Zdroj: drahekamene.sk

V minulém díle tohoto seriálu jsme na náš náhrdelník navlékli perlu věrnosti. Dnešní perla se té minulé hodně podobá. Není to náhoda, obě spolu totiž úzce souvisí.

Věrnost jsem popsal na příkladu tří mladých Židů, kteří se pro svou víru dostali až do rozpálené pece. Jejich příběh skončil šťastně. Nejen, že nezemřeli, ale jejich věrnost pomohla pohanskému králi poznat moc Hospodina, Boha Izraelitů.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se u těchto mladých mužů vzala taková odvaha a věrnost? Je docela možné, že vycházela z toho, že jejich rodiče dobře znali 78. Žalm:
“Co jsme slýchali a o čem víme,
to, co nám otcové vyprávěli,
4nebudeme tajit jejich synům.
Budeme vyprávět budoucímu pokolení
o Hospodinových chvályhodných činech,
o mocných skutcích a divech, jež konal.
5Stanovil svědectví v Jákobovi,
vydal zákon v Izraeli
a přikázal našim otcům,
aby s tím seznamovali své syny,
6aby o tom vědělo budoucí pokolení,
synové, kteří se zrodí.
Ti to budou dále vyprávět svým synům,
7aby složili důvěru v Boha
a na Boží skutky nezapomínali
,
aby zachovávali vždy jeho přikázání,
8a nebyli jako jejich otcové,
to umíněné, vzdorné pokolení,
pokolení nestálého srdce,
jehož duch nezůstal věrný Bohu.”
(Žalm 78,3-8)

Umím si představit, jak malý Šadrak, Méšak a Abed-nego naslouchají svým rodičům, když jim vyprávějí příběhy o zázračném vyvedení z Egypta. Poslouchají celé dějiny svého lidu. To dobré, ale i to zlé. Slyší, jak Bůh žehnal, když mu Židé důvěřovali a jak bylo zle, když se vydali cestou svévole.

Důvěra v Hospodina, které je učili už jejich rodiče, se vyplatila. Každý den se mohli přesvědčovat o tom, že Bůh jejich důvěru nezklame.

Také jsem slyšel zajímavé vyprávění. Karel a Pepa, dva kamarádi se sešli u soudu. Karel Pepovi kovářským kladivem rozdrtil palec.

Soudce se ptal, jak se to stalo. Postižený mu povídá:
“To bylo tak. Kamarád je kovář. Jednou jsem byl u něho v kovárně a říkám mu:
Karle, že mne nemajzneš kladivem přes prst?´
A on na to: ´Majznu!´
A já zase: ´Nemajzneš!´
´Majznu!´ oponoval.
Tak jsme se chvíli dohadovali a pak majznul.”
Soudce se ptá: “A proč jste neuhnul?”
Pepa: “Protože jsem věřil, že mne Karel nemajzne!”
Soudce se obrací na Karla: “A proč jste ho tím kladivem vlastně praštil?”
“No, já jsem věřil, že v poslední chvíli uhne!”

Důvěra je dobrá jen tehdy, pokud ji věnujeme někomu, kdo si ji zaslouží. Podle autora 78. žalmu si ji Hospodin zaslouží. Sám mohu z vlastní zkušenosti říci totéž. Bůh je ochotný mne kdykoliv vyslechnout. Nic z toho, co mu řeknu, nevyzradí ani nepoužije proti mně. Učím se mu důvěřovat. Snad jednou bude perla mé DŮVĚRY svítit stejně jasně, jako ta, kterou měli na svém náhrdelníku Šadrak, Méšak a Abed-nego.

A co vy? Nechcete to zkusit také?

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 35. díl: zde

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Írán vyzval prezidenta Francie, aby výroky neohrožoval region

Další článek

Český židovský advent