Přichází! Nádherný vějíř židovského myšlení už pomalu přichází (bez názvuku tajemna, nepřístupnosti a mystiky) i k těm uživatelům vesmíru, kteří pro oslavu (i proklínání) života zvolili především češtinu.

Nemyslím nyní pouze na kamenné nakladatelské domy, až už jde o Vyšehrad, Volvoxe anebo skromné ale čiperné nakladatelství p3k – jejichž péčí se k českému čtenáři dostávají  z oceánu židovského myšlení a filosofie výběry a ukázky. Někdy navýsost zdařilé, někdy jen zaměřené na tržní mechanismy zvědavého literárního snoba.  Kdy zejména ta zatracená kabala nedopřává spánku. Snad i proto jak Volvoxem vytištěná Kaplanova Sefer jecira, tak i Idelova Kabala (tuším že právě od Vyšehradu) byly rozebrány poměrně v mžiku, ale po původním opojení neznámem se právě tyto dva tituly začínají tiše a se slevou objevovat na pultech antikvariátů. Jakoby jejich původním majitelům nepřinesly to kýžené „dobrodružství“.   Navíc celé balíky titulů vpravdě obskurních pak potkáváte maličko zaprášené a s cenou stále a více lidovější v provozovnách tzv. Levných knih.

Tak to asi má být, tak je to naprosto správné, protože přirozené. Jenom jakoby se právě tato čtenářská zkušenost stala moderním potvrzením toho, co ví každý literární snobík také, totiž že „prý se s kabalou nesmí začínat dřív než po čtyřicítce“. Což je do jisté míry pravda, ačkoli vynikající kabalista Chajim Moše Luzzato tvořil a psal (a jak nádherně!!) už někdy ve svých  třiadvaceti. Tou symbolickou čtyřicítkou (duševním stářím)  je možná míněna spíš  čtyřicítka dalších titulů, tím základním, diktovaným do ucha Mojžíšovi na Sinaji počínaje…

Ale vedle kamenných domů se objevují také skupiny, kterým leží na srdci snaha zpřístupnit to tolik tajemné a přitom neexistují „židovské divno“ běžnému čtenáři. Neexistující proto, že o žádné „divno“ nejde, protože jak tóra sama (pokud není čtena jakoby Starý zákon), tak i další komentáře a poklady židovského myšlení, jsou přirozené, prosté zřetelné a jednoduché, jako sám život. A navíc, dávají ten vlastní život pochopit jaksi bohatěji. Okořeněný právě tím tolik postrádaným duchovním a morálním rozměrem.

A jelikož Kořen všeho za jest milování peněz – a ani život nakladatelský nepatří k těm, na něž by se toto pravidlo nevztahovalo, nečekají překladatelé na ty, kdo v rámci dobročinnosti a micvy podpoří ruku těch, kdo šíří tóru alespoň mamonem, když ne celou udší a tělem, a vkládají myšlenky učenců tradice přímo na web. Ať už se jedná o ambiciozní projekt Talmidim, který se věnuje modernímu překladu Rambanova velkého díla Jad chazaka (Mišne Tora), který se ale, pokud se Nebesům zlíbí, své knižní podoby možná časem dočká a to péčí nakladatelského domu Herrmann a synové.  Pochopitelně za předpokladu, že překlad bude čtivý a čerstvě oříznuté hřbety nepotká nějaký fatální nezájem, protože čtrnáct Maimonidových „knih“ je něco přes šedesátku docela zajímavých knížek, tedy skoro metr hřbetů do knihovny…

Na webu se objevily také první hodně zdařilé krůčky po halaše – židovské cestě vesmírem. Překlad jakéhosi židovského církevního práva a katechismu – Kicur šulchan aruch najdete na webu také a to v docela komfortní a hlavně kompexní podobě. Text plyne přehledně, bez patosu a svou do jisté míry surovostí (lépe řečeno syrovostí) přesně zachycuje nejen dikci předlohy, ale hlavně skutečnost, že s pánembohem se nedají dělat žádné óbr velké ciráty, že ho lze jprostě jenom „žít“. Civilně, ale o to víc naplno.

V nádherné češtině a s láskou zčeštěný se na webu objevuje také zlomek samotného talmudu. Autorem je Mirko Beneš, o němž – pokud ho vzpomeneme – lze právem napsat  „za*l“  – (památka spravedlivých je nám i nadále požehnáním).  Přeložil 18 traktátů mišny a  především 15 úplných traktátů talmudu. Tato webová adresa zůstává (až do chvíle, než se někdo se stejnou péčí, vhledem a láskou ujme zbytku originálních textů)  doslova neocenitelným zdrojem inspirace ale také poučení pro všechny, kdo by chtěli v autorových stopách pokračovat. Žádné google překlady z anglických sajtů – jen studium, vhled a láska. K oběma jazykům i k životu. Životu s tórou a v tóře.

V posledních dnech se také naší redakci ozvala dvojice autorů, kteří se rozhodli soustředit na další ze „studnic živé vody“. Totiž na dílo rav Meira Kohena zvaného také Chofec Chajim. Dvojice překladatelů Jakub a Miriam se chtějí věnovat jeho knize Šmirat ha-lašon – studii  navazující na jeho štěžejní dílo a zabývající se  morální kategorií „lašon ha-ra“ – tzv. „zlého jazyka“.

Uvědomme si, že „lašon ha-ra“ není pouhá pomluva. Tato halachická kategorie zasahuje nesmírné spektrum prohřešků – navíc nezřídka páchaných v přesvědčení, „že přeci o nic nejde!“ Patří sem například pouhé špičkování, dokonce i žertovná či záměrná mystifikace a (což možná někoho docela zarazí) i poskytnutí naprosto pravdivé informace, ale s nevhodnou pohnutkou (buď pro vylepšení vlastní pověsti anebo jen bez přítomnosti toho, o kom je řeč, tedy s vyloučením možnosti, aby dotyčný informaci komentoval). Autor považuje „lašon ha-ra“ za záležitost  tak závažnou (ať už v rámci dobového kontextu – tedy situace, kterou prožíval judaismus v jeho době, nebo na základě tradičního aforismu – že právě „lašon ha-ra“ zdržuje příchod mesiáše, a tedy dokud budeme navzájem nevražit, pomlouvat a porušovat základní biblické konstatování: I viděl B*h, že všechno je dobré… – nedojde k jeho příchou), že by měla být studována denně.  Jsme téhož názoru, navíc i proto, že oba tituly – Chofec chajim i jeho pokračování Šmirat dávají čtenáři jedinečnou šanci pochopit další často špatně chápaný termín, který jidiškajt dělá právě tím čím je – totiž termín: studium tóry. Tento naprosto základní požadavek židovského života osek be-tora je často nedokonale a nesprávně překládán jako „studium tóry“, což pak vede k falešné představě pobledlých ješibocherů skloněných s tlustými skly na mladých nosech nad folianty tradiční literatury. Nicméně více než studium je osek be-tora čímsi jako „konáním tóry“, musí vést k činům, a právě a jedině proto znamená „studium tóry“ především nový duchovní rozměr každého, kdo sejí zabývá – jak učí tradice –  li-šmah u-le maasim tovim (pro ni samotnou a pro laskavé skutky…)  Výsledky překladatelské činnosti Jakuby a Miriam nabídne mj. také i portál Kešet.

Přichází! Nádherný vějíř židovského myšlení už pomalu přichází i do českých poměrů a české kotliny. Je to, myslím, jen a jen dobře. Protože tak jako je pro vyslovení nejdůležitějšího velezpěvu o nádheře obyčejného života – kadiše, zapotřebí nejméně desíti, i pro pochopení hebrejského myšlení a jazyka hebrejské tradice je zapotřebí alespoň desíti duší, očí a srdcí. Čtenář tak ztratí ostych, přestane (snad) žít v pocitu, jak je ten židovský svět komplikovaný, přísný a nesmlouvavý, a možná ho to obohatí i na jeho cestách za chlebem a do shromáždění. Zda přijde mesiáš, to si nedovedu odhadnut, ani to ostatně odhadovat nemáme. Zda přijde pád světové ekonomiky, taky odhadovat nebudu, ačkoli je to téměř nabíledni, neboť tóra učí : hoden jest dělník mzdy své a prachy se nedají tisknout na dluh. Co však odhadovat nemusím, protože to tak je – že totiž procházky hebrejským myšlení dávají životu docela nový a na chuť velice lahodný šmak, bez ohledu na mesiášovo otálení i razantní chvat ne-dobra, které nás brzy čeká…

Autor: Jaroslav Achab Haidler