Zdroj: blesk.cz

V duši. Nic jiného, než co máš tam, totiž ani vyzrcadlit nejde.( Proto také výzva a vyznání  *Šema není pouhé „šema Jisroel …“ ale stejně tak „u-vchol nafšecha..“ a také „we-šinnantam..“ – tj. srdcem, celou bytostí a podle svých možností, s tím, že to také tradujeme studentům a dětem.) Celičký oceán té tzv. „ústní tóry“ začíná a spočívá na tomtéž, na čem začíná i ta naše docela obyčejná ústní tradice směřovaná k našim vlastním dětem.

Jen si vzpomeňte,  kdy a jakým způsobem jste s vaší vlastní drobotí řešili otázku smrti. Hned se nám všechno zjednoduší. Vincentův dědeček na Vinciho čeká na jedné z „hvězdiček“, on sám zase slíbil svýmu klukovi, že na něj počká na Měsíci, aby se nemusel bát, a pak půjdou dál. To jsou sice báchorky, ale se zrnkem pravdy. A lásky. Jiný nabídne jiná šidítka. Třeba nás něco od smrti vykoupí. Ale to jsou báchorky bez zrnka pravdy. A je možné si zcela akademicky představit, že vpravdě  osvícený rodič vysvětlí capartovi již někdy ve třech letech, že jednoho dne umřou všichni. Táta, máma i on, ale na to je dost času. To že pochopí  až později. A do té doby, je potřeba na to nemyslet a urvat, co se dá… Ale toto vysvětlení  víceméně vylučuju. Většinou se to řeší. Kvůli tomu srdci v nás a vztahu k tázajícímu se. A řeší se to tím způsobem, jaký je někde uvnitř v duši.

Když se Františka kdysi ptala, jak teda vlastně vypadá pámbu, když jsme stvořeni podle Něj, taky bylo nutno vejít se nejen do otázky i do odpovědi. Tj. do její hlavy a zároveň do poznání a pokud možno pravdy.

Ale přišla i logická otázka (to už jí ovšem dávno nebyly tři): „Proč teda Živý světů dopustil, aby bylo kus tóry rovnou napsáno a kus jen tradováno?“  Doplněná navíc spoustou dalších, proč dvě desky z kamene, když se Korán dá napsat na jedno makové zrníčko? A jestli tam bylo celé Pětikniží, nebo jen dvaadvacet znaků, anebo jen desatero v katolickém poměru 4:6 nebo v tom normálním 5:5. Ale když by tam bylo jen to, tak to vlastně stejně nebyla celá tóra. Zpoceni a s odřenýma ušima jsme z detailů o tom, co  vlastně bylo zapsáno na kameni, ještě jakž takž vyšli. Fanča nakonec uspokojeně zavnímala, že tam byl možná jen „podpis“ Sladkého požehnaného, protože na tom asi záleží nejvíc. Bez ohledu, bylo-li to jen jediné zrcadlové jud velkého třesku, všech dvaadvacet znaků, celá tóra včetně té ústní  anebo tekutý krystal Moudrosti. Stejně se to rozbilo.A při druhé návštěvě si už Mojžíš jen dělal základní poznámky – deset slov, protože zbytek měl už v duši i v hlavě. Jakž takž to zabralo.  Ale s dětskou tvrdošíjností jsme se obloukem dostali k tomu, proč ta ústní teda taky nebyla zapsána?

Pokusem svést to na Erbena, jsme jí dokázali vysvětlit, co je to tradice. Jak se pohádky neztrácejí, dokud je někdo nesesbírá, a jak se zpívají písničky o tom,j kam „husička letí“ a co má vlastně „Anička, dušička za jabléčka či čerešně“.  Zaujalo-ji to, zejména ty sexuální podtexty a milostivě nám tento argument povolila s tím: „Tak ono se to jednou stejně napíše!“  Bláhově šťastní jsme kuli železo dokud je žhavé, a pokoušeli se jí vysvětlit formátování talmudu, mnouce si ruce – že teď už se na chvíli nějak zorientuje. A modléce se, abychom byli náležitě připraveni, až se pročte až do knihy Numeri. K onomu příběhu, kdy je sběrač dříví strčen do chládku, než se rozhodne, co s ním dál (nu 15:32-36). Zdali se nějak urazí o tu skutečnost, že „majitel ústní tóry“ čekal na boží doplňky k ní. Bylo nám jasné, že opět přijde na „krájení tradice“. A s ním i „krájení“ Františčiny další cesty. S čím na nás vyrukuje a jak to zvládneme. Ona i my.

Vůbec mi tehdy nedošlo, že Františka tehdy zavnímala mnohem víc. Totiž, že se ta „ústní“ podobá spíše dialogu než nějakému kánonu. Dialogu o podstatě a konkrétním řešení nastalých situací, než čemu co bylo, mohlo anebo být zapsáno. A že na obou tórách – psané i ústní – je to nejdůležitější, jak formátují duši. Kdo tam má méně jistoty, chytá se jich jak polní lopatky, přikrývky a staršího brášky. Kdo má v duši tak nějak jasněji o samotné podstatě, traduje dál aniž by tradici bořil.

Žádné  očekávané krájení se  nakonec nekonalo. Dítko překonalo příslušný oddíl bez jakýchkoli námitek. Maličko znejistěle se ptáme: „Přijde ti to normální?“

„Naprosto. Akorát bych mu to možná chtěla nějak prominout. Je mi ho líto.“ Pak ale sama od sebe dodala, aniž by ji bylo lze podezírat z nějaké služební horlivosti: „I když to od něj na druhou stranu  bylo dost hustý.“

„Co jako?“

„No ta provokace, néé ? Co je, děláte si ze mě srandu?“

„A to vězení?“

„Vždyť by jim jinak zdrhnul.“

„A nepřijde ti divný, že Mojžíš nevěděl, co s tím dělat?“

„A jak to můžeš vědět, on to přece věděl. Akorát se potřebovali poradit.“

„Kdo?“

„No, Mojžíš, Aharon a to shromáždění…“

„O čem?“

„No o tom, jestli je to na karet anebo na veřejnou popravu.“

„A nemyslíš, že by to Mojžíš měl vědět rovnou?“

„Vždyť ti říkám, že on to věděl. Ale ještě to nebylo zapsaný. A na smrt je přece je potřeba víc než jen jeden svědek. A to už zapsaný bylo, to vědělo už i to shromáždění …. Hele a myslíš, že cicit s tím taky souvisí ? …“ opáčilo instabilní dítě běžíc příběhem dále, aniž by kdy zalistovalo v Sanhedrinu a komentářích.

Život je ustavičné dávání a braní. A stejně tak i dialog. Vlastně, je-li spánek obraznou šedesátinou smrti a  v plnosti naplněná Harmonie šábesu šedesátinou budoucího věku, pak je právě dialog šedesátinou Jaakovova žebříku, který taky není ničím jiným než schematem věčnosti. Neustálého dávání braní. Spodem opřeným o „psanou“ a nahoře o „ústní“ …  A jediná, kdo se umí plynně pohybovat všemi levely, je právě duše. Ne ta nafukovací od Neprakty, ale ta, kterou vnímá i neznaboh – totiž spojnice mezi pohnutkou (srdcem)  -myšlenkou (představou) – pojmenováním (slovem)  a činem.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Zdroj: czechfolks.com

5 Komentářů

  1. von Aussig
    29.1.2014 – 28 Shevat 5774 v 21:12 — Odpovědět

    K té obcházené smrti: Jiřina Šiklová loni vydala knihu, která se zabývá právě vytěsněním smrti z dnešního života a společnosti vůbec. Ještě jsem se nedostal k přečtení, ale téma jako takové je velice zajímavé. A živé.

    0
    0
  2. danny
    30.1.2014 – 29 Shevat 5774 v 07:16 — Odpovědět

    aj s rozpravočiek sa da čerpat.Popoluška(popelka)je pravoplatna dedička(alebo duša)domu svojho otca je prinutena žit v kuchyni(telo),zatial škarede dcery(personae)macochy si činia nárok na jej miesto.Avšak s pomocou svojej nadprirodzenej patronky(učitel),sa dyna(tykev,vegetativna duša)a niekolko myšíäživočíšna duša)premení v kočiar s konmi(Ezechielova merkava),ktorý dopraví popelku na ples(Iný svet)Hadry sa premmenia v elegantne šaty(Selbst).V tomto stave je pozdvihnuta do do sveta jecira a stretava princa(duch berija).Po roznych tažkostiach s egom,personami sa duch a duša spoja v manželstve,k velkej radosti krala.(???)Pohlad na nepsane som pouzil P.Scholema.(pre muža vystižnejši železný Jan od Grim.)škoda,že pohadky sa stracaju zo života.smile.

    0
    0
  3. danny
    30.1.2014 – 29 Shevat 5774 v 14:20 — Odpovědět

    Achabe,neporozumel so otazke z neskorsieho veku Františky.Pytala sa(samozrejme hypoteticky)na normalny pomer 4:6 v znení II.alebo V.knihy?smile a pozdrav.

    0
    0
  4. 30.1.2014 – 29 Shevat 5774 v 14:23 — Odpovědět

    ad 3) Nikoli , Danny – ona je normální. Chodí i do kostelů a do galerií. (Chodila… ted´už většinou googlí anebo pracuje)… reagovala na viděné, namalované :)))

    0
    0
  5. josh
    30.1.2014 – 29 Shevat 5774 v 23:53 — Odpovědět

    :-)) pokud jde o ten obrazek Jakobova rebriku – a brevna na rebriku:

    *kdyz to budem pocitat, tedy ty drevene brevna od paty dolniho bileho andela na rebriku az k hlave toho horniho modreho andela na rebriku, tak nam to da pomer 4:6. Proc, no proto aby to melo nejakou hlavu a patu, nejakej smysl.

    *kdyz to ale budem pocitat od hlavy dolniho bileho andela na jakobove rebriku k rukam a hlave horniho modreho andela, no tak nam to dava tech 5:5, chames:chames. Proc, no aby to melo hlavu a ruce, slovo a cin.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

5 nebo 6

Další článek

Viry