Dnes večer potěším děti. Příklad dnešní další perličky na našem náhrdelníku budeme totiž hledat v příběhu, který děti, co znají Bibli, přímo milují. Tento akční příběh je zapsán ve Starém zákoně a mají ho rádi stejně Židé i křesťané.

V době krále Saula přepadli Izraelce Pelištejci. Měli mezi sebou Goliáše, ze kterého měli díky jeho obrovské postavě všichni strach. A právě tento obr urážel nejen Židy, ale i jejich Boha. Nikdo ze Saulových vojáků ale neměl odvahu se proti němu postavit.

Když přišel mladý David, který nesl trochu zásob svým bratrům, divil se, že všichni nechávají Goliáše beztrestně urážet Hospodina. Nakonec se proto tomuto cvičenému zabijákovi postavil sám. Podívejme se do Bible, jak to nakonec dopadlo: Pelištejec na Davida pokřikoval: “Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?”

A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. Pokřikoval na Davida: “Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.”

Ale David Pelištejci odpověděl: “Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.”

Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi.

Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč. David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk. (2.Samuelova 17,43-51)

Vůbec se nedivím dětem, že se jim tento příběh líbí. Odvážné dobro v něm nakonec poráží pyšné zlo. Vzpomínám si, jak jsem si v dětství představoval sama sebe na Davidově místě. Toužil jsem po podobném dobrodružství.

Mnoho lidí si ale odvahu plete s hazardem. Média dělají reklamu tzv. adrenalinovým sportům, které si vybírají stále větší daň. V televizi vidíme ty úspěšné. O desítkách zbytečně zmařených životů a tisících zmrzačených lidí v různých ústavech už média “taktně” mlčí.

Jaký je rozdíl mezi hrdinstvím a hazardem?

Hazard je zbytečné riskování, které nemá jiný smysl, než jen zvyšovat hladinu adrenalinu v naší krvi, nebo předvádění se a frajeření.

Hrdinství je riskování vlastního zdraví nebo života při záchraně majetku, zdraví nebo životů jiných lidí.

Rád bych vám dnes představil jednoho současného hrdinu. Neznám ho osobně, ale před časem jsem ho viděl v jednom televizním dokumentu. Říkejme mu třeba Aleš. Je to už pár roků, co zjistil, že je HIV pozitivní. Nejdříve uvažoval o sebevraždě. Pak si uvědomil, že většina mladých lidí uvažuje stejně, jako on. Když slyší o AIDS, věří, že jim se něco podobného nemůže stát. Rozhodl se, že nabídne školám svůj příběh. Byl překvapený, jak velký zájem školy projevily… Obdivoval jsem jeho odvahu, s jakou předstupuje před mladé školáky, čelí někdy i jejich urážkám a snaží se je přivést k přemýšlení. V tom pořadu mimo jiné řekl: “Kdyby se mi, než téhle chorobě podlehnu, podařilo zachránit od stejného osudu alespoň jednoho mladého člověka, tak to stojí za to!”

Odvaha je vlastnost, ve které můžeme růst, budeme-li se držet našeho Boha, který je nejen odvážný, ale i mocný. David si každý den uvědomoval, že je s ním jeho Bůh. Díky tomu měl odvahu přijmout Goliášovu výzvu na souboj. Již v mládí se naučil komunikovat s Hospodinem. Proto od začátku svého boje věděl, kdo v tomto souboji zvítězí. Nebojoval kvůli své slávě. Ještě dřív, než skolil Goliáše, prohlásil, že ho porazí v Boží síle. Až padne Goliáš k zemi, sláva nebude patřit Davidovi, ale samotnému Hospodinovi.

Navlékněte si v příštím týdnu na svůj náhrdelník odvahu. Možná ji hned nebudete potřebovat. Ale je dobré ji mít po ruce.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také 3. díl: zde