Dlouho jsem se domníval, že k pokání patří roztržení roucha a sypání si popela na hlavu. Myslel jsem si, že přitom člověk musí přemítat o tom, jak je hříšný… Až mnohem později jsem pochopil, že pokání začíná někde uvnitř člověka.

Rád ve svých článcích vzpomínám krále Davida a udělám to tak dnes i v příštím díle. Ve 2. Samuelově knize je napsáno, co udělal Bůh, když David svedl Bat-šebu a později nechal zabít jejího manžela: Hospodin poslal k Davidovi Nátana.
Ten k němu přišel a řekl mu: “V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. ²Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. ³Chudák neměl nic, než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba,  pila z  jeho poháru, spávala v  jeho klíně a on ji měl jako dceru. ⁴Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.”
⁵David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: “Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! ⁶A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu.”
⁷Nátan Davidovi odvětil: “Ten muž jsi ty!” (2.Samuelova 12,1-7)

Vždy, když čtu tento příběh, tak si říkám, že bych nechtěl být v Nátanově kůži. Obdivuji odvahu tohoto proroka i moudrost, s jakou napomíná svého krále.

Pro Davida to je takový šok, že odsuzuje sám sebe. Když si to uvědomí, pokorně vyslechne Boží rozhodnutí a pak Nátanovi odpoví: “Zhřešil jsem proti Hospodinu.”
Nátan Davidovi pravil: “Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš. ¹⁴Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít.”
¹⁵Nátan pak odešel do svého domu. I zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi porodila Uriášova žena, takže těžce onemocnělo.
¹⁶David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi. (2.Samuelova 12,13-16)

Od okamžiku, kdy Nátan odejde od krále, prožívá David pokání. Autor této biblické knihy píše, že David “hledal Boha a tvrdě se postil”. To nebyl půst, který končí západem slunce. David tentokrát nebojuje za sebe, ale za svého syna. Bojuje také boj sám se sebou.

Jedna definice pokání, která se mi velice líbí, říká: Pokání je změna smyšlení o Bohu, o sobě, o hříchu a o druhých lidech.
David hledá Boha. Až do této chvíle si myslel, že když je král, platí pro něho jiná pravidla, než pro běžné smrtelníky. Jenže nyní poznává, že Bůh lidi nedělí na krále a ty ostatní. Hříšník musí nést následky, ať je chudák nebo vladař. David poznává, že není o nic lepší, než ostatní. Prorok ho však vzápětí ujišťuje, že mu Bůh odpouští jeho hřích.
To, co Davida trápí nejvíc, je nové poznání hříchu. Poznává, že hřích není jeho soukromá záležitost. Zjišťuje, že jeho hřích přinese už druhou smrt. Prvním mrtvým byl Uriáš, druhým bude jeho syn.
David “hledal Boha a tvrdě se postil”. V jeho myšlení i v jeho emocích se v tomto vnitřním zápase něco mění. Začíná zjišťovat, že hřích není tak nádherný, jako se mu jevil, když ve své náruči svíral Bat-šebu.

Pokání je perla, která by v mém náhrdelníku neměla chybět. Když si ji navléknu, měl bych pokračovat ve čtení biblických příběhů o tom, jak Bůh mění životy lidí, kteří mu to dovolí. Když mu to dovolím i já, udělá to i v mém případě.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 32. díl: zde