Zdroj: Shekel

Dnes se ještě jednou vrátím k příběhu Davida a Batšeby. Když David nechá zabít manžela své milenky, bláhově si myslí, že tím vyřešil problém. Bůh to ale vidí jinak.

Proto za Davidem posílá svého proroka, který s králem vše probere a oznámí mu, že mu Bůh jeho hřích sice odpouští, ale jeho jednání bude mít tragické důsledky.

Připomeňme si, co se děje poté, co prorok Davida opouští: Nátan pak odešel do svého domu. I zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi porodila Urijášova žena, takže těžce onemocnělo.
16David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi. 17Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl.
18Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: “Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: »Dítě zemřelo«? Provedl by něco zlého.”
19Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: “Dítě zemřelo?”
Odvětili: “Zemřelo.”
20A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl.
(2.Samuelova 12,15-20)

Připadá vám Davidovo jednání normální? Mně tedy ne. Proto mne nepřekvapuje reakce králových služebníků. Také nechápou. V Bibli o tom čteme: Jeho služebníci mu pravili: “Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.”
22Odvětil: “Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. 23Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.”
(2.Samuelova 12,21-23)

Davida trápí, že za jeho hřích trpí nevinné dítě. Proto se postí a modlí. Prosí Boha o život dítěte. Raději by zemřel sám…

Při čtení tohoto příběhu jsem se ptal: “Bože, proč jsi zabil to dítě?” Nechápal jsem, co autor této knihy vyjadřuje, když napíše: “I zasáhl Hospodin dítě…” Podle tehdejší židovské logiky je za vše, co se odehrává na naší zemi, zodpovědný Hospodin. Opravdu ale všechno zlé, co nás potká, pochází od Boha?

Pokud si představíme, za jakých okolností bylo Bat-šebino dítě počato a jaké stresy musela jeho matka prožívat hned od počátku těhotenství, pak s dnešními znalostmi medicíny není těžké dojít k závěru, že to vůbec nemusel být Hospodin, kdo způsobil, že dítě zemřelo.

Otázka ale zní: “Proč Bůh neudělal zázrak a nezachránil dítě?”

Nechtěl bych být v Boží kůži. Někdy totiž na nás musí nechat dopadnout důsledky našeho hříchu, abychom si uvědomili, jak je hřích hrozný.

Král David od proroka uslyšel zprávu o tom, jaké důsledky přinese jeho čin. Nátan také oznámil, že Bůh králi odpouští. David Boží odpuštění přijal. Proto můžeme v 2. knize Samuelově číst: Pak David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní.
I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval 25a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.
(2.Samuelova 12,24-25)

Boží odpuštění neznamená, že nám Bůh zamete naši cestičku a odstraní z ní případné důsledky našeho hříchu. Odpuštění, které přijímám od Hospodina mi dává sílu přijmout důsledky mého jednání a jít dál. Začít znovu budovat svou budoucnost.

Tento přístup můžeme vidět u Davida. Svou zkušenost s odpuštěním popsal v písni, která je v Bibli zaznamenána jako 32. žalm. Určitě stojí za to si ho připomenout: Davidův; poučující.
“Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata,
jehož hřích je přikryt.
2Blaze člověku,
jemuž Hospodin nepravost nepočítá,
v jehož duchu není záludnosti.
3Mlčel jsem a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
4Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka,
vysýchal mně morek jako v letním žáru.
5Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval,
řekl jsem:
“Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.”
A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
6Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas,
kdy tě lze ještě nalézt.
I kdyby se vzdulo mocné vodstvo,
k němu nedosáhne.
7Tys má skrýše,
ty mě chráníš před soužením,
nad tím, že jsem vyvázl,
zaplesá všechno kolem.
8Dám ti prozíravost,
ukážu ti cestu, kterou půjdeš,
budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu:
toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení,
jinak ho u sebe neudržíš.
10Mnoho bolestí postihne svévolníka,
toho však, kdo doufá v Hospodina,
obklopuje milosrdenství.
11Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví,
plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!
(Žalm 32,1-11)

Pokud přijmeme od Boha na náš náhrdelník perlu ODPUŠTĚNÍ, v našem životě se mnohé změní. Brzy zjistíme, že se nám žije lépe a lidé v našem okolí poznají, že se lépe žije i s námi.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 33. díl: zde

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Díla Shaloma Tomase Neumana jsou poprvé vystavena v Praze

Další článek

Kdo nedostal na předloktí …