Minule jsem psal o umění mlčet. Podle přísloví je mlčení cennější než mluvení. Přesto si myslím, že někdy je pravé slovo v pravý čas cennější, než mlčení. Slovo někdy může zachránit i život.

V době vlády izraelského krále Jórama obklíčil Ben-hadad, aramejský král, se svým vojskem město Samaří. Obléhání trvalo tak dlouho, že v Samaří propukl kanibalismus.

Za branami města žila skupina malomocných. Podle Mojžíšových zákonů nesměli bydlet ve městě. Biblický text říká: U vchodu do brány byli čtyři malomocní. Řekli si vespolek: “Nač tu sedíme? Abychom zemřeli? Jestliže řekneme: Vejdeme do města – ve městě je hlad a zemřeme tam. A jestliže zůstaneme sedět zde, také zemřeme. Pojďme tedy, přeběhněme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají naživu, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme.”
Za setmění se vydali do aramejského tábora. Došli na jeho okraj, a hle, nikdo tam nebyl. Panovník totiž způsobil, že Aramejci uslyšeli ve svém táboře zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velikého vojska. Řekli si mezi sebou: “Hle, izraelský král najal proti nám chetejské a egyptské krále a ti na nás táhnou.” Za setmění se dali na útěk. Opustili své stany, koně a osly i tábor tak, jak byl, a utekli, aby si zachránili život.
Malomocní přišli na okraj tábora, vešli do jednoho stanu, najedli se a napili. Vynesli odtud stříbro, zlato i roucha, odešli a tajně to uložili. Pak se vrátili, vešli do jiného stanu, vynesli odtud věci, odešli a také je tajně uložili.
Potom si vespolek řekli: “Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha. Budeme-li vyčkávat až do ranního úsvitu, stihne nás trest. Pojďme to tedy ohlásit v královském domě.” (2.Královská 7,3-9)

Když je hladomor, může každá hodina, o kterou přijde pomoc dříve, zachránit spoustu životů. Své by o tom dnes mohli vyprávět Somálci.

Malomocní si to uvědomili a tak se okamžitě vydali oznámit vyhladovělým Izraelcům v Samaří, že se konečně mohou najíst. Zajímavé je, co se stalo o několik hodin dřív. Prorok Elíša oznámil, že hlad v Samaří skončí druhý den. Králův štítonoš se mu vysmál, že je blázen.

Když malomocní oznámili, že v opuštěném táboře nepřátel je spousta potravin, vyhladovělí obyvatelé Samaří vzali opuštěnou aramejskou vojenskou základnu útokem. Biblická zpráva říká:

Král ustanovil štítonoše, o jehož ruku se opíral, správcem brány. Lid ho však v bráně ušlapal k smrti, jak to předpověděl muž Boží tehdy, když k němu král sestoupil.
Stalo se, co muž Boží králi předpověděl: “Zítra v tuto dobu budou v samařské bráně dvě míry ječmene za šekel a míra bílé mouky bude za šekel.”
Tehdy odpověděl štítonoš muži Božímu: “Kdyby Hospodin otevřel nebeské propustě, jakpak se toto slovo uskuteční?” On řekl: “Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.” Tak se mu též stalo: Lid ho v bráně ušlapal k smrti. (2.Královská 7,17-20)

Určitě je dobře, když umíme mlčet. V životě jsou ale situace, kdy je potřeba, abychom pronesli jasné slovo. Proto další perlou, kterou nám Bůh nabízí do našeho náhrdelníku je UMĚNÍ PRONÉST PRAVÉ SLOVO V PRAVÝ ČAS.

Přeji vám, abyste se i vy stali posly radostných zpráv. Možná tou svou zprávou nezachráníte žádný život. Ale možná svým slovem uděláte někoho šťastnějším.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 30. díl: zde