“Představ si, jaké jsem měl štěstí, našel jsem duhovou kuličku!”

Tuhle novinu mi s očima planoucíma štěstím sděloval můj kamarád, se kterým jsme tehdy chodili do první třídy.

Od té doby jsem už slyšel hodně zpráv o štěstí. Někdo našel peníze, jiný sbalil krásnou holku, další spadl ze skály a nic se mu nestalo… Je zvláštní, že většina lidí spojuje štěstí s nějakou chvilkovou radostí a často s náhodou.

Štěstí, které nám nabízí Bůh, je ale zcela jiné. Není výsledkem náhody a přináší nám daleko trvalejší radost i duševní pohodu. Dnes ráno jsem četl další Davidův žalm, ve kterém izraelský král popisuje návod na získání štěstí, které dává Bůh:

“Šťastný je člověk,

jemuž jsou odpuštěny viny,

jehož hříchy byly pohřbeny.

Šťastný je člověk,

kterému Bůh nepočítá provinění

a v jehož srdci není klamu.” (Žalm 32,1+2; Průvodce životem)

Podle Davida pro naše štěstí není rozhodující, co máme, kolik toho máme a tak podobně. O našem štěstí rozhodujeme sami svým přístupem k tomu, co nám říká naše svědomí. Svědomí je totiž jedním ze způsobů, jak s námi chce Bůh komunikovat.

David si ve svém životě všiml jedné zákonitosti. Když se snažil hlas svého svědomí umlčet, nedařilo se mu to a navíc přicházely stavy smutku, který později přerůstal až v deprese.

“Dokud jsem mlčel a skrýval svůj hřích,

moje kosti vysychaly a celé dny jsem pronaříkal.

Bože, ve dne i v noci

na mne doléhala tvá spravedlivá ruka,

má svěžest se vytratila jako v letním žáru.” (Žalm 32,3+4)

Na druhé straně, když svému svědomí naslouchal a přiznal své chyby, stalo se něco zvláštního:

“Proto jsem ti, Bože, přiznal svůj hřích

a odkryl před tebou své špatnosti.

Řekl jsem: “Vyznávám se Bohu ze svých hříchů!”

A tys mi odpustil

a smazals moje špatnosti i mé viny.” (Žalm 32,5)

David u Boha nachází jistotu odpuštění hříchu a zažívá při tom pocit, který se dá přirovnat k tomu, když ze zad sundáme těžký batoh.

David nebyl sobec. Proto se s námi ve své písni dělí o tuto svou zkušenost a přidává radu:

“Proto ať se každý věrně k tobě modlí,

dokud jsou dveře k tobě otevřené,

dříve než nadejde den soudu.” (Žalm 32,6)

Modlitba je vzácný dar. Ten, kdo ji využívá, prožívá spokojený život, i když má mnohem méně něž mnoho nešťastných lidí okolo něj.

Pravidelná modlitba, která je dialogem s Bohem, má ještě jednu velkou moc. Modlitba nás mění. Spousta lidí si myslí, že cílem modlitby je změnit Boží vůli. Přimět Boha k tomu, aby udělal to, co chci já a co by bez mé modlitby neudělal. Tito lidé považují modlitbu za nějakou zásluhu.

Hlavním cílem modlitby je ale proměna nás samotných. Právě při modlitbě nám Bůh může ukázat, jaká je jeho vůle v našem životě. Poznáváme při tom i jeho lásku. Jedna stará moudrost říká: “V jakého boha věříš, takovým člověkem se stáváš.”

Když každý den prožívám část svého času s laskavým, milujícím ale také spravedlivým a bezúhonným Bohem, začínám se mu čím dál tím víc podobat. Proto David může napsat:

“Zajásejte všichni bezúhonní,

zpívejte mu všichni srdcem upřímní!” (Žalm 32,11)

Štěstí není náhoda. Skutečné štěstí, které trvá a dokonce věčně, začíná ve chvíli, kdy se skloním před Hospodinem a přiznám před ním všechny své problémy, starosti a své hříchy.

A Bůh? Nejprve nám odpustí a smaže naše špatnosti i viny. Potom, pokud toužíme po trvalém štěstí, přidá důležitou radu:

“Dám ti prozíravost,

ukážu ti cestu, kudy půjdeš,

budu ti radit, své oko z tebe nespustím.” (Žalm 32,8)

Zkuste teď chvíli vzpomínat na lidi, které považujete za spokojené a šťastné. Pokuste se charakterizovat, z čeho vlastně ta jejich spokojenost a jejich štěstí pramení. U těch, které jsem poznal já, to byla důvěra v Boží vedení, kterou nalézali právě ve chvílích, které prostřednictvím modlitby darovali Bohu.

Sedmou perličkou na našem náhrdelníku paradoxně není štěstí, které je v nadpisu, ale právě modlitba. Štěstí bez modlitby má většinou jen krátké trvání. Naproti tomu štěstí, které je důsledkem modlitby, (naši předkové nazvali ho BLAHOSLAVENSTVÍM), odolá nemocem, různým ztrátám, bolesti i dokonce i smrti.

Ten, kdo hledá takové štěstí, nečeká na náhodu, ale jde mu každý den znovu vstříc. Začíná s tím ve chvíli, kdy ráno, hned po probuzení, probere další den se svým Bohem. Pokračuje v tom během dne a večer se s Bohem radí znovu, aby pak v klidu usínal s vědomím, že Bůh má vše ve svých rukách.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také 7. díl: zde