Dnes, kdy se Evropa potýká s obavami z obyvatel Sýrie prchajících před válkou, může být poučný i pohled na to, jak se v kulturně odlišných oblastech v emigraci etablovali Syřanům blízcí Libanonci. Mimo Libanon žije dnes více Libanonců (až 14 milionů), než v něm (4 miliony). Největší Libanonské komunity se nacházejí na Středním východě, v Jižní a Střední Americe, v USA, v Kanadě, v Evropě a v západní Africe včetně Senegalu.

Tam se první Libanonec prý usadil v roce 1860. Jeho rodina tam žije dosud a vzpomíná, že ještě na konci 19. století nebylo v této západoafrické zemi jejích krajanů víc než stovka. Postupně do nejzápadnější země Afriky začali za imigranty přijíždět příbuzní a známí z vesnic na jihu Země cedru, aby svým již usazeným soukmenovcům pomohli v obchodě nebo zemědělství.   Většina těchto příchozích byli šíitští muslimové z velmi skromných poměrů; s jejich příchodem se libanonská komunita rozrostla asi na pět set duší.

V další vlně, těsně předcházející I. světové válce, začali do Senegalu migrovat křesťanští maronité – někteří z nich si kvůli chudobě nemohli dovolit cestu do Francie, další byli  podvedeni námořníky a místo v Marseille vysazeni v Dakaru. (“Panně Marii libanonské” je zasvěcen i jeden z největších dakarských kostelů,  “Notre Dame du Liban”).

Po válce rychle vzrostl hospodářský a strategický význam Dakaru a senegalští zemědělci začali ve velkém pěstovat arašídy. Výkup důležité plodiny nemohla francouzská vláda ovládnout jinak, než přes překupníky.  Ti afričtí byli drazí a nezávislí; nově příchozí imigranti z Libanonu v zájmu vlastního přežití ochotně přistupovali na menší zisky (mohli si to dovolit – většina z nich byli svobodní mladí mužové) a Senegalce z obchodu vytlačili.  Francouzskou poptávku po překupnících libanonští přistěhovalci uspokojili rychle: za 19 let – od roku 1917 do roku 1936 – se jejich minorita rozrostla z pěti set na téměř dva a půl tisíce osob. S

Společensky vzato, nepatřili Libanonci ani ke kolonialistům, ani ke kolonizovaným.  Z toho jim plynuly velké výhody: Francouzi je nepovažovali za konkurenci ani za nebezpečí, takže měli tendenci svěřovat vyšší posty, uprázdněné po Evropanech, právě vzdělanějším z Libanonců.

U Senegalců byli přitom Libanonci oblíbenější než Francouzi. Na rozdíl od Evropanů – nesvázáni ideou “civilizační mise” – se rychle sžili s prostředím, akceptovali systém obchodování založený na laskavostech a známostech spíš než na pevně stanoveném zisku, účastnili se společenského života, navazovali sociální vztahy s tamním obyvatelstvem. V souboji o klienty Libanonci používali všech výhod, kterých se jim jako “ubohým cizincům” mohlo dostat, a často vítězili.

Když však ve 30. letech dramaticky poklesla cena arašídů, začaly vznikat protilibanonské nálady. Ty po 2. světové válce, kdy Francie potřebovala v koloniích pracovní místa pro své vlastní občany, ještě zesílily.

Les Échos d´Afrique Noire publikovala rasistické karikatury a odhalovala “libanonská zvěrstva”. Vzniklo několik uskupení, příležitostně žádajících vyhoštění Libanonců nebo vyhrožujících násilím. Senegalci, přes tehdejší četné francouzské pokusy poštvat místní obyvatelstvo na arabské imigranty, zůstávali vůči francouzsko-libanonskému pnutí chladní.

 

Po vyhlášení senegalské nezávislosti, když přestalo být třeba překupníků, dali se bohatší z Libanonců do obchodování: mnoho z nich dodneška vede (byť s potížemi, jak si povíme dále) velkoobchody, čistírny, restaurace nebo malé butiky s luxusním zbožím a elektronikou. V Senegalu žije už třetí generace Libanonců – někteří z nich už nehovoří arabsky, jen wolofsky a francouzsky, velká část nikdy neviděla Libanon. Přesto se dodnes žení a vdávají především (i když už dávno ne výlučně) mezi sebou, a nařčení z nízkého stupně integrace odmítají slovy: “snažíme se uchovat si vlastní jazyk a kulturu.”

Jen vzácně jsou příslušníci libanonské menšiny vidět ve vysoké politice. “Intelektuální elita by nás v politice nepřijala,” myslí si někteří z nich. Aly Saleh, bývalý starosta Dahry i Faysal Sharara, šedesátiletý předseda l’Institution de prévoyance retraite du Sénégal se ale shodují na tom, že Senegalce zajímají výsledky práce jejich zastupitele, ne jeho původ. “Za celou dobu mého působení ve funci se nikdo nezmínil o tom, že jsem Libanonec,” říká Faysal Shehara.

Přesto je vztah většiny Senegalců k Libanoncům jako skupině přinejmenším ambivalentní. Nemalý podíl na tom mají i zprávy o sexuálním a pracovním zneužívání příslušníků senegalské komunity v Libanonu (Senegalce si od 70. let dováželi do Bejrútu jejich libano-senegalští zaměstnavatelé) a o vraždách, které byly spáchány na senegalských služebných v libanonských rodinách.

V Dakaru vlastní Libanonci byty a domy téměř výlučně v okolí ulice Gambetta, a tvrdívá se o nich, že jsou bohatí. Ač tomu tak dříve bylo, dnes už, podle Jeune Afrique,  nadpoloviční většina senegalských Libanonců není o nic zámožnější, než průměrní Senegalci. Od 90. let minulého století jim totiž v obchodu konkurují murídští bussinesmani z kraje Bawol, které rozsáhlá obchodní síť a mezinárodní kontakty se souvěrci činily na poli obchodu neporazitelnými – až do příchodu Číňanů. Dnes, drceno bawolskou a čínskou konkurencí, mnoho Libanonců své obchody zavřelo, mnoho Libanonců odešlo. Komunita, která v roce 1970 měla 50.000 lidí, se zmenšila téměř o polovinu.

Na přiloženém videu je vidět představení gymnázia Panny Marie Libanonské v Dakaru. Za pozornost stojí zdařilá směs tanečních stylů Asie a Afriky.

11 Komentářů

  1. Tomáš Flaška
    29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 03:44 — Odpovědět

    To je všechno moc pěkné. Ale proč to tedy v Evropě ve své většině nefunguje?

    8
    1
    • 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 13:51 — Odpovědět

      Ano, to je správná otázka. Možná proto, že evropské státy jsou tradičně převážně monoetnické? Netuším. Nicméně ve většině světa funguje většinou bez potíží – i když odhlédneme od desítek případů v méně úspěšných ekonomikách, pořád tu jako příklad hladce fungující multikultury zbývá Kanada, USA, Brazílie…

      0
      0
  2. 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 12:25 — Odpovědět

    ze by to bylo kvuli lidem podobneho ladeni jako Vy, pane Flaska? nechci rict omezenym, ponevac by to bylo hanlive, tak rekneme "mentalne oplocenym"?

    0
    11
    • Tomáš Flaška
      29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 12:32 — Odpovědět

      Čekel jsem že nějaký Sluníčkář řekne, že si za to mohou Evropani sami. Nezklamala jste.

      9
      0
      • 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 12:58 — Odpovědět

        rekla jsem "lidem jako Vy" nerekla jsem "Evropanum". Evropan jsem i ja i Karima i mnoho dalsich. pane kolego, jste hlupak. Kdo hleda najde. Co hledate, take nakonec naleznete. to VY to tak vidite, a mnoho jinych, ze nefunguje , ponevac Vasim prvotnim pranim je, aby nefungovalo. Nevim jake jsou Vase duvody, ani po nich nehodlam patrat. Ale myslim, ze udelate vsechno a cokoliv, aby jste tu smyslenou nefunkcnost pak dokazal v praxi. Kdo hleda, najde. Najde prave to, co hleda. U mne doufam to teda bude to slunce :)

        1
        7
      • 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 12:58 — Odpovědět

        proste takovy gadzo :)

        0
        3
        • danny
          29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 20:34

          keby ste tak vedali,čo by ste spôsobila,keby ste to povedali na Slovensku.Máte štastie ,že T.F. je mimo komunity.smile
          Odpoved(kálo m…)radšej nedopoviem.Ale nech to zostane na bossovi.

          3
          0
        • 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 22:47

          myslite slovom "Gadzo"? nesposobila by som nic. samozrejme. iba by sa dotycni urazili a poohovarali ma, aka som nevychovana a drza. ale to mi nevadi (inak by som to asi nerobila) nie som z tych co sa potrebuju pacit komukolvek. a bohuzial nechapem, ktoru komunitu myslite? Myslim, ze TF to pochopil co som mla na mysli. Kalo M…… mi nic nehovori, aj keby ste pokracoval;) , neviem ani romsky ani madarsky :(. U nas doma sa rozpravalo iba po slovensky. :)

          0
          3
  3. 29.10.2015 – 16 Heshvan 5776 v 12:31 — Odpovědět

    jinak clanek moc libi, dekuji.

    abych dodala jenom: jak Karima uvedla, v cele zapadni Africe je situace podobna, Libanoncu a jejich potomku je hodne i v Guinei. Dnes se rodi uz jejich ctvrta generace. Nicmene je hodne tech, kteri se sezdavaji s puvodnimi Guinejci (ve vsech generacich) – a to i krestane s muslimy.

    1
    2
  4. Tomáš Flaška
    30.10.2015 – 17 Heshvan 5776 v 03:53 — Odpovědět

    Říkal jsem si, paní Kourouma, že tahle diskuse je nádherný námět na článek. Ale chci ctít přání Davida, že v článcích se nebudou napadat ostatní autoři, tak jen příspěvek do diskuse.

    – Předpokládám, že velmi odborně jste mi stanovila diagnózu: jsem „Mentálně oplocený, hloupý gadžo“. Musím říci, že ta zpráva na mě zapůsobila jako rána palicí. Obzvláště od vás. Do teď jsem z toho nespal. To je přesně klasika v každé diskusi – když někomu dojdou argumenty, tak napadne protivníka.

    – Naprosto signifikantní ve vašem případě je, že jste vůbec nenapsala, že není pravda co píšu, a sice že v Evropě jsou se soužitím s Muslimy problémy. To bych od vás očekával spíše. Naopak, jste má slova podpořila tím, že jste napsala, že je tomu díky takovým jako jsem já.

    – V několika minulých diskusích jsem proti vašim tvrzení přinesl argumenty s citováním zdrojů. Na to jste pod těmi příslušnými články již nereagovala. Místo toho později napíšete, že Kdo hledá najde. Nenapadlo vás, že kdyby to neexistovalo, tak by nebylo co najít?

    Závěrem konstatuji, že právě takoví jako jste vy, ženou Evropu do záhuby. Buď tím, že přispívají k její postupné islamizaci, nebo tím, že potlačováním diskuse o problému, umlčováním kritiků a prosazováním své jediné pravdy bez ohledu na argumenty a skutečnosti přispějí k tomu, že prapor mlčící většiny nakonec někde pozvedne nějaký nový Hitler. A nevím, co je horší.

    9
    0
    • dada
      30.10.2015 – 17 Heshvan 5776 v 06:59 — Odpovědět

      Tomáši, vezměme to z té lepší stránky: já třeba bych měla problém uvěřit, co je to za sortu lidí, která se nás snaží vést k lásce a toleranci, to se rozum vzpírá, dokud to nevidí na vlastní oči,
      takže díky, Shekel, paní "mentální průtokáč", Hatefree culture…
      na dokreslení poslední blog pana Berrezougy:
      http://berrezouga.blog.idnes.cz/c/482111/hatefree-culture-novodoba-inkvizice.html

      7
      0

Napsat komentář: Martina Kourouma Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Krutá škola padlých andělů

Další článek

O míru