Tak v Anglii jsou stávky, a kdo poslal na Anglii 99 a následně 66. Tak proč Izrael postihlo zemětřesení a nikdo nebyl zraněn, že by ho nějaká výtečná a milí kuchařka naštvala, tak silně :). A urazil se člověk, který miluje rozkvetlý kaktus? Věřím, že ne, jinak bych se musel srdečně omluvit.
A kdo řekl první: „Směju se nebo se nesměju?, Já vlastně nevím, snad já a René a Rudolf, že by právě z této čisté propagace, jež by se také dala nazvat košer, spadly Dvě Věže a Obamoons si vybral za poradce právě jeho?
A oba musí jít stejným směrem, nesmí se hádat, protože jsou dva, nebo pět jako kontinetů, ale když on ani neví kolik jich je – kontinentů, 5, 6, 7 ? Je to jako s vaším mozkem, také máte dva, nebo pět, nebo šest, nebo sedm, kolik jich každý z vás má? Neptám se biologicky, ptám se kolik jich opravdu využíváte? Umíte využívat všechny najednou?
Ale pokud to dokážete, umíte tedy dostat na jednu časovou úroveň budoucnost, přítomnost i minulost, a pohybujete se rychlostí světla. A potom umíte vysvětlit minulost, předikovat budoucnost, jenom s tou současností si nevíte příliš rady, protože nikdy nevíte jaká bije.
Proto Měsíce jsou dva, protože jestli chcete dokonalost člověka musíte je vždy vidět jako dvě půlky Měsíce, na sobě naprosto nezávislými.
A co na to akcie a scoring nebo rating jednotlivých zemí, úplně je jedno jak to nazýváte, tak kdo předikoval před několika lety na iDěsu DEPRESI?
Autor: David Fábry
Autor
3 Komentářů
tohle me vazne bavi a desne, navic je to desne prdle originalni
a mimochodem mam takovej malilinkatej pocitek hmmmm ze uz budu radsi v diskusich mlcet, abych nepodnecovala cvokovu kreativitu (to je asi sebestredne, ze jo :-)?, tak dulezita nejsem).
I zadumala jsem se: jako kdybychom postupovali v horizontálním plánu, od A k B, od B k C a D atd. až do Z. V přímce, od minulosti k současnosti a ze současnosti do budoucnosti. Ale cosi (v nás) se pohybuje ve vertiálních liniích: z A nepostupuje k B, z A vychází výš, nad A a pak ještě výš. To, co je vertikální, nemá žádnou budoucnost. Pohybujeme-li se v přímce, čeká nás:
jdeme od A k B, které je v budoucnosti. Když se B stane současností, A je minulostí a C budoucností. Vždy se nacházíme mezi minulostí a budoucností, naše přítomnost je jenom pomíjivá fáze: B se mění v C, D se mění v E, všechno odchází do minulosti. A naše přítomnost znamená jen výsek přímky, malý zlomek. Než si ji uvědomíme, už je v minulosti. Něco (v nás) se ale pohybuje v docela jiné dimenzi: z A do A1 a do A2 a do A3 – a proto se z tohoto světa ztrácí…
Zadumala jsem se, díky článku. Tak nějak “po svém”, ale zadumala… :-)