V minulém zamyšlení jsem zmínil, že podle Bible se prorokům říkalo “vidoucí”.

Příklad proroka Achijáše dokazuje, že vidoucím může být i skoro slepý muž. Dnes si dovolím připomenout dalšího zvláštního proroka, o němž se píše v biblické knize 1.Samuelova.

Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána.

Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: “Tu jsem.” Běžel k Élímu a řekl: “Tu jsem, volal jsi mě.” On však řekl: “Nevolal jsem, lehni si zase.” Šel si tedy lehnout.

 Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: “Tu jsem, volal jsi mě.” On však řekl: “Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.” Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: “Tu jsem, volal jsi mě.” Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: “Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.” Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: “Samueli, Samueli!” Samuel odpověděl: “Mluv, tvůj služebník slyší.” (1.Sam.3,1-10)

Samuel se dostal k veleknězi Élimu jako mladý chlapec. Konal službu pod jeho dohledem a bydlel v “chrámu”.  Protože skutečný chrám v té době ještě nestál, byl to ve skutečnosti zřejmě jen přístřešek pro svatostánek, zbudovaný Mojžíšem na poušti.

Jednou v noci slyšel, jak ho někdo volá. Myslel si, že je to Éli. A tak k němu hned běžel. Ale Élí to nebyl. Je zajímavé, že Samuel slyšel Boží hlas a Élí, který spal ve vedlejší místnosti neslyšel nic, na stáří ztrácel nejen zrak, ale i sluch. Když k němu tu noc přišel chlapec potřetí, Élí pochopil, že Samuela volá Bůh a poradil mu, co má dělat.

Když jsem naposledy četl tento příběh, zastavil jsem se nejdříve u konstatování, že “Samuel ještě neznal Hospodina a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno”. To je zvláštní u člověka, který několik let slouží v chrámu. Pro nás to může být varováním, že pobyt v chrámu ještě nepřináší jistotu, že se setkám s Bohem.

Bůh na Samuela musel zavolat ještě počtvrté. Teprve potom mládenec díky Élímu věděl, co má udělat. Díky tomu mu Bůh mohl oznámit, že se  naplní vše, co bylo prorokováno jeho rodině.

Pak mne ale zaujalo něco jiného. Élí, muž Boží byl už slepý a téměř hluchý, byl na konci své služby. Synové se mu nevyvedli. Zneužívali své postavení v chrámu ke svým sobeckým a smyslným zájmům.

Ale Élí i v tomto stavu dokázal mladému Samuelovi poradit. Jsem přesvědčen, že když Élí viděl své syny, měl obavy, jak to bude dál. Kdo bude Božím mužem, až zemře?

Po této noci věděl, že může s klidem umřít. Má svého následovníka. Bůh si vyvolil nového duchovního vůdce Izraele. Umím si představit, jak Élí to ráno chválil Hospodina.

Tento téměř slepý a hluchý vidoucí dokázal předat svůj úřad mládenci, kterého si vybral sám Bůh. Ať už byl prorok Élí jakýkoliv, v tomto nám může být příkladem. Nebojme se předat veslo lidem, které chce Bůh postavit na naše místo. A je jedno, jestli se jedná o úřad proroka, kněze nebo šéfa firmy. Pokud chceme, aby naše práce neskončila naším odchodem, je třeba si včas s Boží pomocí najít a vychovat toho, kdo v ní bude pokračovat.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si od autora první díl zde.