Zdroj: Shekel

Máte rádi Davidovy žalmy?

Já se k nim rád vracím, protože díky nim jsem se naučil Bohu svěřovat vše, co cítím. David je úžasný v tom, jak dokáže Hospodinu otevřít své srdce. Možná by bylo přesnější říci, že ve svých písních a modlitbách vylévá své nitro. Dostane ze sebe vše, co ho tíží, rmoutí a co mu bere odvahu podívat se do budoucnosti. A když se takto vyprázdní, může ho naplnit nová síla, naděje a odhodlání.

Podívejme se na 6.žalm. David ho zpíval za doprovodu basové loutny.

“Můj Bože, netrestej mne ve svém hněvu a nekárej mne v rozhorlení.

Smiluj se, Pane, dost už bylo trestů, jsem unavený, nemocný a zchromlý;

jen ty mne můžeš uzdravit.

Děsím se toho, co by mohlo přijít. Pane, jak dlouho ještě budeš otálet?

Ať je to, Bože, jako dříve, zachraň mne a pomoz mi, smiluj se!

Co budu platný, když dnes zemřu? Z hrobu ti píseň nezazní.

Jsem unavený naříkáním, mé lůžko je noc jak noc promáčené slzami.

Smutek mi vrývá vrásku k vrásce,

jak stařeček už vypadám k radosti všech svých nepřátel.

Teď ale utíkejte, dejte si pozor, vy všichni zlí a krutí,

můj pláč doletěl do nebe!

Bůh slyšel moje pokorné prosby a přijal mé modlitby, hlas mé duše.

Teď dojde na vás, už se bojte všichni moji nepřátelé;

jste zahnáni, ostuda vás čeká.” (Překlad Průvodce životem)

David svůj žalm rozdělil do tří částí. V první části (verše 1-4) široce otevírá své nitro a volá k Bohu ve svém soužení. Přiznává, že už nemůže dál. Je tak vyčerpaný, až má pocit, že umírá.

Ve druhé části (verše 5-8) vzpomíná, jak to bylo dříve. Porovnává minulost s přítomností. Prosí Boha, aby to, co bylo, vrátil zpět.

Nakonec (verše 9-11), když je jeho srdce očištěné a prázdné od všeho, co právě předal Bohu, může přijmout novou sílu a naději. Najednou si uvědomuje, že ho Bůh slyší a že Bůh sám se postará o ty, kdo mu v jeho zoufalství ještě ubližovali.

Když jsem v pátek ráno četl tento Davidův žalm, napsal jsem si k němu poznámku “Naděje ve tmě”. Uvědomil jsem si, že mi tyto myšlenky nejsou neznámé. Mnohokrát jsem něco podobného zažil sám. Dostal jsem se do situace, která z mého pohledu neměla řešení. Připadal jsem si ztracený, opuštěný a sám. Měl jsem pocit, že je kolem mne tma. Pak jsem si vzpomněl na Boha a do tmy mé beznaděje najednou zasvítil paprsek Boží naděje.

David nebyl svatý a dokonalý. Přesto měl s Bohem velice intimní vztah. Mohl svému příteli říci vše, co cítil. Naučil se Bohu předávat své nálady i své bolesti a trápení. Vyprázdnil své srdce, aby ho Bůh mohl naplnit novou silou. Otevřel své temné nitro Bohu, aby do něj mohlo zasvítit světlo naděje, kterou dokáže dát jenom Bůh. Stejný Bůh se může stát nadějí ve tmě i tobě. Chceš?

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora:  Židé, děkuji vám za Ježíše

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

V Česku řádí Guerilla!

Další článek

„Kruťáci“ jsou laskavější