Zdroj: Shekel

Chtěli byste být moudří?

Chvíli přemýšlejte, než odpovíte. Moudrost je totiž další perlou v našem náhrdelníku. Ludwig Börne o ní prohlásil: “Moudrost je často nepříjemná jako noční světlo v ložnici.” Skutečně moudří nemusí být vždy oblíbení, protože občas říkají věci, které se nám mohou, ale také nemusí líbit.

Znáte biblickou postavu, která by nám mohla posloužit jako vzor moudrého člověka? Pokud myslíte na Šalamouna, tak jsme se shodli. Podívejme se, co o něm říkají Písma:

V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: “Žádej, co ti mám dát.”

Šalomoun odvětil: “Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?”

Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.

Bůh mu řekl: “Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov.

Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.

A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.”

Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. (1.Královská 3,5-15)

Zlí jazykové tvrdí, že to byl jen sen a celý příběh je jen pohádka pro malé děti. Podívejme se, jak příběh pokračuje:

Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: “Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.”

Druhá žena však prohlásila: “Nikoli. Můj syn je ten živý a ten mrtvý je tvůj.”

Ale první trvala na svém: “Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.” A tak se před králem hádaly.

Král řekl: “Tato tvrdí: »Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.« A tato tvrdí: »Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.«”

Král proto poručil: “Podejte mi meč.” Přinesli tedy před krále meč a král nařídil: “Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.”

Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: “Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!”

Ale druhá řekla: “Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!”

Tu král rozhodl: “Dejte to živé novorozeně té, která řekla: »Neusmrcujte je«; to je jeho matka.” (1.Královská 3,16-27)

Možná si i Šalamoun mohl myslet, že se mu to jen zdálo. Proto mu Bůh přivedl do cesty tyto dvě ženy. Tento moudrý rozsudek mu zabezpečil úctu a vážnost u celého národa: Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu. (1.Královská 3,28)  

Rád čtu o moudrosti. Moudrý člověk neříká vždy vše, co ví. Říká jen tolik, kolik je v dané chvíli potřeba. Moudrý člověk také ví, že neví vše a často má pochybnosti. Moudré lidi naše společnost potřebuje, i když plat těchto lidí to většinou moc nepotvrzuje. Moudrý člověk nemá vždy na všechno odpověď a nebojí se přiznat, že něco neví.

Když čtu o moudrosti, tak si vždy uvědomuji, jak moc mi k ní ještě schází. Proto mám rád slova apoštola Jakuba, který napsal: Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje…” (Jakub 1,5+6)

Pokud chceme mít ve svém náhrdelníku i perlu moudrosti, nezbývá nám nic jiného, než tuto Jakubovu radu poslechnout. Moudrost je totiž Boží vlastnost, kterou nám Bůh jen propůjčuje. A to jen těm, kteří po ní touží, aby díky ní mohli lépe sloužit druhým.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také 4. díl: zde

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Nečas varoval před zpochybňováním holokaustu

Další článek

Oblouky a bumerangy