Zdá se, že tzv. obnovitelné zdroje energie získávají stále větší podíl na trhu. Byl jsem dlouhou dobu jejich odpůrcem, ale zdá se, že technologie pomalu dosahují takové úrovně, že je na čase se s nimi pomalu smířit.

Největším problémem těchto zdrojů je, že energii, a teď už dále budu hovořit pouze o elektrické, vyrábějí v době, kdy se „jim to hodí“. Jinými slovy větrné elektrárny když fouká, fotovoltaické panely když svítí sluníčko apod. My ale potřebujeme energii většinou jindy. Tedy například svítit potřebujeme večer, když nesvítí slunce, topit potřebujeme v zimě, kdy vítr tak moc nefouká apod. Jinými slovy je zde v každém okamžiku disproporce mezi výrobou a spotřebou.

Tuto disproporci je možno vyrovnat za předpokladu, že máme i regulovatelné zdroje elektrické energie (typicky vodní elektrárny) a obnovitelné zdroje používáme pouze doplňkově. V momentě, kdy obnovitelné zdroje začnou mít takový podíl na výrobě energie, že už je nelze považovat pouze za doplňkové, pak už je jediná možnost jak problém vyřešit. Vyrobenou energii akumulovat v době nadbytku výroby a z těchto zásobníku pak spotřebovávat v době převahy spotřeby nad výrobou.

Jak známo nelze elektrickou energii skladovat přímo. Tedy lze, v akumulátorech, ale tady mluvíme o energetice, ne o nějakých fotoaparátech, nebo maximálně autech.

V současné době jediné technologicky dokonale zvládnuté řešení je v přečerpávacích elektrárnách. Tato elektrárna sestává ze dvou nádrží, jedna v údolí, druhá na vrcholku kopce. Čím větší tyto nádrže jsou a čím je větší výškový rozdíl, tím lépe. V době, kdy je nadbytek výroby elektrické energie, spustí se elektrárna do tzv. čerpacího režimu a voda se pumpuje ze spodní nádrže do horní. Elektrárna spotřebovává nadbytečnou energii v síti a akumuluje ji ve formě potenciálu vody umístěné v horní nádrži. Navečer dojde k opaku, vítr se utiší, sluníčko přestane svítit a naopak všechny domácnosti pustí televize a rozsvítí. V síti začne být nedostatek energie a přečerpávací elektrárna začne vypouštět horní nádrž do dolní, přičemž se čerpadla přemění v turbíny, které vyrábějí elektrickou energii.

Samozřejmě při celém procesu dochází ke ztrátám, ale vzhledem k přínosu vyrovnání spotřeby a výroby je to nedocenitelné.  Navíc je to technologický proces bez jakéhokoliv odpadu, a to ani tepelného.

U nás jsou, pokud se nemýlím, v provozu doposud tři přečerpávací vodní elektrárny. Nejstarší je ve Štěchovicích. Ani nevím, jestli se ještě používá. V každém případě je její výkon pouze několik desítek MW, což je dost nepodstatné.

Pro dorovnávání zátěže byla postavena elektrárna Dalešice, v těsném sousedství jaderné elektrárny Dukovany. Jaderné elektrárny totiž vyrábějí proud víceméně konstantně, tedy pořád stejně. K vyrovnávání výkyvů spotřeby se pak dříve uvažovalo s budováním odpovídajících přečerpávacích elektráren, případně by se používaly jiné zdroje výroby, lépe regulovatelné.

Tato elektrárna je blízko rakouských hranic. Když jsme tam byli v polovině osmdesátých let na exkurzi, tak nezapomenu, jak se „prodával“ proud Rakušákům. Na tento účel byla vyčleněna právě tato elektrárna a byla odpojena od československé sítě, vznikl takový malý energetický ostrov, který byl spojen se sítí rakouskou. Bylo též známo, že Rakušané provádějí kontrolní měření na hranici jednou za půl hodiny. Tak se dvě minuty před celou a půl pustila voda do potrubí, turbíny se roztočily a proud se vyráběl. Rakušané spokojeně provedly kontrolní měření a dvě minuty po půl se přívod vody z horní nádrže zase uzavřel. Vodou se muselo šetřit, aby se mohlo vyrábět déle a i pro tuzemské potřeby. Mohl se plnit plán a byly prémie. Že docházelo k šílenému opotřebení celého turbosoustrojí, tím ke snížení životnosti a tím pádem k finančním ztrátám nesrovnatelně vyšším, to tenkrát nikoho nezajímalo. Tak daleko nikdo nepřemýšlel.

A zatím poslední přečerpávací elektrárna u nás postavená jsou Dlouhé stráně. Ta má výkon několik stovek MW, který je při plné horní nádrži schopna dodávat několik hodin. Aby vznikla horní nádrž, musela se v podstatě naplocho seříznout druhá nejvyšší hora Jeseníků. To bylo řevu od ekologů, to bylo protestů. A teď? Oblíbené výletní místo. Hora se stala dostupnou a poskytuje jedinečné výhledy. A exkurze v elektrárně je zážitek i pro laiky. Prostě vznikla nová turistická destinace.

A tady by si měli zelení už trochu zamést před vlastním prahem. Když se řekne A, musí se říci i B. Pokud chceme obnovitelné zdroje v masovém měřítku, tak musíme být schopni s tou energií i hospodařit, tedy ji ukládat. Momentálně jediné ekonomicky a technicky zvládnutelné řešení jsou přečerpávací elektrárny. Tak když už byly společnosti vnuceny obnovitelné zdroje, což je především byznys, tak byste zelení neměli bránit výstavbě přečerpávacích elektráren, jak to často a rádi děláte. I kdybychom měli zarovnat třeba Černou horu v Krkonoších. Na stromy zpátky bez elektřiny nikdo lézt nechce.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Jak směnit peníze