Zdroj: Archiv

Neboli “káva je jen pro ty, kteří uzavírají obchody….podpisem smlouvy”.

To říká americký herec Alec Baldwin v kultovním filmu o dvou dnech provozu realitky Rio Rancho, která, světe div se, opravdu existuje v Albuquerque (viz www.youtube.com Alec Baldwin in Best Performance). Film Glengarry Glen Ross, přes hvězdné obsazení, úspěch neměl, a tak můžeme provést analogii s tím, že na realitku Rio Rancho si právě teď hraje obyvatel Bílého domu, který ve svém pozemkovém handlu s izraelskou půdou, kterou zahájil už demokrat Bill Clinton ve Wye Plantation v roce 1998, hodlá pokračovat, protože si na 9. listopadu 2010 občanského letopočtu pozval izraelského premiéra Binyamina Netanyahu k tomu, aby mu nabídl další “skvělý” deal v duchu Wye Plantation, a sice-pronájem historicky izraelské půdy od jistých “Palestinců” nejlépe na sedm (sic!) let, ale možná také na 99 let (podle návrhů v Jeruzalémě).

Jistě, prezident země, která se ekonomicky stala druhou Brazílií amerického kontinentu, má právo navrhovat i absurdní obchody, ale měl by si být současně vědom toho, že jeho popularita nedosahuje ani zlomku popularity skutečného, a stále ještě úřadujícího brazilského prezidenta, Luíse Inácia Luly da Silva. Dokázaly to ostatně úterní americké volby. Za situace, kdy do Izraele přijede čtyřicetičlenná delegace RF doprovázející pouze Sergeje Mironova (článek “Siloviky”) je doslova politickým hazardem přispěchat na každé Abú Mazenovo (aka Abbás) hvízdnutí na poslíčka v Penn. Ave ve Washingtonu, D.C. Výsledkem může být totiž jen to, že káva, kterou si- možná- Barack Hussein Obama o své vůli a aniž by dokončil dobrou práci vypije, bude vždy už jen hořká. Blízký východ žije totiž probuzen právě onou realitou Clintonovského tvrzení, litujícího skutečnosti, že i Washington D.C. vždy podporoval přistěhovalectví ruských Židů. Není to přesné. Přistěhovalectví ruských Židů podporovaly mohutně jiné kruhy, z nichž se později profiloval Rabi Meir Kahane, od roku 1984 řádný poslanec izraelského parlamentu. Možná lze Meira Kahaneho kritizovat (za spolupráci s F.B.I. v úloze presbyteriánského jihoafrického kněze Michaela.Kinga po nikoli krátké období “rozpracovávání” John Birch Society).

Možná byl extrémistou. Ve věci “sovětského židovstva” měl však pravdu, protože právě ono se stává svorníkem úsilí mizrahí a dalších, bránících “rozparcelování” Státu. Cožpak se Kahane mýlil, když říkával, že Arab sice řekne:” prodal jsem Vám poušť, vy jste z ní učinili zahradu i pro mne, ale já bych raději-tu svoji poušť zpátky, než společnou zahradu?” Cožpak nepamatujeme, že na otázku- a jak byste chtěl, aby Arabové odcházeli, lakonicky sdělil: “postačí, když ve zprávách oznámí, že moc převzala strana Kach a já jsem se stal premiérem..” Kahane, brutálně zavražděný v listopadu.1990 (a o deset let později i jeho syn) říkával, že veřejnost má vědět, že poslanec Knessetu má 3.000 USD měsíčně, přičemž navrhoval, aby každý Arab, který odjede z Izraele, dostal minimálně 40.000 USD. V době, kdy židé v arabských zemích nesměli cestovat vůbec, natož se legálně stěhovat (a s majetkem) kamkoli, potažmo-domů. Kahane chtěl “the Jewish State”, židovský stát, nikoli “a State for Jewish, too” nějaký stát také pro židy. “Vůbec není pravda, že nenávidím Araby. Pravda je, že miluji Židy”, říkával, ale upozorňoval, že čest se nedá koupit. Ani arabská čest, ovšem. Pravdou je, že mnoho problémů vzniklo, když se Arabové, posíleni ropným bohatstvím, začali znovu zakupovat v zemi našich předků. Vyrovnání s nimi přeci není možné teritoriálními ústupky. A není také možná varianta purifikovaného židovského státu podle Kahaneho představ, přestože- a v tom se s ním naprosto shoduji- žid se ve své vlasti nesmí bát “jako v Brooklynu”.

Theodor Herzl právě proto vystupoval i proti jazyku našich matek, protože co naplat, jidiš je jazyk ghetta. A ghetto, o tom už Herzl nechtěl ani slyšet. Herzl volil ivrit a národní jazyky židovstva, zejména angličtinu a jazyky další. A není důvod se právě tomu a právě jemu protivit. Je však pádný důvod nejednat o kvadratuře kruhu, totiž o “pronájmu” země našich společných předků. Kdekoli a kdykoli.

Autor: Herbert Stavinoha

Přečtěte si také od autora: Ministr Ulrich Maurer zpět ve Švýcarsku

1 Komentář

  1. 12.11.2010 – 5 Kislev 5771 v 12:20 — Odpovědět

    Wow this is a great resource.. I’m enjoying it.. good article

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Francois Villon a talmud (Lašon 01)

Další článek

A byrokracie jede a jede