Mít dostatek času a prostoru na hraní. Je to jedno z práv dítěte, alespoň podle stanov OSN. Mnohé z dalších stanov nejsou dodržovány, tato ale patří k těm nejsmutnějším. Rozvíjet dětský svět, probudit v nich hravost a hlavně jim pomoct překonat traumata ze života ve válečné zóně. O to se už několik let snaží nadace palestinské spisovatelky.

Projekt Hřiště pro Palestinu není žádnou novinkou. Funguje už přes deset let. Do Česka se podvědomí o něm dostává až poslední dobou. Jde ruku v ruce s úspěchem nové knihy palestinské rodačky Susan Abulhawa. Právě ona je zakladatelkou nadace Playgrounds for Palestine. Řadí se tak po bok významných autorů, kterým se daří prosazovat práva palestinských obyvatel, upozorňovat na jejich nelehký život a reflektovat dopad politiky na dvě supiny lidí, kteří touží po jediném. Po životě v bezpečí a míru.

Kdo je Susan Abulhawa?

Spisovatelka a aktivistka za lidská práva. Je autorkou dvou autobiografických románů. Její prvotina Ráno v Jeninu byla přeložena do 26 jazyků. Je dcerou palestinských uprchlíků. Ti utekli do Kuvajtu v roce 1967 během izraelsko-arabské války. Ona sama procestovala Evropu, Asii i Ameriku, kde se nakonec usadila i se svým manželem a dcerou.

Proč hřiště?

Autorka žije v Pensylvánii v USA. Když byla její dcera malá, jejich pravidelné procházky končily vždy u dětského hřiště. A na výběr jich byla celá řada. Lanové dráhy, skluzavky, kolotoče. Hřiště taková, jak je známe i my z různých sídlišť i parků. Když společně navštívili Jeruzalém, bylo to jiné. Dospělá autorka by si toho možná ani nevšimla. Upozornila ji na to dcerka. Hřišť pro děti je zoufale málo. V arabských čtvrtích nejsou prakticky vůbec! Trosky rozbitých domů, prach a opuštěná místa. Po návratu domů už bylo jasno. Vznikla nadace na pomoc dětem, které nejvíc doplácejí na celý izraelsko- palestinský konflikt. Bylo to v roce 2001.

Cesta k realizaci

Ušetřila prvních 500 dolarů, za které nechala udělat webové stránky a neúnavně oslovovala sponzory. Projekt? Dát arabským dětem možnost hrát si. Vznikla nezisková organizace, která dodnes zřídila 32 dětských parků. Ten první byl v Betlémě. Dnes vznikají i v uprchlických táborech v Libanonu a Sýrii. V jejím týmu jsou lidé muslimského, židovského i křesťanského vyznání. Politiku i náboženské rozdíly nechávají stranou. Jejich cílem je pomoc dětem. Na těch se konflikty odrážejí nejvíc, i když svoje obavy dokáží statečně skrývat. Ve většině uprchlických táborů mají dostatek jídla, mají kde spát a nehrozí jim nebezpečí. Většinu z nich ale dostihnou posttraumatické stavy. Děti trpí depresemi, úzkostmi, je v nich skrytá agrese, mají noční můry. Přátelské prostory pro hraní tak zároveň plní účel němého terapeuta.

Kniha Modrá mezi modrou a vodou

O projektu pro palestinské děti se mluví všude, kde se mluví i o samotné autorce a jejich knihách. Napsala dva romány a jednu sbírku poezie. Ve všech je jejím hlavním tématem život lidí v Gaze a jiných palestinských územích Izraele. Nesnaží se v nich hledat odpověď na to, kdo je v právu. Zkušeně reflektuj život lidí, který je díky válečným konfliktům na vlásku už několik desítek let. Její poslední kniha -Modrá mezi nebem a vodou-  je z velké části autobiografií. I ona zažila útěk, bídu a život v několika dětských domovech. A stejně jako hlavní postava románu, i ona se vrací do Gazy, aby objevovala svoje kořeny.

Více o nadaci Playgrounds for Palestine  http://www.playgroundsforpalestine.org