Už jste někdy byli tak unaveni, že jste měli problém usnout? Leželi jste na posteli, chtěli spát, ale ono to nešlo? Znám to.

Byly doby, kdy jsem to prožíval často. Hlava stále jela na plné otáčky a spánek stále v nedohlednu…

V té době jsem si myslel, že jsem nepostradatelný a nenahraditelný… Pak se trochu blokla páteř, já šest týdnů marodil a zjistil, že to jde i beze mne. Od té doby se učím ubírat plyn. Jsem rád, že takových večerů, kdy nemohu usnout, je stále méně.

Můj táta byl workoholik, takže jsme ho doma skoro neviděli. Díky své práci nevnímal, jak vyrůstáme, neprožíval s námi první lásky… Když jsem se stal kazatelem, jako on, vzal si mne jednou stranou a říkal: “Vlastíku, nedělej stejnou chybu jako já. Pracuj jen tolik, abys přitom mohl vnímat svou rodinu. Snaž se jim ukázat, že jsou pro tebe cennější než tvá práce…”

Slíbil jsem mu, že se o to budu snažit a opravdu se snažím. Někdy se mi to daří více, jindy méně. Asi to není jen můj problém. Marek ve svém evangeliu popsal situaci, kdy Ježíš domlouvá učedníkům podobně, jako můj táta domlouval mně:
Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
Řekl jim: “Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!”
Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. (Marek 6,30-32)

Jeden z ďáblových svodů, kterému podléhá mnoho pracovitých lidí, se týká poměru naší práce a odpočinku. Podle Desatera to má být šest ku jedné. Ďábel se nám ale snaží namluvit, že odpočívat ani moc nemusíme. “Neblázni”, říká nám, “právě teď máš jedinečnou šanci, která se už nikdy nemusí opakovat. Odpočívat můžeš, až se trochu zabezpečíš…”

Tahle ďáblova taktika je velice úspěšná. Když sleduji život okolo mne, všímám si, jak přibývá lidí, kteří jsou stále v jednom kole. Žijí, jako by měli nevyčerpatelný zdroj životní energie. Nemají. Nevěříte? Tak se rozhlédněte, kolik lidí ve vašem okolí vypadá jako trosky, přestože by právě měli prožívat nejlepší léta svého života.

Nikdo z nás nemá nekonečný zdroj životní energie. Když tuto energie vyčerpáme, umíráme.

Uspěchaný styl života má na svědomí stále více lidí, kteří neumírají, protože by jim došla energie. Umírají, protože svým stylem života opotřebovali nějakou “životně důležitou součástku” svého těla, nebo třeba probudili dřímající rakovinnou buňku… Tito lidé umírají zbytečně. Kdyby dokázali trochu zvolnit a občas se zastavit, mohli by si života užívat mnohem déle.

Už jste si někdy položili otázku, zda se umíte na chvíli zastavit a radovat z toho, že žijete, máte svou rodinu, přátele? Pokud ne, zkuste to udělat dnes. Bohu není lhostejné, jak žijeme. Chce nám pomoci vysednout z toho splašeného kočáru, který se řítí k propasti.

Dnešní perlou je umění zvolnit, umění zastavit se a chvíli odpočívat. Dovolme Bohu, aby nám právě teď na náš náhrdelník jako 27.perlu navlékl toto umění. Možná se nám už dnes podaří vychutnat západ slunce, kterým začíná den, o kterém Mojžíš napsal: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Genesis 2,1-3)

Právě teď je ideální šance se rozhodnout, že zkusíme od dnešního večera na 24 hodin zvolnit, vypnout mobil, nechat v klidu televizi. Znovu objevit, že je možné celý den nemyslet na práci, neposlouchat negativní zprávy a vychutnávat třeba kapku deště, která zůstala na listu plané růže. Radovat se z toho, že sice nejsem nepostradatelný, ale pro Boha mám takovou cenu, že si pro mne ve svém zaplněném diáři každý týden nechává celý den na to, abychom se mohli potkat a povídat si o tom, co zrovna prožíváme.

Našim problémem je spěch. Jsme někdy tak rychlí, že nemáme ani čas, abychom si poslechli Boží odpověď na naši modlitbu. Bůh se nám snaží říci: “Zvolni trochu. Dokud je čas. Zítra už pro tebe může být pozdě.”

Zkusme dnes dát Bohu šanci, aby nám mohl odpovědět na naši modlitbu. Možná si tím zachráníme život.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 27. díl: zde