděkovat Martinovi za inspiraci k dnešnímu dílu a omluvit se mu za to, že jsem neodpověděl pod předchozím článku. Upozornění na příspěvky v diskuzi pod články se občas zadrhne a tak jsem si jeho komentáře všiml až dnes.

Jakékoli zamyšlení k parašat na tento týden bude pokulhávat. Jediné rozumné, co se v tomto ohledu dá udělat, je naspat polo-anotaci a polo-hymnus na vynikající dílo z pera Lawrence Kushnera : Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl.

Při čtení textu, kterým chci začít dnešní uvažování, se mi vybavila jeden kreslený vtip. Policista se ptá staré paní, kterou vidí v parku v koruně stromu: “Red Bull vám dal křídla?” Stařenka mu odpovídá: “Ne Red Bull, panáčku, ale pitbul.”

V dnešním čtení se asi každý zastaví u všech těch zdánlivě non-kóšer detailů ohledně příběhu, kterak Jaakov ke svému prvorozenství přišel.

“Nechtěl by ses jmenovat Gabriel?” Tuto otázku jsem dostal, když jsme začali plánovat svatbu. Nechtěl jsem, přestože bych si tím polepšil. Mohl jsem se, alespoň podle příjmení, stát archandělem. Takhle jsem zůstal jen obyčejným knížetem, jak se dá přeložit mé rodné příjmení Fürst.

Parašat Chajej Sara se otevírá zajímavým údajem. Nejde o to, že to důstojná paní pramáti dotáhla tak vysoko.

„Souhil se oženil!“ oznámil mi včera večer manžel.

Při práci s texty obsaženými v této parašat se s chutí poukazuje zejména na její okrajové pasáže.

Možná si také všímáte, jak okolo cest přibývá pomníčků. Většina z nich patří motorkářům, kteří si mysleli, že se jim nemůže nic stát.

No nemyslím u vás v paneláku. Tam snad určitě. Jsou to přeci jen „sousedi“, ačkoli je skoro neznáme.

Složitá proto, protože stůl je prostřený převelice bohatě.

Máte v autě navigaci? Já vždy tvrdil, že navigace je jen pro lidi, kteří nemají orientační smysl. Ti, kdo ho mají, ji přece nepotřebují, protože se vždy dokážou dobře zorientovat a nakonec najdou správný směr.

Na modlitbě Amida je krásné, že ji odlinkuje  nejen veřejně chazan jako součást pravidelné liturgie, ale zároveň (ještě před chazanovou repeticí)  se otevírá chvilka pro tiché (a soukromé) promyšlení všech jejích pečetí, okamžik pro vlastní usebrání a možná i prostor jak sdělit Panovníkovi skutečnosti, které pro veřejné oslavování (tedy liturgii)

Pojďme dnes při popisu další perly přímo k věci. Inspiroval mne výrok apoštola Pavla. Jeho dopisy jsem dřív neměl moc rád. Asi to bylo tím, že jsem jim vůbec nerozuměl.