Citací tzv.  „ověřených zdrojů“ naší tiskovou agenturou ČTK a případnou přehlídkou všeho toho  hnilopuchu diskuzí, které web dnes nabízí takřka všude,  jsme se mimoděk  vnořili do problematiky  (nebo chcete-li  do „morální kategorie“)  tzv.  „lašon ha-ra“.

Do prastaré slabosti synů člověka –  oněch zlolajných a nactiutrhačných jazyků, jimž básník věnoval jednu ze svých proslulých balad.

Jak vidno, tahle naše inklinace bují již od pradávných dob. Zalistujeme-li v bibli, dokonce již v prvních okamžicích po stvoření.   První nebezpečnu polopravdu – čili  „lašon“ totiž  pronáší had. On vlastně vůbec nekecá…  Strom je skutečně „na pohledění libý“,  konzumací jeho ovoce se vpravdě stáváme podobní Vznešenému (jelikož poznáním dobrého a zlého – tedy duality-  dostáváme najednou  neodolatelnou chuť soudit – žel, zejména toho druhého). A konec konců –  umřeli tehdy Adam s Evou fyzicky a hned? …  Dalšího lašonu  – a ten je velice zajímavý – se dopouští Josef Egyptský, který sice práskne tátovi pravdu. Páni bratři opravdu nebyli výkupci všech ctností.  Josef teoreticky měl nárok tyto skutečnosti „pojmenovat“.   Ale měl asi myslet i na následky, anebo najít lepší slova, vhodnější –férovější formu. A tak mu to pak bráškové taky slušně osolili, naštěstí neskončil v cisterně natrhla  a začaly se dít věci. Přesto díky tomuto „lašonování“ se pak (podle tradičních komentářů) dostávají dítka Jisroele do Egypta.  Zprvu kvůli setkání a za moukou a nakonec  do otroctví. Takto alespoň vyučuje jidiškajt.

A tak  zatímco Francois „pění vitriol a vápno nehašené a zmijí krev a špetku hořkých drog“ a dokonce v lázni „z kuřích ok zakvedlané židovčí močí“  ty utrhačné jazyky máčí , jidiškajt ústy Chofec Chajima /1838-1933/ hledá raději  její podstatu, příčinu a důsledky :

Přemýšlel jsem, co je důvodem, že bereme *lašon tak lehkovážně? (píše Chofec Chajim v předmluvě ke svému brilantnímu dílu *Šmirat lašon).  Důvodů je hned několik. Řada z nich se vztahuje na obecný lid, řada zase spíš na učence. Běžný člověk si často ani neuvědomuje, že zákaz *lašon ha-ra se vztahuje i na skutečnosti, které jsou pravdivé! Zatímco učenci, kterým je toto pravidlo  víceméně  známé, se nezřídka nechají svést  nejen rivalitou, žárlivostí a osobními antipatiemi, ale i pohnutkami zdánlivě ryzími: Vezměme si případ, kdy je o někom obecně známo, že se jedná o rouhače. A Nauka vymezila jasný pokyn  oddělit se od rouhačů a činitelů nepravosti (*chanefim we-rašajim)  – učenec tedy neváhá a rouhače veřejně označí…  A kolik z nás rádo jen tak nezávazně tlachá? Aniž bychom si připustili, že i tady jde o *lašon ha-ra?

Zlý pud (*jecer ha-ra) si vybírá z mnoha možností, kudy se nás zmocnit. Buďto se pokouší namluvit nám, že skutečnost, které se dopouštím, vůbec nespadá do kategorie „lašonu“ anebo že člověk, o kterém vydáváme svědectví, je  beztak  mimo „zákon“postaven samotnou dikcí Nauky…

„Lašon ha-ra“, který pronesli  špehéři, kteří šli obhlídnout tu zemi dobrou a požehnanou  (za kterou dodnes po jídle žehnáme), je ve svém důsledku „zdrojem exilu“ – protože  jestliže tehdy kvíleli a plakali  bez příčiny nad skutečnosti dobrou, muselo se to ve vesmíru vrátit tak, že nyní celá pokolení kvílíme my – a tentokrát už jaksi „důvodně“.

Vznešený nám nabídl nástroje své lásky, ale současně nás vybízí, abychom je nezanedbávali. Neboť se dočítáme: Dávám vám Blaho, neopouštějte Zákon (dosl. moji Tóru nezanedbávejte);

Vitriol i nehašené vápno je po ruce. Stačí jen tři staré známé pilíře jidiškajt. Tóra, kde se lektvar proti „lašonu“ popisuje daleko podrobněji než u Villona, vědomí a zvědomění během tzv. „služby (avoda)  a plnohodnotný respekt – navíc v oné paranoické kombinaci „jak k druhým tak i k sobě“  (gmilut  chasadim). To celé podtrženo daleko tlustší čarou než ta Klausova pod dekrety. Totiž olůvkem odpovědnosti. Co si objednáme – toho se nám dostane…

Nu a ten nejznámější, často provozovaný „lašon“ – tedy bezdůvodnou  paranoiu, nepřátelství a pomluvy –  jež  jsou jak známo zdrojem churbanu – ty zažíváme doknale i dnes. Stočtyřicet let po Chofec Chajimjovi a možná dva a půl tisíce let našeho dědičného písku v sandálech.

Proto nám  již v dobách Prvního chrámu vzbudil  Panovník světů proroky, aby nám připomínali nedocenitelnou hodnotu Nauky. A stejně tak i v éře Druhého chrámu, který již byl v důsledku našich nesčetných selhání „nižší“ nežli ten První, protože mu chybělo pět skutečností, jimiž slynul původní Chrám. Ale dokud  Palác našeho lesku stával, mohli jsme dostát všech Požadavkům Zákona a tím i zdokonalovat veškeré úrovně Duše vesmírů, jejichž odlesk se v nás zrcadlí. Protože i duše obsahuje symbolických  248 údů a 365 orgánů, jak učí náš moudrý rebbe a učitel Chajjim Vital ve svém spise Šearej keduša (Brány svatosti).

Nicméně na sklonku éry Druhého chrámu se uprostřed Jisroele natolik rozmohla bezdůvodná zášť spolu s gejzírem *lašon ha-ra a dalších přestupků, že došlo ke zpustošení i tohoto Chrámu a k našemu vyhnání ze svaté země. V Jerušalajmi v traktátu Joma se můžeme dočíst, že termín „bezdůvodná zášť ( *sinat chinam)“ označuje právě projevy *lašon ha-ra. A je nám vštěpováno, že sin´at chinam je daleko zrůdnější a ve svém důsledku zhoubnější než modloslužba (avoda zara), prostopášná nestoudnost (giluj arajot) a krveprolití (šifuch damám). Také v Arach 15b se spolu s  řadou příměrů a vysvětlení týkajících se *lašon ha-ra, dočítáme, že právě *lašon byl důvodem zkázy Druhého chrámu.

A od té doby až dodnes se soužíme a prosíme Vznešeného na modlitbách, aby nás opět přivinul k sobě, jak nám byl tolikrát zaslíbil ve svém Zákoně i prostřednictvím proroků. Nicméně tato Přímluva, jakoby zůstávala oslyšena, jak upozorňují naši Moudří, jejichž zásluhy kéž jsou nám připočteny, v traktátu Ber 32a: Od chvíle, kdy byl zničen i druhý Chrám, jakoby se byla mezi Jisroele a jejich Nebeského Otce postavila nemilosrdná železná stěna…

Ovšem tuto zábranu nevztyčil Vznešený nýbrž my sami. Z jeho strany není překážek, on ji nenavršil, vždyť: není ukrácena ruka H-spodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti. To jen vaše nepravosti rozloučily vás s vaším B-hem a hříchové vaši způsobili, že před vámi skryl svou tvář… iz 59:1-2; A v gemaře z časů rebbe Jehošua ben Levi nacházíme názor, že Vznešený je ustavičně ochoten okamžitě se k nám obrátit, jestliže cele uposlechneme (a pochopíme) Jeho hlas. V ten den přijde mesiáš (San 98a ). Učíme se také, že důvodem, proč dosud nedošlo ke zvratu v těžkém osudu vyhnanců Jisraele, je skutečnost, že tisíc let vypadá v očích H-spodinových jako den jediný. Nicméně ve spisech Našich moudrých (*chaza´l) se můžeme poučit, že účinná *tešuva by tento stav dokázala zvrátit. O to více právě v našich dnech, kdy je to už dalších osm set let od případu, o němž se zmiňuji. A přitom stále žádná změna – protože dík našemu setrvalému selhávání stále nejsme hodni, aby se v nás a mezi nás rozlila *šechina.

Chofec  chajim,  také zřetelně definuje , co je  to tzv. rechilut a co *lašon ha-ra. Lašon-ha-ra je vymezen záměrem.  „Lašon“ je  zcela cílená informace, která slouží ke znectění. A tady musíme dát pozor. Nemusí to být jenom výmysl, ale klidně i „objektivní pravda“ nebo jen politicky korektní konstatování, které ovšem zcela účelově slouží ke znectění . Tedy nejen pomluva, ale dokonce i pravdomluva. Zatímco „rechilut“  je skutečnost, kterou já pěkně začerstva donesu a roznesu – a opět bez ohledu na to, je-li to pravda anebo lež:  „Ahoj Franto, tuhle mi o tobě říkaj Josef, že prý …“  — Kolik Pokynů (micwot) takový lašonista poruší, jak s přezdívkami, oblíbenými aforismy, mystifikací a také jak s hledáním pravdy? Pojďme si o tom společně povídat… Mimo jiné i nad stránkami Šmirat lašon.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Kdo zdvíhá lejna (Lašon 02)