Spojenectví a vztahy Ázerbajdžánu s Izraelem jsou jedinečné. Nejen, že jde o jednu z mála muslimských zemí, majících s židovským státem diplomatické vztahy, vzájemná strategická spolupráce však dosahuje až donedávna nepoznaných rozměrů.

V rychlosti si Ázerbajdžán představme. Je starobylým kavkazským státem, který byl až do roku 1991 součástí Sovětského svazu. Jedná se o muslimskou zemi, avšak patří mezi nejprogresivnější a nejsekulárnější islámská společenství. Po osamostatnění se v první polovině 90. let dostal do války se svým sousedem Arménií o (ázerbajdžánské) území Náhorního Karabachu, které mezi oběma státy působilo dlouhodobě napětí. Válka skončila arménským vítězstvím, což vedlo ke vzniku arménské exklávy uprostřed Ázerbajdžánu, kde byla vyhlášena Náhorno-karabašská republika. De facto jde o nezávislý stát, který ovšem žádný stát neuznal (pouze Podněstří, jehož postavení je rovněž sporné) a de iure se tak stále jedná o území Ázerbajdžánu. Geograficky podstatnou informací je, že Ázerbajdžán sousedí s Íránem. Méně se však již ví, že v Íránu žije početná ázerbajdžánská menšina. Tvoří až šestinu obyvatel země a v absolutních číslech žije v Íránu více Ázerbajdžánců než v samotném Ázerbajdžánu (příslušníkem této menšiny je například bývalý premiér Mír Hosejn Músáví či otec ájatolláha Chameneího).

V Ázerbajdžánu žije něco přes 9 milionů obyvatel, z čehož je asi 16 tisíc židů. Místní židovská komunita se dělí do tří hlavních skupin, a to na tzv. horské židy (největší skupina čítající cca 11 tisíc osob), aškenázské židy a gruzínské židy. Mezi nejznámnější osoby ázerbajdžánsko-židovského původu patří například nositel Nobelovy ceny za fyziku Lev Landau či šachový velmistr Garri Kasparov.

A teď zpět ke vzájemným vztahům. Izrael byl jedním z prvních států, který uznal ázerbajdžánskou nezávislost a v dubnu 1992 navázal s touto kavkazskou republikou diplomatické vztahy. Od té doby oba státy spolupracují ve všech možných oblastech, včetně obchodu, bezpečnosti, kultury, školství atd. V roce 1994 vstoupila na místní telekomunikační trh izraelská společnost Bezek a kromě ní v zemi působí velké množství izraelský firem. Ty se například podílí na ochraně mezinárodního letiště v Baku, energetické infrastruktury a poskytují ochranu ázerbajdžánskému prezidentovi při zahraničních cestách. Izrael je naproti tomu druhým největším odběratelem ázerbajdžánské ropy a pomáhá vyzbrojovat místní armádu. Ve skutečnosti s Ázerbajdžánem vojensky spolupracoval i v době, kdy na něj po válce s Arménií bylo ze strany OBSE uvaleno zbrojní embargo. Prudký růst též zaznamenal vzájemný obchod (export do Izraele například mezi lety 1997 až 2004 vzrostl ze 2 na 323 milionů dolarů). Celkový objem obchodu dosáhl v roce 2008 výše 3,5 miliardy dolarů. Úzce spolupracují i zpravodajské služby obou zemí. Podle Bourtmana (2006) má Izrael v Ázerbajdžánu rozsáhlou špionážní síť a řadu sledovacích stanovišť při ázerbajdžánsko-íránské hranici. Ázerbajdžánské úřady provedly v minulosti několik zátahů proti íránským či Íránem sponzorovaným špionům a teroristům.

Významným prvkem vzájemných vztahů je vojenská spolupráce. Izrael vyzbrojuje ázerbajdžánskou  armádu a mimo dodávek zbrojních systémů též například pomáhá modernizovat stávající letouny sovětské provenience či spolupracuje na výrobě průzkumného satelitu. Společnou kooperaci ještě posílil zbrojní kontakt z února tohoto roku, na dodávky bezpilotních letounů a protiraketových systémů v hodnotě 1,6 miliardy dolarů. Jde přitom o bezpilotní letouny, které byly původně určeny pro Turecko, avšak po incidentu na lodi Mavi Marmara v květnu 2010, byla zakázka přerušena.

Výše uvedené by nebylo ještě nic objevného. V posledních dnech však světová, ale i česká, média zaměstnává informace, podle níž se měl Izrael s Ázerbajdžánem dohodnout na možném využití vybraných leteckých základen kavkazského státu. To již je v souvislosti s napětím ohledně íránského jaderného programu informace závažného významu. Možnost použít tyto základny v jakémkoli z možných scénářů při útoku na íránská jaderná zařízení, by zajisté Izraeli poskytla značnou výhodu. Spekuluje se tak například o rozmístění záchranných vrtulníkových jednotek, které by mohly v případě nutnosti vyzvednout sestřelené izraelské piloty v Íránu, či využití základen k dotankování po vojenské akci. Okolnosti úniku těchto informací však vzbuzují u některých obavy. Kupříkladu bývalý americký velvyslanec při OSN John Bolton vyjádřil podezření, že k úniku těchto informací došlo záměrně ze strany americké administrativy, s cílem zamezit izraelskému úderu na Írán. Článek Marka Perryho v časopise Foreign Policy, který informace o ázerbajdžánsko-izraelské spolupráci přináší, se přitom na zdroje z americké administrativy odvolává.

Co by znamenalo případné použití ázerbajdžánských základen či vzdušného prostoru pečlivě rozebírají vojenští analytici. Ti američtí přitom mají obavu, že by takovýto scénář úderu proti Íránu mohl do případného konfliktu vtáhnout nejenom Blízký východ a oblast Perského zálivu, ale i Kavkazský region. Jeden bývalý analytik CIA označil takovou eventualitu za extrémně nebezpečnou.

Lze jen těžko říci, nakolik mohou být tyto informace vypuštěny záměrně, a co případně za jejich vypuštěním stálo. Jak již to tak bývá, více se asi dozvíme až s odstupem času. Ostatně předpoklad, že veřejnost ví jen zlomek informací krásně dokresluje výrok, připisovaný ázerbajdžánskému prezidentovi Ilhamu Alijevovi. Podle něj lze vztah s židovským státem přirovnat k ledovci: „devět deseti je pod hladinou“. Co my nakonec jen víme, o tomto cenném bilaterálním partnerství…

Autor: Ladislav Faigl

Zdroje:

• BOURTMAN, Ilya. Israel and Azerbaijan’s Furtive Embrace. Middle East Quarterly, 2006, roč. 13, čís. 3, s. 47-57. Dostupné online
• PERRY, Mark. Israel’s Secret Staging Ground. Foreign Policy, březen 2012. Dostupné online