Návštěva íránského prezidenta M. Ahmadínežáda v polovině tohoto měsíce především na jihu Libanonu, vyvolala četné zahraničně politické spekulace, týkající se celkového rozložení sil na Středním východě.

Není tajemstvím, že právě vliv íránský je v současné době vlivem nejefektivnějším. Po jarních volbách v Iráku se iráčtí šííté postarali o to, aby bez nich žádná vláda v zemi nevznikla . Vliv šíítů od Basry a Bagdadu (Sadr City) k íránským hranicím je v podstatě neomezený (a každý Iráčan, chtějící řídit záležitosti své země musí s prosíkem poslušně do města Qomm, náboženského centra Íránu).

Sídlí v něm obávaný imám Muqtada as-Sadr, který dokázal intrikami porazit i náboženského vůdce iráckých šíítů, ajatolláha Sistáního. Na druhé, afghánské straně hranic íránští kombatanti hladce kontrolují území, vedoucí až ke starobylému afghánskému městu Herátu. A v tomto rozměru je třeba Ahmadínežádovu návštěvu Libanonu hodnotit. Nepřijel totiž prezident “embargem sužované” země, ale reálný pán území, táhnoucího se od Basry, přes vlastní Írán až po půli Afghánistánu. Navíc, četné čínské investice a úvěrová angažovanost čínských bank umožnila, že Irán, místo investic ve své zemi, investuje-například-v Libanonu. Mohutné stavební stroje dávaly už měsíce před návštěvou tušit, že sice probíhá “rekonstrukce jihu Libanonu”, ale taková, která je plně pod kontrolou hnutí Hizballáh, a která nestaví jen “íránské zahrady” shlížející na nedaleký Izrael, ale také technická zařízení, která jsou pod kontrolou militantů. Vpravdě, nikdo nepochybuje o tom, že Írán postavil raketová sila, byť zatím mělká, a nikoli na ZHN. Stěží budou raketová sila prázdná, a asi jen marylandská zpravodajka nejmenovaného levicového izraelského listu by nám chtěla namluvit, že rakety v nich směřují na Kypr. Přirozeně, míří přímo na jih.

Za této situace, kdy se libanonskému vedení dostalo jasné demonstrace, kdo že je na jihu jejich vlastní země pánem, začíná žárlit íránský soused, Turecko. Turecko si dvacet let buduje vliv v postsovětských republikách, a Ahmadínežádův úspěch sice vítá (pokud ho bere jako protiizraelskou akci), na druhé straně si uvědomuje, že nemá tak účinné nástroje jako Írán, byť disponuje půlmilionovou armádou. Armádou, stále ovšem ještě vetknutou do NATO, tedy celkem, jehož avanturismus dnes třeba v iráckém Kurdistánu by právě teď nebyl vítán Bojové tradice Osmanů netřeba dokládat. Arménská genocida hovoří sama za sebe a vypovídá o mírumilovnosti muslimů i Osmanů. Přesto, ústavně pánové R.T.Erdogan i A.Gül učinili už v září vše, aby turecká armáda byla zbavena kemalismu, onoho demokratického nátěru z 20. let minulého století. Bude tedy ovládána islamisty, když už ji nelze jednoduše odhlásit z NATO, jako dítko ze školních obědů..

Spor (zatím teoretický) těchto dvou zemí, má vyvážit (při absenci silného Egypta) wahhábovská Saudská Arábie. Právě jí během následujících deseti let Amerika dodá 84 nových strojů F-15, 200 vrtulníků Apache, Black Hawk a Little Bird, satelitní navádění “smart bomb” systémů, a protilodní a protiradarové střely. Mořské perly v Perském zálivu nahradily zbraňové systémy, zdá se. Dodávky wahhábovcům vůbec nejsou výhrou, ale jsou cenou za onu “třetí stranu trojúhelníka”. Přičemž State Department se konejší tím, že bude-li horko, použijí Saudové zbraně na jemenském pomezí, k ochraně poutních míst v Hidžázu, které ročně vábí miliony poutníků z celého světa. Ovšem, muslimů.

Šidítkem útěchy pro Izrael má být pouhých 20 strojů F-35, verze A,B,C, ale i tak jde o manu nebeskou. Ostatně při technice pilotáže, kterou některé arabské země předvádějí, by bylo na místě právě jim nabízet spíše rogala, než sofistikované stroje. Střední východ se vyzbrojuje ze všech stran. Připravuj válku, chceš-li mír, říkávali v mateřštině  porobitelé naší země (si vis pacem para bellum). A my mír chceme. Proto nám zatím musí škodolibě stačit vítězství Alika Gershona ve většině z 523 simultánních šachových partií, kterých dosáhl na Tel Aviv Plaza. Před rokem jeho rival Íránec Morteza Mahdžúb Zardast zvládl 500 partií za 18 hodin hry na teheránském stadionu. Gershon pro ortodoxní vosizneias.com řekl: “snad je to jediná aktuální válka s tímto nepřítelem”. I my v to doufáme.

Autor: Herbert Stavinoha