Karet, chanika a malkot … Byl jsem požádán kolegou a chaverem, (dotaz nr. 43) zda bychom se mohli podívat také trochu na jurisdikci platnou v jidiškajt, nebo ještě lépe na odpovědnost, kterou nese každý, kdo překročí pokyny Nebes. Od pesachu 5772 (dubna 2012) začala vznikat jakási velice orientační tabulka, která se pokouší ukázat nám seznam micwot podle Ha-Chinuch, tentokrát s ohledem na to, co je jedinec, který si uvědomí, že v nějakém ohledu selhal, povinen vykonat, aby vinu odčinil. (Její první nástřel najdete zde.)
První, co je nutno zdůraznit: Základním předpokladem pro odčinění čehokoli je vědomí chyby a pocit potřeby to odčinit – po staru nazývané jako pokání. U židů potom jako tešuva, kterýžto stav neznamená pouhé ospravedlňující se pokání, ale především návrat k sobě, na stranu dobra a harmonie – tj. také k Bohu, který je nejen dárcem obou (dobra i harmonie), ale také zároveň je právě přítomen v nás. Nesmiřitelnost vůči sobě je vlastně jakýmsi marným bojem s Bohem a proti němu.
Ostatně stejně fatálním nedorozuměním jako pověra, že židé (tj. všichni židé) MUSÍ dodržovat nějakých 613 pozitivních a negativních příkazů, je nedokonalý a kulhající překlad, že tešuva = pokání, tefila = modlitba a cedaka = milodar. Protože „pokání“ má svůj plnohodnotný, ale odlišný hebrejský ekvivalent – charata. Rovněž tak slovo tefila lze jen pro zjednodušení překladu převádět jako modlitba, a to jen tehdy, uvědomíme-li si, že u jeho kořene je hebreské nafal – tj. vpadnout, proniknout. Hebrejská modlitba je vždy daleko více než pouhá přímluva (bakaša), je to skutečně vpád a pronikání k Nebesům. Komu ale tato souvislost unikne a vnímá modlitbu jako pouhou prosbu, měl by buď svůj pohled rychle přehodnotit, anebo překládat jinak.
Teprve, když vím a lituji toho, co se stalo, jsem schopen zatoužit po nápravě pokaženého, a k tomu jsou pak Nebesy (resp. židovskou tradicí) nabízena různá řešení. Vlastně celý „komplex“ reprezentovaný trojicí tefila – tešuva – cedaka (modlitba, kontemplace – návrat – harmonizace pozitivním skutkem) dobře známé z jom-kippurové a novoroční liturgie a modlitby Unetane tokef.
Tedy 1) vědomí viny 2) touha opustit dosavadní zlo 3) vyznání viny postiženým i Nebesům 4) přijetí trestu 5) touha opět napravit vesmír 6) návrat k původní harmonii a k Panovníkovi formou „přiblížení“ – korbanot. A jelikož se nikdo nepřiblíží k Paláci prázdný (a nejen během tří Poutních svátků – dt 16:16), přicházíme a bereme s sebou k tomuto „přiblížení“ různé stupně „pokut“ přinášených za vinu. Kam se přibližujeme? Zprvu na speciální rituálně oddělené místo (Stánek úmuvy – Ohel moed). Později do Chrámu v Jerušalajmu. (Se zánikem Chrámu už není kam se přibližovat, proto také ustává samotné přibližování – korbanot. Ale princip „návratu“ tj. tešuva zaniknout nemůže. A je dost sporné, může-li být nahražen čímkoli, aniž by nebylo absolvováno všech výše zmíněných kroků.)
Na samotném místě nezáleží – mohlo jím být kterékoli jiné místo – záleží ale na tom, zda je oddělíme a posvětíme pro tento účel. Nebo-li bude-li to (jazykem bible a bez ohledu na to, jak dalece jsme ochotni tradici důvěřovat), místo které sobě vyvolil Panovník, aby zde přebývalo jeho Jméno. Nikoli on sám osobně v těle či v tetelení … (dt 12:11 aj.)
Podle bible, z výpovědí celé řady proroků a zejména pak s ohledem na verš Konati soud a spravedlnost více se líbí Vznešenému, nežli obětiny korbanot (prv 21:3) a ještě jednou (z úst druhého svědka): Milosrdenství oblibuji a ne korbanot, poznání Boha více než zápaly (oz 6:6) se však se zánikem speciálního místa pro obětiny nic podstatného neděje. Ani s vesmírem, ani s příležitostí smířit se se skutečností, že jsem vesmír pokazil a příliv Blaha svým přičiněním přiškrtil. Stále lze zjednat nápravu (tikun) a navrácení k původnímu stavu (tešuva).
Ještě jednou podtrhuji, že ani korbanot (ašam, chatat, chatat kevua apod) ani hrdelní tresty (srefa, chenek, skila a sajif) vinu nesmiřují, pokud viník svoji vinu nelituje a po nápravě netouží.
K tomu nutno dodat, že „tresty“ stanovené tradicí, nejsou tresty za samotný zločin – ty jsou řešeny jakoby tehdejším občanským a trestním zákoníkem. To, o čem si povídáme v rámci korbanot, jsou součásti smíření neboli jakési „tresty“ v oblasti „duchovní kriminality“. Tj. v oblasti vzpoury proti přirozenosti anebo zanedbání důležitých varování. Všechno takové jednání jsou vlastně jakoby „svatokrádeže“. A hodně zjednodušeně řečeno: Kořenem této kriminality je nedbalost, opomenutí příležitosti, vědomá vzpoura. Vzdalování se od Boha.
Ještě jinak: rouhač, vrah, prznitel, čarodějnice a zloděj budou souzeni podle zákona, ať už se smířit chtějí nebo ne. Před stanovenou pokutou, trestem (výpraskem) anebo trestem hrdelním bude případ pečlivě řešen a viník po absolvování svého trestu má podle zákona Nebes automaticky čistý trestní rejstřík. Ale není smířen. Tomuto světu (resp. Konkrétním postiženým) nedluží nic, ale sobě a „nebesům“ pořád ano. Je mu však nabízena i tato šance – absolvovat tešuvu – a smířit si to ještě sám se sebou.
Pak jsou tu ovšem zločiny typu, že se dohodnu s manželkou, že si necháme maso na šábes zkontrolovat hygienikem a veterinou, a ani jeden jsme to neudělali. Nikdo neumřel, nikdo netrpí, jenom jsme pojedli „špatného“ masa. Ale harmonie už byla narušena. Jakýkoli posun směrem ke zlu však zavírá zdaleka nejen pro mne ale především pro celý zbytek světa příval dobroty a Harmonie, a já za to jsem odpovědný. Troufnu si ? (Protože právě proto se později rodí třeba postižené děti, umírají nevinní apod.) – Pokud mám z takové odpovědnosti hrůzu, pak toužím napravit i to cosi „nahoře“ ve vesmíru. A k tomu slouží právě „přiblížení se zpět ke Zdroji“ – čili korban. To je vlastní princip hebrejského smíření – kapara. (A hebrejského pohledu na Stvořitele a jeho vůli včetně micwot – pokynů. Na toho Dokonalého a Absolutního. Který je stejně absolutní Láska, jako absolutní Svoboda a také absolutní Soud. Žádný mačo a dokonce ani žádný férový člověk by nechtěl amnestii jen tak mír-nix týr-nix. Za vinu se platí. A co se napravit dá, se napravit MUSÍ. Jak ale napravovat skutečnosti pokažené ve vesmíru? Kdesi duchovně „nahoře“.
Jednoduše – zločinec už sice může mít čistý rejstřík, ale zůstává stále ještě nesmířený.Nevykonal totiž další důležitou složku nápravy. Tu duchovní.
Z tabulky, kterou postupně dokončíme až do poslední z micwot, už dnes jasně pochopíte dvě skutečnosti. Lidstvo je provázaný synergický systém, s různými obdarováními a různými dary a také různými povinnostmi a odpovědností. Ani během existence Stánku úmluvy ani později během instituce Chrámu nemohl být zdaleka každý vinen celým souborem pokynů.
Dále pak – je veliký rozdíl mezi „civilní“ a „duchovní“ kriminalitou. Žid, nežid, muž i žena, kohen i král mohli spáchat vraždu anebo modloslužbu a byli za to punifikováni. Zpravidla na hrdle. Ale ne každá žena může narušit harmonii vesmíru tím, že by provedla předepsaný rituál při oltáři nesprávně anebo nevčas. Stejně tak, jako chlap těžko naruší harmonii vesmíru tím, že nenakojí dítě.
Naprosto zjednodušeně (skoro až nedůstojně, jako podle dr. Oetkera – jen prdnout jedno vejce) se v rámci „duchovní kriminality“ považují takzvané pokyny „Konej !“ (micvot ase), resp. jejich zanedbání za zmeškání příležitosti působit dobro pro druhé. Za promarnění pokynu či návodu (bitul ase). A protože smíření s pocitem viny se řeší podle jak podle dolní „civilní“ míry bolesti, tak podle „duchovní“ bolesti celého vesmíru, kdokoli skutečně upřímně lituje, že mu „ujel vlak“ – je to pro něj (z pohledu zákona) dostatečným trestem. Nic mu nebrání přinést dobrovolné anebo pokojné „přiblížení“ a s vděkem si to s Panovníkem vyříkat. Ale vlastní chybu, sebe-šizení, ztrátu šance a vlastní bolest tóra netrestá nijak přísně. Při svévolném a vědomém porušení těchto pokynů – tj. „kašlu na ten vlak, je mi to fuk, že na mně někdo někde čeká – je pak nutno přinést chatat anebo dokonce riskuji vytětí z lidu Smlouvy – karet.
U pokynů, které naopak laskavě chrání celý vesmír, naše životy anebo životy druhých, je to jako s dětmi, kterým několikrát řekneme – nechoď k těm kamnům, jinak se spálíš. A nařežeme jim, ať ž se spálí, nebo jen svévolně a trucovitě furt k těm kamnům lezou. Proto také za porušení všech biblických varování náleží vedle případných pokut a náhrad také výprask – malkot. Provinilec prostě dostává za vyučenou.
Rozhodující ve všem (tedy i v duchovně-trestní odpovědnosti) je také pohnutka – a tedy míra svévolnosti. Jak u Pokynů (ase), tak u Varování (lo taase – Nečiň to!). V obou případech se s větší svévolí zvětšuje i vina a tedy i „pokuta“, kterou s sebou přinášíme. A u Varování – nepomůže-li anebo nepostačí-li výprask – následují tresty skutečně ostré, hrdelní, klatby anebo prostě tzv. smrt z úradku Nebes.
Pohled na jednotlivé typy korbanot najdete na Kešetu. A lze je samozřejmě studovat v úvodních kapitolách knihy Leviticus. Možná vás to inspiruje, možná toto studium na čas odložíte. Ale
Může se také stát, že si zase o něco více porozumíme a poopravíme svůj pohled na tresty a oběti.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
13 Komentářů
avizo: tabulka doplněna až do micw- nr. 250
( http://www.box.com/s/8ab11c26d36dcd96a80a )
Možná někoho totálně rozhodím nebo naštvu ale na provinění a trest je nutno hledět prostřednictvím Boží vůle. Pokud Izrael jako celek nebo jednotlivci plnili nařízení měli i Boží přízeň a požehnání.
Dnešní lidé se pozastavují nad kamenováním. hlavně nad kamenováním v muslimských komunitách. Je to, bez možné diskuse s Bohem, určitě správný trest za stanovená provinění.
Bůh určuje co se má a nemá dělat. Jednou měl Izrael při postupu do zaslíbené země vše vyhubit a spálit. Jindy bylo nařízen laskavější postup k pohanům. Dokonce i podvod se suchými chleby a rozpadajícími se šaty byl i po odhalení promítnut, s ohledem na sepsanou již dohodu. Bůh za všech okolností oceňuje snahu. Nikdy ale nebyla tolerována libovůle Izraele. Za provinění byť jen jednotlivce byl nemilosrdně trestán celý rodový svazek.
Lidé jsou v dnešní době schopni bez povšimnut tolerovat homosexuály, prostitutky, drogy podávané dětem, vraždy nenarozených dětí při potratech, vraždy starých lidí pomoci eutanasie, zlodějny jakékoliv lumpárna ale vadí jim když chce někdo žít podle Božího nařízení.
Lidičky, šutrem do hlavy za nevěru nebo homosexualitu stále platí.
Není to nějaký výmysl fundamentálů, ortodoxů… Je to nařízení Boží, které ani Ježíš se svou shovívavosti druhé líce nezrušil. Nezrušil je ani výrokem o hození prvního kamene. Jen nám chtěl říci a bychom se nejprve podívali na sebe a teprve pak, s pompou, dolovali kládu z oka svého bližního.
PF 2012 přejí Mayové
A právě proto, Antoníne, o hrdelních trestech rozhodovalo od dvaatřiceti osob výše. Aby se zamezilo fundamentálnímu pohledu na zákon a neopomíjel se také druhý “sloup” vesmíru – milosrdenství a objektivita :o))
kdyz uz hrdelni trest, tak by mel byt asi rychly a bez muceni.
Achabe plně s tebou souhlasím, že se Izraelité na potkání netloukli šutry po hlavách, tak jak si leckdo nezasvěcený může myslet. Neměl jsem v úmyslu dělat nějaký podrobný rozbor práv provinilců. Vím jen, že oko za oko neplatilo vždy doslovně. Lidi se mohli dohodnout na způsobu odškodnění. Pokud se tak nestalo nebo to situace nedovolovala mohl se provinilec uchýlit do vyřešení problému v některé útočištné město.
PF 2012 přejí Mayové
ad4)plan-9 Byl hrdelní trest spáchaný na nevinných lidech, pomoci “humanitárního bombardování Jugoslávie”, rychlý a bez mučení?
PF 2012 přejí Mayové
Dovolím si okomentovat jak (04) tak i (06). Hrdelní tresty byl velmi výjimečné, vždy rychlé a /pokud možno/ bezbolestné. Samozřejmě šlo o hrdelní tresty. Je ale také nutno si uvědomit něco, co nechápeme dost cele, že i smrt (do jisté míry bolestivá) byla stále vlastně nabídkou na odčinení viny a tedy formou záchrany pro provinilce.
ad ta (06) Antoníne, myslím že jak pna-9, tak i Vy a snad i ostatní účastníci nepochybujeme, že bobardování Jugoslávie a hrdelní tresty v bibli dělí sedm oceánů naprosté nesrovnatelnosti. Je prima, že nás Jugoška nenechává na klidu, alenení to nejvhodnější příměr k tématu..
Achabé proč dnes trápí lidi kamenování jako takové. Je to uměle, medii, podsouvaný zástupný problém pro zakrytí daleko hrůznějších akci jako bylo “humanitární bombardováni Jugoslávie” nebo “bezletové zóny” nad Irákem a Libyi. Proto jsem plně přesvědčen, že zmínění těchto akcí “pravdolaskavců” k tématu patří.
Samotné hrdelní tresty byly tuším v Izraeli vykonávány mečem.
Když se ale někdo ptá na kamenováni, jako takové, je mu třeba odpovědět popravdě. “Kamenování”, v některých případech, nařídil Bůh. Svá nařízení ani zákony zatím nezrušil. Nepřišel je rušit ani Ježíš. Proč se dnes lidi ve většině zemí nekamenují je věc jiná. Nežijeme ani v době v době kdy má pro mnohé Boží zákon, čest a právo nějakou tu cenu.
Křesťané donedávna s gustem mučili a upalovali kacíře nebo čarodějnice. Přitom mi není známo, že by Otec nebeský něco takového nařídil. Izrael byl pověřený zvěstováním Jednoho živého Boha ostatním národům. Proto měl být jiným i morálním vzorem u něhož se nebudou vyskytovat ohavnosti všech pronárodů.
PF 2012 přejí Mayové
pre mna,,pekny,,priklad Achan v Joz7,19 az 20.kedys som natrafil na vyraz navel birsut tora,hanebnik a ci nehanebnik so zvolenimTory.co s tym?
ad9)danny Když si přečteš celý příběh Jozue 7 pochopíš oč šlo i v Joz7/19-20
Jozue 7
1Izraelci se při provádění klatby dopustili zpronevěry. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova z pokolení Judova, vzal něco z věcí propadlých klatbě. Proto vzplanul Hospodin proti Izraelcům hněvem.
10Hospodin řekl Jozuovi: „Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář?
11Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věcí propadlých klatbě, kradli, zatajili to a uložili mezi své věci.
19Tu vyzval Jozue Akána: „Synu, přiznej slávu Hospodinu, Bohu Izraele, a vzdej mu chválu. Doznej se mi, co jsi učinil; nic přede mnou nezapírej!“
20Akán odpověděl Jozuovi: „Ano, zhřešil jsem proti Hospodinu, Bohu Izraele; učinil jsem toto:
25Jozue řekl: „Zkázu, kterou jsi uvalil na nás, nechť uvalí Hospodin v tento den na tebe.“ Všechen Izrael jej kamenoval; spálili je a zaházeli je kamením.
26Navršili nad ním velkou hromadu kamení; je tam až dodnes. A Hospodin upustil od svého planoucího hněvu. Proto se to místo jmenuje Emek Akór (to je Dolina zkázy) až dodnes.
Z Bible nebo kapitol nejde vytrhovat jednotliví verše.
PF 2012 přejí Mayové
presne tak.vypovedal a uznal,podla3M.5,5.viduj zrejme nastal aj podla4M.5,6az 7,ale na tesuvu zrejme nestihlo dojst.doslo na 88,33.mame to tazke.smile.
ad11)danny Každý ví, že Hospodin zaslíbil Izraeli zem. Vyvedl jej z Egypta. Zaslíbenou zem si ale museli s jeho požehnáním a pomoci vydobýt. Dokud plnil Izrael Hospodinovy pokyny byl neporazitelný. U Jozue 7 je pěkně popsáno jak dostali Izraelité na frak, když si začali konat podle svého. Obdobně tomu bylo vždy v historii Izraele. V tom je třeba hledat ponaučení. Bez Boha se žít dá. Otázkou zůstává jak plnohodnotné to žití potom je.
PF 2012 přejí Mayové
Bez Boha žít de facto nelze. To si může myslet jen člověk. Plnohodnotně žije,když si tenhle fakt uvědomuje.