Jako kluk jsem se vždy těšil na den, kdy měl u nás doma někdo narozeniny. Narodil jsem se do početné rodiny, jejíž živitel domů nosil plat kazatele.

Platy duchovních tehdy patřily k těm nejnižším a tak dodnes obdivuji maminku, která i z toho mála vždy na narozeninovou oslavu dokázala přichystat takové dobroty, že jsme se nemohli dočkat.

Dnes sleduji náš jídelníček a mám pocit, že slavíme stále. Přesto se každý den setkávám s lidmi, kteří jsou nespokojení a nadávají na to, jak se mají zle. Jejich nálada je v kontrastu s těmi, kteří by si mohli stěžovat a přitom jsou stále usměvaví a šíří okolo sebe pohodu.

V neděli jsem s několika přáteli navštívil starou paní, která už skoro nemůže chodit. Když vyprávěla, tak jsme se všichni neustále smály, protože, i když ji opouštějí životní síly, smysl pro humor ji neubývá.

Při setkání s takovými lidmi se mi vždy vybavuje úvod 118. žalmu:
“Chválu vzdejte Hospodinu,
protože je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné!
²Ať vyzná Izrael:
Jeho milosrdenství je věčné!
Ať vyzná Áronův dům:
Jeho milosrdenství je věčné!
Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina:
Jeho milosrdenství je věčné!
V soužení jsem volal Hospodina,
Hospodin mi odpověděl,
daroval mi volnost.
Hospodin je při mně, nebojím se.
Co by mi mohl udělat člověk?” (Žalm 118,1-6)

Čím to je, že spousta lidí, přestože jsou zdraví, mají plný stůl i dobrou práci, okolo sebe šíří “blbou náladu” a jiní, kteří by mohli naříkat na nepřízeň osudu, to vše zvládají s nadhledem a optimismem? Je nám to dané nebo svůj přístup k životu můžeme ovlivnit?

Mohu mluvit jen za sebe. Vlastní zkušenost mne učí, že záleží na mně, zda budu spokojený a nebo nespokojený. Mohu se rozhodnout, že budu už od rána chválit Hospodina za vše dobré, co jsem s ním prožil. Druhou možností je, že se po probuzení začnu porovnávat s těmi, kdo se podle mne mají lépe a pak budu celý den jen žehrat na tu nespravedlnost…

Autor citovaného žalmu se rozhodl pro první možnost. Slaví Boha za to, že je dobrý. Vlastně vybízí i nás, abychom se naučili oslavovat každý den, celý rok a nejlépe i celý život. Nemusíme čekat na narozeniny. A začít s tím můžeme hned po probuzení nebo právě teď.

Podívejme se ještě na jiný žalm. Začíná téměř stejně, jako ten 118.:
“Haleluja.
Chválu vzdejte Hospodinu,
protože je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné.” (Žalm 106,1)

Pisatel tohoto žalmu začíná stejně, ale pak ukazuje na to, jak dopadá ten, kdo má pocit, že je zbytečné oslavovat a chválit Hospodina. Připomíná jednu událost z dějin Izraele:
“Na Chorébu udělali býčka,
klaněli se slité modle,
²⁰zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.” (Žalm 106,19-20)

Mnoho lidí se dnes vysmívá víře v Boha. Mají pocit, že ten, kdo ještě dnes věří v Boha a uznává nějakou morálku, je zaostalý a vlastně chudák. Přitom pak sami začnou uctívat a oslavovat něco nebo někoho jiného, protože člověk má potřebu se k něčemu upínat.

Jak takové lidi vidí Bůh? To popisuje apoštol Pavel v listu Římanům:
“Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu
ani mu nebyli vděčni,
nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti
a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
zaměnili slávu nepomíjitelného Boha
za zobrazení podoby pomíjitelného člověka,
ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí,
takže zneuctívají svá vlastní těla;
vyměnili Boží pravdu za lež
a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli
– on budiž veleben na věky! Amen.” (Římanům 1,21-25)

Bůh nám nabízí dar slavení. Naše srdce potřebuje někoho uctívat a slavit. Pokud centrem našeho uctívání není Bůh, najdeme si náhražku. Myslím, že termín náhražka dobře vystihuje, co tím myslím. Přesto raději uvedu příklad. Mám rád pudink. Nejraději kakaový s vanilkovým. Před časem jsem si koupil pudink v jednom našem supermarketu. Nakonec jsem ho sice dojedl, ale říkal jsem si, že kdybych jich musel sníst víc, asi by mi pudink přestal chutnat.

Poslední perlou z tohoto seriálu, kterou můžeme na náš náhrdelník navléct ještě na této zemi, je dar slavení. Když tuto perlu získáme, budou z nás stejní optimisté, jako ta stará paní, která nás dokázala dobře bavit, přestože ví, že už jí mnoho dnů na tomto světě nečeká.

Přeji Vám, abyste se denně naučili chválit a slavit Hospodina.
Proč?
“Protože je dobrý a jeho milosrdenství je věčné.”

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 51. díl: zde