Zdroj: Shekel

Dnešní část seriálu náhrdelník bude zvláštní, protože právě prožíváme velikonoční období.

Ale nejdřív na chvíli zavřete oči a představte si, že jste týden bez vody a ani si nemůžete vyměnit spodní prádlo.

A pak, po týdnu ve špíně, se vrátíte domu, kde na vás čeká vana plná teplé vody a pak postel s čerstvě vypraným povlečením. Jak se vám bude usínat? Je to příjemný představa?

Rád bych dnes připomenul “Poslední večeři Páně”, jak křesťané nazývají Ježíšovo poslední slavení židovského svátku Pesach – Hodu beránka. Při této slavnosti muselo být z domu odstraněno vše kvašené, protože kvas byl symbolem hříchu.

Matouš, jeden z dvanácti apoštolů, na tuto událost vzpomíná takto:
Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?”
On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: “Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.”
Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Navečer usedl s Dvanácti ke stolu… (Matouš 26,17-20)

V orientě měli zvláštní, ale příjemný zvyk. Když jste k někomu přišli na návštěvu, jeho otrok vám umyl nohy. Jednak vás tím zbavil špíny a také to v těch vedrech, která tam často panují, muselo být i příjemné.

V místnosti, kde se setkal Ježíš se svými učedníky, ale žádný otrok nebyl. Nikdo z přítomných se nechtěl ponížit na úroveň sluhy a tak se už možná pomalu smiřovali s tím, že tentokrát bude obřad vynechán. Jenže v té chvíli se podřadného úkonu ujal ten, od kterého by to nikdo z přítomných nečekal.

Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: “Pane, ty mi chceš mýt nohy?”
Ježíš odpověděl: “Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.”
Petr mu řekl: “Nikdy mi nebudeš mýt nohy!”
Ježíš odpověděl: “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.”
Řekl mu Šimon Petr: “Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!”
Ježíš mu řekl: “Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.” Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: “Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
(Jan 13,3-17)  

Apoštol Jan psal své evangelium na konci prvního století. Možná byl posledním z těch, kteří s Ježíšem prožili jeho poslední velikonoce. Připomíná něco, co by podle něj nemělo být zapomenuto.

V tomto příběhu je připomenut ještě jeden obřad, úzce spojený s křesťanstvím. Když Ježíš říká “kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý”, naráží tu na křest ponořením, kterým byl i on pokřtěn v Jordánu.

Křest a obřad umývání nohou je tu dáván do souvislosti s čistotou, s odpuštěním hříchů. Při křtu jsou nám odpuštěny hříchy z celého dosavadního života. Jenže ani po křtu nejsme dokonalí a svatí a proto potřebujeme čas od času znovu “očistit”. To by se mělo dít při obřadu umývání nohou, který by měl být součástí slavnosti “Poslední večeře Páně”, která je většinou nazývána mší.

Pán Ježíš svou řeč ukončil výzvou: “Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.” Protože Ježíš je Pán a já jen sluha, měl bych Ježíše poslechnout a zavést tento obřad do svého duchovního života.

Součástí života s Ježíšem je čistota. Je to stav, kterého v duchovní oblasti nejsme schopni dosáhnout bez Boží pomoci. Proto nám Bůh nabízí možnost očištění při křtu a pak průběžné udržování čistoty při obřadu umývání nohou.

Přemýšlejte dnes večer o tom, co můžete udělat pro svou čistotu. I ona totiž patří na náš náhrdelník.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 16. díl: zde

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

V hlavní úloze příjmy

Další článek

Vzkříšení ve stínu pomlázky