Přibývá počet muslimů, především akademicky vzdělaných na věhlasných evropských univerzitách[1], kteří vědí velmi mnoho, nejenom bezduché poučky či jen získali schopnost intelektuálního žvanění, proto sami chápou důsledky radikálních výkladů Koránu, velmi dobře vědí, jak nebezpečný je fanatismus, spojený s nevzdělaností, analfabetismem a nenávistí, zcela jistě rozumí odmítavým postojům Západní civilizace k ohyzdným činům například DAIŠ, Al-Káidy anebo Talibánu. Chápou ale mnohem více, uvědomují si – a to velmi dobře – naši nejistotu a rozkolísanost, kterou vzdělání přináší; znají vztah […mezi naším udivujícím a neustále narůstajícím věděním a naším neustále narůstajícím chápáním, že vlastně nic nevíme…][2]

Muslimové, kteří získali vzdělání na evropských univerzitách, už dobře rozpoznali různorodost pramenů, ze kterých čerpá široká řeka evropských hodnot: svobody, tolerance a volnosti, proč je kladen takový důraz na individualismus s nedílnou provázaností úcty ke každému jedinci, jako ke komplexní bio-psychosociální bytosti a k základním lidským právům se silným akcentem úcty k soukromému vlastnictví.

Oni jsou dobře seznámeni s právními a sociálními vědami, apod. Ale nejen to, uvědomují si, ti chytřejší z nich, v Evropě již šestou generaci neexistuje otroctví, naše civilizace se také již odnaučila nepěknému zvyku, uctívat velké osobnosti obzvláště po zkušenostech z  dvacátého století, kdy ještě dnes, téměř tři generace po obdobích zločineckých vlád – bestií s absolutní mocí – léčíme rány z velkých chyb, kterých se dopustili.

Mladí muslimové, ti bystří, ti kultivovaní na „Západních“ univerzitách oni taktéž pochopili, naše poznání […nezačíná vjemy anebo pozorováním anebo sbíráním údajů či faktů, ale začíná problémy…][3]. Východiskem je pro nás problém. Pokud tedy islám protiřečí určitým naším vědomým či nevědomým očekáváním, my se ocitáme v napětí mezi věděním a nevěděním, buď na základě vjemu, pozorování, osobní zkušenosti anebo na základě sbírání faktů, pak se pro nás stává islám „problémotvorným“. Problémy vyžadují nějaká racionální východiska, řešení, která se navrhují a kritizují.

Na evropských univerzitách vzdělaní muslimové už chápou, že se pro nás pozvolna islám stává problémem, což pro muslimy není dobrá zpráva, pokud se pro evropské akademiky stane (což je klidně možné) islám problémem, který je nutné podrobit ostré kritice, zbavit ho předsudečného nálepkování pod palbou protínajících se logických protiřečení, pak se v kritické diskusi budou vědci ptát nejen po relevanci, po realitě a kompatibilitě islámu s evropskými hodnotami, ale významu islámu k různým „mimovědeckým problémům“, to může být inspirativní pro média a umělce, tak se islám stane cílem zájmu hledání vědecké, ale i „mimovědecké“ pravdy o něm, jaký je doopravdy, co skutečně přináší, jaké jsou jeho pravé motivy…, zda je muslim skutečně takový, jaký je, využívá agresi nebo úprk k tomu, aby zlepšil svou situaci anebo se alespoň vyhnul jejímu zhoršení, místo, aby budoval zemi ve které se narodil, zveleboval ji a usiloval zlepšit sociálně-kulturní a socioekonomické postavení muslimského obyvatelstva.

Přijde doba, kdy pod ostrou palbou kritických a hlavně vědeckých, přísně logických argumentů, už islámští učenci nevystačí s tvrzením, že „ale ze dvou miliard věřících přece nikoli všichni muslimové jsou intolerantní, náchylní k agresi, zlí, usilující o džihád, ochotni zabíjet nevěřící…“, islámští učenci budou nakonec muset stručně zodpovědět, proč se mlčící většina muslimů nevyjadřuje dostatečně nahlas k událostem uvnitř islámského světa, proč neřeší analfabetismus, homicidy, domácí násilí, drogovou závislost, chudobu, korupci, násilí na ženách, a to vše se děje mezi muslimy v ohromujícím měřítku. „Západní“ vědci by se měli ptát, jistě oprávněně, proč muslimové tak masivně ve svých zemích porušují základní lidská práva, páchají zvěrstva na civilním obyvatelstvu, zločiny proti lidskosti.

Muslim s akademickým titulem získaným v Evropě samozřejmě o těchto problémech ví, zná velmi dobře rozdíl mezi šarí’ou a evropským právem, je poučený o ekonomii, filosofii, pedagogice, psychologii, sociální práci, apod. Proč ale muslim, který získal akademický titul na některé z evropských univerzit, odhazuje tyto vědomosti; jednu z možných odpovědí nalezne čtenář v kapitole nazvané, Myšlenka znovuobnovení chalífátu inspiruje evropské muslimy. […]

Pokračování příště

[1] Vizte například Oxford University Islamic Society [http://ouisoc.org/] anebo Muslimische Studierenden Gruppe Heidelberg [http://msg-heidelberg.de/wordpress/?page_id=12]

[2] Popper, 1995:69

[3] tamtéž