Trest smrti? Nekompromisně ano! Samozřejmě nesoudím ty, kdo se trestu smrti nezastanou. Dokonce ani na fejsbůku ne. Vždyť jejich argumenty jsou v podstatě logické a u některých navíc i historické. Je totiž skutečně potřeba vyloučit justiční omyl. Rudolf Slánský i paní dr. Horáková (a další spousty komunistou popravených obětí) hovoří za vše. A odmítnutím trestu smrti se tomu dá zamezit. Ovšem dost Ovčáčkovkým způsobem. Je to jen pragmatické. Ne biblické a ne spravedlivé. Ostatně dobře to dokazuje právě echt pragmatický až nestydatý mediální pokus tvrdit, že si severní Korejec ani Číňan na trest smrti a jeho aplikování u nich doma nestěžují. Že už si zvykli a že jim to vyhovuje. Odmítače trestu smrti nesoudím, ani pokud se hlásí ke křesťanství, islámu anebo jidiškajt. Je to jejich volba – ten jejich postoj k hrdelnímu trestu, navíc s víceméně dobrou pohnutkou. Je to ale požadavek nebiblický. A tedy nezdravý. Nicméně by se rozhodně měli zamyslet, k čemu se to „hlásí“. Anebo jen deklarují, že se k něčemu hlásí?  Ale to už je jiný příběh.

Trest smrti nekompromisně ano. Tak učí bible!  A všechny řeči o krutém Bohu starého zákona a milosrdném Otci zákona nového jsou jen rouhání. Nejsou a nemohou být dva bohové, jeden krutější a druhý milosrdný, protože jakmile by jich bylo víc než jeden, není Boha. A ačkoli je novela k tzv. starému zákona koncipována jako cesta pro nežidovské uživatele vesmíru, sama tato novela se na starou odvolává a podtrhuje, že se vydáním novely nezměnila na té staré ani čárka ani jota.

Skutečnost, že cesta Domů podle novely zvané „nová“ je nabídkou cesty k Bohu výhradně pro nežidovské uživatele vesmíru, zhola nic nemění na jejich  případném pohledu a vztahu k trestu smrti a neopravňuje ani je (jakoby nežidy) k volání po jeho odstranění. Spravedlivý soud vyžaduje totiž „krutý“ Bůh starého zákona dokonce i po nežidech. Takže trest smrti nekompromisně ano! A bránit se mu je volání nebiblické a tedy a marné. Po židovsky *bal tašchit.

Mnohem zajímavější je ovšem právě onen aspekt, jímž se zrušení trestu v soudních systémech zdůvodňuje. Jak zamezit justičnímu omylu. (Protože vše ostatní – inscenované procesy, popravy během Stanného práva anebo selhání brzd v Palermu či v sovětském Rusku jsou jen a jen vraždy – nikoli výkon nejvyššího trestu.)

Odpověď známe. A poměrně dlouho. Je tu už přinejmenšímod chvíle, kdy na Velké Moravě oslepili knížete Rastislava. Pravděpodobně však již daleko dříve, protože traktát Sanhedrin byl zcela určitě naskicován ještě v dobách jeho existence. Tedy nejpozději někdy ve století prvním. (Počítám helénisticko-křesťansky.)  Četba tohoto talmudického traktátu – zejména v pasážích ohledně kapitálního trestu je velice inspirativní.  Asi nemá cenu uvádět všem notorickou známou kauzu *ben sorer – tedy případ syna žrouta a pijana, který se chová vzpurně vůči rodičům. Důkladným studiem talmudu a halachy se zjistí, že ačkoli je takový týpek bibicky vystaven trestu smrti, je prakticky nemožné takovýto výrok finálně vynést. A to pro tisíce podmínek, které musí být splněny.  Stejně tak asi není tajemství, že pro vynesení hrdelního trestu je bezpodmínečně nutná většina ze 23 soudících, dále svědectví nejméně dvou hodnověrných svědků, kteří mimo pouhé deklarace (že k činu došlo, odkud ho viděli, zda o soběvěděli a „k čemu se hlásí“) musí dokázat, že obžalovaného varovali, a potom, dojde-li k exekuci, ji sami zahájit nebo vykonat. Kdyby se tohle nepřestalo praktikovat, nemuselo docházet k oněm zvěrstvům při odsunu Němců z pohraničí, kdy jako první zvedl lopatu anebo vidle kolaborant, potřebující umlčet nepohodlné svědky. Samozřejmě s hrdelním řevem: „To máte za Hitlera, vy svině!“

Bez inspirace není ani další talmudický soudní detail – nenajde-li se mezi oněmi dvaatřiceti ani jediný, kdo by se nevyslovil proti trestu smrti, musí být obžalovaný okamžitě popuštěn. (Protože tady něco nehraje.)  A vyslovit se proti nelze pouze formálně, ale je to potřeba opět vyfutrovat argumenty.

Sanhedrin okolo folia 70 a dolů i výše je skutečně hodně zajímavé čtení. Vysvítá z něj fascinující poučení – onen prapůvodní biblický požadavek ustanovit spravedlivý soud znamená vlastně jediné. Naprosto stejnou měrou chránit nejen společnost ale i obžalovaného. V hrdelních kauzách dokonce obžalovaného víc než společnost. Tenkrát za časů fungujícího sanhedrinu by si JUDr. Tomáš Sokol rozhodně ani neškrtnul

Přestupky, které za hrdelní označil Sladký požehnaný, jsou prostě přestupky hrdelní. Přes to nejede vlak. Proto také bible vůbec nezná pojmy civilního žalobce a obhájce. Ti fungují pouze v duchovním smyslu a teprve v okamžiku Posledního soudu. Kdy za obžalobu jedná „opovědník“, námitkář – ha-sata, a obhajobu zajišťují andělé našich skutků, jak učí prastarý Job (jb 33:23 – počítám helénisticko-křesťansky).

 

A tím se dostáváme i k milosti.  V bibli  ani v Hilchot melachim (tedy ustanoveních o povinnostech krále) se o poskytování milosti nedočteme. V bibli je milost zmíněna mnohokrát. Vždy ale slovy „nalezne-li služebník milost v očích pána svého“. A vždy – podtrhuji vždy  –  ještě před soudem a rozsudkem. Začíná to už klasicky u Abrahamova smlouvání o Sodomu.  Po vynesení rozhodnutí už není cesta zpátky. (Tedy jedna jediná – a to když odsouzence vedou na místo exekuce a on prohlásí, že může uvést ještě něco nového na svoji obranu. Ovšem ani tuhle fintu nelze aplikovat donekonečna, tady platí pravidlo, které si zrůdně překopala fašistka Řápková z ODS, totiž ono klasické – třikrát a dost.) Proto je odpovedně nutno podniknout vše, co může obžalovanému polehlčit, do chvíle, než bude ortel vynesen. A ten pak podle trestího kodexu, v plné míře a zcela bez milosti vykonán. V tom je biblický pohled maličko podobný upalování čarodějnic. Těm se taky „pomáhalo“  – v duchovním rozměru. (Pravda, než se toho chopil tehdejší Sokol pan iknvizitor Boblig.)

A je to i pochopitelné. Bude-li soud spravedlivý – pak je jakákoli další amnestie anebo milost nonsens. Je výsměchem soudu a přiznáním, že soud spravedlivý nebyl. A jak už to tak v tóře bývá, porušením i řady dalších pokynů. Pokud společnost připustí, aby směšní starci udíleli „milost“, jak se jim zlíbí, jsou porušeny nejen pílíře soudu, ale také pravidla důvěry ve Všemohoucího, úcty k němu, nevázání se na člověka, respektu k existenci minimálně tří, kteří ve věci rozhodují atd. atd.

Že „král“ může být zklamáním, varuje už prorok Samuel. A že to může být ještě daleko horší, dokazují nedávná panovnická období Václava Ješity a Miloše Směšného. Ale to už je také zase docela jiný příběh.

Pro nás zůstává podstatným, trest smrti nekompromisně ano a milost naopak *bal tašchit. Za předpdokladu, že důsledně vybuduje a naplníme, co Nebesa doporučují dokonce i synům Noé – totiž instituci skutečně spravedivého soudu. Zachovejme tedy trest smrti a šetřme si hlasivky, čas i toner spíš na volání po znovuustanovení důvěryhodného soudu.

7 Komentářů

  1. danny
    8.8.2017 – 16 Av 5777 v 08:27 — Odpovědět

    Ako hovorí žalmista(78,2):,,V podobenstvách k tebe prehovorím,aby som ti odhalil dávne tajomstvá.."
    Dík za pripomenutie bal tachšit,ben sorer a následne vynorenie bne kedem(Gn25,6).Dík

    0
    0
  2. Ladislav Šalda
    8.8.2017 – 16 Av 5777 v 12:42 — Odpovědět

    Plně souhlasím s trestem smrti. Jsou činy, které jsou neospravedlnitelné. A názory o tom, že justiční omyly jsou časté, je nesmysl. Justiční omyly vznikají pouze špatným(účelovým) výkladem práva, nedokonale formulovanými zákony(ne každý právník může být legislativcem, ale každý legislativec musí být právník!) To je případ amatérských legislativců, prokurátorů a celé třídní (ne)spravedlnosti. Pokud bude zákon naprosto přesně, taxativně formulovat činy, ze které je nutné(ne jen možné, případně, dle úvahy a podobné vágní formulace), nedojede k žádným justičním omylům. Pokud bude v zákoně jasně uvedeno že trest smrti se uděluje za: A: vraždu těhotné ženy, B. za vraždu dvoj a více násobnou, C: vraždu dítěte, D: vraždu policisty, vojáka, hasiče, atd. atd. včetně sadistických a jiných pohnutek, pak by takový trest mohl udělit i soudní úředník. Právo nesmí být nikdy vykládáno třídně, v duchu takových sadistických zjevů, jako byl Vyšinský, Vaš, Urválek a další rudé zrůdy. Ovšem milost je otázka jiná, která by neměla být diskutovaná zároveň s obhajobou trestu smrti. Milost je projev milosrdenství, které si ale vrah nezaslouží, protože on žádné milosrdenství ke své oběti taky neprojevil. Takže, trest smrti ano, za přesně vyjmenované skutky, pachateli jednoznačně dokázané, při dodržení všech důkazních postupů. trestu smrti se není třeba bát, jakmile by byl zaveden, okamžitě by nejtěžší kriminalita opadla na úplné minimum, dnes se nikdo ničeho nebojí, policie je zkorumpovaná, zákony píšou hlupáci a podplacení státní zástupci, soudci a ostatní personál, s diplomy z plzeňských práv jen dotváří atmosféru postkomunistického právního chlíva. Soudruzi z Charty a ze struktur disentu dobře věděli proč okamžitě ruší trest smrti. Mohl by je velmi rychle postihnout za vlastizradu a ostatní odporné trestné činy, kterých se dopustili. Toť vše, asi to bude na diskuzi, ale právě v diskuzi je podstata demokracie.

    0
    0
    • Erich
      9.8.2017 – 17 Av 5777 v 10:35 — Odpovědět

      Nesmysl – vždyť ta reakce postrádá logiku. Nejdříve se ujistíme , že excesům předejdeme přesnou právní kategorizací načež se ujistíme, že do právních formulací inherují idioti.

      A pak – problém není to, že bychom nedokázali nějaký čin oprávněně ztrestat smrtí viz. výše zmiňované. Problém je, že v některých případech odsouzený skutečně nemusí být pachatelem. Chceme tak smrt za smrt a přitom se můžeme sami dopustit institucionální vraždy z omylu.

      No a pak ta zmínka o chartistech. Je sice fakt, že jsem na některé změnil názor, jenže já mám pocit, jakoby to Vaše plédování za trest smrti nějak souviselo právě s tím popisem toho co se mohlo stát.

      A teď trocha čísel – USA 2016 – 48 vražd na milión obyvatel
      ČR 2016 – 15,5 vražd na milión obyvatel a to bez trestu smrti a všude přítomných zbraní na sebeobranu

      https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/415920-nasilna-kriminalita-je-v-spojenych-statech-na-vzestupu-hlasi-fbi.html

      1
      0
  3. 9.8.2017 – 17 Av 5777 v 00:01 — Odpovědět

    De facto, Laďo, říkáte totéž, co stojí v bibli. Pak že to tam nemá hlavu a patu :)

    1
    0
  4. 12.8.2017 – 20 Av 5777 v 12:26 — Odpovědět

    Ďakujem aj ja za poučenie, náuku. Z miesta v biblii v NZ ma napadla kniha Skutokov apoštolov 5, 1 – 11. Určite poznáte ten príbeh o Ananiášovi a Zafire, ktorí sa rozhodli predať svoj vlastný majetok, ale časť si z neho ponechali a zbytok priniesli apoštolom k nohám. Potom nastal krátky výsluch, následný rozsudok a smrť. Problém bol ani nie to že si ponechali z majetku, a ani nie to, že ho predali ale že vypovedali krivo, že klamali pred autoritami "…klamal si Duchu" , …."neklamal si ľudom ale Bohu" …. slová apoštola Petra

    Mne to príde prísne, ale asi to bolo nutné, a aj ako určité varovanie pre ostatných. V 11. verši je totiž dodané:
    "a prišla veliká bázeň na celú cirkev".

    0
    0
    • Erich
      16.8.2017 – 24 Av 5777 v 11:50 — Odpovědět

      Toto je příběh na kterém se dá vysvětlit jeden z mnoha významů rčení "cele se oddat Bohu".

      Chápu-li to dobře, tak pakliže přijmu ideály právě zmrtvých vstalého Ježíše – totiž chci-li na to konto dáti příspěvek na chod apoštolských rodin, pak tedy již jakékoliv další škobrtnutí, zaváhání, nepravost to se tresce smrtí? Tuhle materiální stránku víry pochopili Jehovisté na výtečnou – tu bázeň a ty majetky.

      Ale těchto exemplárních trestů jest třeba, neb u oveček je nutno pěstovati a posilovati štábní kulturu zvláště tam, kde je nosným krédem víry láska, milosrdenství a odpuštění.

      0
      0
  5. dada
    17.8.2017 – 25 Av 5777 v 08:24 — Odpovědět

    Příběh o Ananiášovi a Zafiře vnímám asi jako výstražnou cedulku "nelezte na sloupy vysokého napětí". O nějakém soudu, který mají praktikovat (ve jménu Božím) lidé, neřku-li trestu smrti, tam snad není ani slovo. Z kontextu vyplývá, že to ironicky uvedené krédo: "láska, milosrdenství a odpuštění" v té době mezi těmi lidmi nebylo vůbec ironické, naopak zázraky se děly téměř na počkání, převládala všeobecná euforie, uvolnění, uzdravování, milosrdenství jakoby teklo proudem, až se mohlo zdát, že Hospodin je takový benevolentní "oslíčku, otřes se". A toto bylo takové prrr, tak bacha, tady přicházíte do styku s něčím (Někým) svatým, tady není místo pro šmelinu, zlehčování, kalkulování, jak si přes "svaté skutky" šplhnout a získat prestiž v nové společnosti, ale ve skutečnosti toho Pána Boha až tak nebrat vážně… vcelku nic víc z toho asi vydedukovat nelze. Jestli byl ten zásah moc krutý, nebo ne, o tom se diskutovat dá. Ale zbytek už je dost přitažený za vlasy, vyvozovat z toho praktikování trestu smrti je hodně za čárou. To by musel ten příběh vypadat hodně jinak.
    Ale holt každý si z Bible vyžmýká, co se mu hodí. Se divím, Erichu, že Vám to stojí za to.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Tu be-av: oslavy židovského svátku lásky – II.

Další článek

Tu be-av: Oslavy židovského dne lásky III.