Zdroj: Shekel

Koho? „No přece pánaboha!“, tvrdí ti, co dlouhé a důkladné modlení mají jaksi „v paži“ a  dokonce i Princeznu šabat jsou schopni přivítat během  necelé půlhodniky, takže z několikastránkové liturgie dokážou udělat balíček čínskejch nudlí, co je k jídlu tři minuty po otevření…

Až má člověk pocit, že opravdu „poctivě“ odzpívají vždycky  jen taktak ony nezbytné první tři verše z každé pasáže ( a končí-li náhodou nepříliš příznivě pro lidstvo a pro Jisroel, jsou ochotni přidat nějaké to slůvko navíc, jak tomu učí *halacha) Vždyť H-spodin ví beztak nejlépe, že ho ctí a ctít chtějí, ale kromě stereotypního „hrkání“ modliteb je přeci zapotřebí studovat Zákon  . . .

„Pánaboha!“, tvrdí i zastánci moderní reformy, mající  částečně správný  pocit,  hlavně však   neodolatelnou potřebu přesvědčovat sebe i druhé, že jsme od časů ghetta  už přeci jen  notný kus cesty a polovina ortodoxních „vymožeností“ je tudíž buď nesmyslná anebo zkrátka neplatí. Moderní člověk, bez ohledu je-li z Jisroele nebo z národů,  prý  už dávno není žádná svíčková bába věřící na skřítky, dybuky a čápa … „Nudnikes“, kteří ke svému roztomilému označení přišli skutečně od slůvka nuda, ovšem zase svorně tvrdí, že jediný, koho oni (Nudnici) skutečně nudí, jsou právě jen a jen rychlíci a reformisti. Vždyť co je komu do toho…

Je nudnik opravdu jen ten týpek, co denně  poctivě „lajnuje“ celý siddur od ranního *šiviti (Kladu H-spodina před sebe ustavičně) až po *chasiti bach (V Tebe doufám, Pane Světů…) před odchodem na kutě?  Týpek, kterému příslovečné čtyři lokte od postele stojí souprava na umytí rukou, vedle ní leží malý talit,  nezbytný šábesdekl a samozřejmě siddur (pečlivě zavřený, protože tradice učí, že necháme-li svaté knihy otevřené, je to jednak neúcta a pak – z hlavy se nám vykouří všechno, co jsme ten den nastudovali …) Jeho  příbuzní jsou načisto zoufalí, protože ačkoli ten nebbich vstává před rozbřeskem, aby své povinnosti stihl, přesto pro jistotu nechodí do zaměstnání, protože pustit se do předkládaní svatých slov Nebesům jako ozlomkrky nesvědčí o té skutečné zb-žnosti… A tak, milý nudnik,  posedí v Domě přímluv zhruba hodinku před –  dumaje o pozitivech Stvoření (moderní zastánci Zlaté mysli a asertivity by řekli, že jednoduše kontempluje) a teprve pak se s náležitou *kavanou (vroucností) pustí do předkládání denních obětí. Ustavičných, dobrovolných, pokojných  i dodatečných, jak je stanoví Nauka a jak jsou perlovým stehem vyšity v sidduru? A pak jde tvořit a formát svět, jenomže ještě chvilku posedí.S Tátou, v pohodičce..  (Zázrakem přesto všechno stíhá…)

A teď počítejte se mnou. Hodinka před modlitbou, hodinka po modlitbě, čtyřicet minut vlastního korbanu (překladatelé mají ve zvyku tlumočit slovo korban jako oběť, ale to není úplně šikovné, protože obsahem původní Chrámové oběti nebylo něco obětovat, nýbrž přiblížit se k H-spodinu – proto také BigBoss tolik naléhá, abychom s ním alespoň třikrát do roka pojedli u jednoho stolu!!) –  Zkrátka a dobře jeden takový korban spolkne bezmála tři hodiny. Dvakrát denně „ustavičná“ – to už je šest hodin. Mincha i musaf jsou sice kratší, ale je zase nutno připočítat nějakou tu minutu na studium Zákona (jomam we-lajla, tj. ráno a večer). Tak  to už jsme už na desíti ne-li na dvanácti,  k tomu čtyři hodiny spánku a ačkoli zbývá ještě dobrých požehnaných  osm až deset hodin, je třeba si také pohrát s Levijatanem a učit – zkrátka, na vlastní zaměstnání toho času  příliš nepřipadne. Jedním slovem, moderní doba nudnikům dvakrát nesluší . . . Přesto by se svých siddurlachim (=milovaných sidurečků) a komunikace s Nebesy nevzdali ani za nic.

A Všemohoucí ?  Ten se jen usmívá a říká nám: Miláčkové moji, dobře víte, že miluji příběh. A tak trochu vím všechno, když jsem ten  Vševědoucí. Rychlík nebo nudnik, na tom zas tolik nesejde. Tak se problém nestaví.  To je přeci  smlouva přátelé! Tak jsme se kdysi dohodli s vašimi Otci.  Neuvěřitelný dárek Tóry výměnou za svíčkovou a řízek. Jestli vás v této „moderní“ době Zákon nudí, nevadí, nemusíte listovat příliš hluboko. První *micwu najdete hodně zkraje. Zní : peru u rvu (nechte rozkvést svoje dárky a zmnožujte je!)  A pak už záleží jen na vás.

Buďto proskotačíte  životem s parafrází na první micwu stylem : “peru se a urvu (co nejvíc)“ ? A na jeho konci budete bez kreditů. Anebo že bych  snad, Já,   ten neexistující, starozákonní, žárlivý a nelaskavý H-spodin, měl taky něco do sebe?  A jak spolu budeme komunikovat? Jen tak pohodlnou intuicí s občasným verbálním přiznáníčkem: „Dost možná je tu něco mezi nebem a zemí…“ ? Jestlipak víte, proč jsme na vás s Mojžíšem oněch šest set třináct zdánlivých pastí nastražili? Abychom vám zkomplikovali život ? Ne, ne.  Miluji příběh, jak jsem už byl předeslal a jak se můžete dočíst o něco hlouběji v Zákoně. Zkrátka chci být s vámi. Pořád. Byli tací, kteří učili, že si mně lidstvo vymyslelo. Ano, ano – vaši Staří se při řekách babylonských trošičku nudili, a tak si díky chaldejským „čárům“ a jejich vědění vypočítali nejen celou Tóru, ale navíc i Mne.. Nu, kdo si koho vymyslel, je taky psáno v Zákoně. Ne sice natvrdo, prvoplánově,  ale je to tam. Pustíme-li na Tóru tolik moderní matematiku (naši Staří tomu říkávali gematrie), co zjistíme? Přinejmenším to, že náhoda neexistuje.

Vaši Staří takové „moderní“ problémy s modlením a  *halachou neměli. Rebbe Pinchas ben Jair řeší problém (mimochodem i problém „nudnictví“) po svém – odpusťte mu jeho trochu středověký slovník : Tora vede k ostražitosti, ostražitost k prozíravosti, prozíravost k čistotě,  čistota vede k oddělení, oddělení se vede k *tahaře (=rituální čistotě), *tahara vede ke zb-žnosti, zb-žnost s pokoře, pokora k bázni před přestupnictvím, bázeň z hříchu vede ke svatosti, svatost vede k docela jinému duchu a ten ke vzkříšení (pookřání)…

Překáží to  slůvko vzkříšení?  Ani se nedivím. Ve vzkříšení se nám jednoduše věřit nechce (přestože je to jeden ze Třinácti článků víry!!), v to s harfičkami v rukou a s krátkými košilkami sahajícími pár čísel pod vzkříšený zadek už tuplem ne!! Připadají nám ta vzkříšení vyšeptalá a především zbabělá. Ale Moodyho Život po životě kupujeme i svým příbuzným, že ?

Ale zpátky k úvodní otázce. Nudnik ? Ano nudnik  pánaboha fakt  nudí. Pokud skutečně jenom lajnuje. Ne nadarmo si Marx vymyslel svoji evoluční spirálu. Navíc, on si ji nevymyslel. On ji opsal z tóry!  Respektive z Mišny. Anebo z filosofie Východu, která učí: Nikdy nechoď  touže cestou?  Mišna totiž není jen opakování, jak se někdy překládá. Mišna je CYKLUS. Je to cesta, jak dojít k témuž bodu bohatší o celou spoustu zkušeností. Pokud tedy nudnik pokaždé najde mezi „lajnovanými“ linkami  svého sidduru nějaký drobeček k nasycení, nechme ho „lajnovat“. Stejně tak „rychlík“ ať klidně bere modlitbu hákem, pokud spěchá k něčemu víc, než ke kidušovému vínečku a šábesové večeři. Vždyť pro všechny, bez rozdílu, je tu jen jediné kriterium – tikun ha-olam. Náprava světa, uvedení světů do původního stavu. A že je právě v sidduru prostřeno skutečně bohatě lahůdek, které čistí střeva i mysl, aby člověk dokázal s vervou vzít za tu svoji lopatičku a zkusit (dřív než ho jiní  a jinou lopatkou zaházejí prachem) vrátit svět zpátky, na to vsadím boty. Vrátit svět KAM? Ne do ghetta, do klidu a harmonie, do harmonické pohody před prvním kousnutím do ovoce poznání. Ostatně – vyzkoušejte si to. Dáte mi zapravdu …

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Nejkrásnější seder…

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Vzpomínky Chanana Bachricha - kapitola III.

Další článek

Kouření a nemoci jsou lukrativní byznys