Tu zprávu jste jistě zaznamenali – rozlícený dav k Afghánistánu zabil devět pracovníků OSN, z nichž dva popravil stětím hlavy.

Podle poslední zprávy dokonce odříznutím, kteroužto hrůzu si můžete představit. Důvodem byly zvěsti o spálení koránu jedním pastorem v USA.

Pálení koránu jistě není věc, která by nějak pomáhala rozumnému dialogu. Ale stejně tak to není pálení biblí v Saudské Arábii a rozhodně u nás nikdo nevolá po popravách Arabů. To je právě ten zásadní rozdíl našich kultur.

A toto již není řádění několika fanatiků. V následující den se hromadné protesty objevují v dalších velkých afghánských městech. Pokud v Afghánistánu je něčeho takového schopno shromáždění civilních „věřících“ a nikoliv příslušníků Talibanu, pak se musím zeptat co tam děláme? Proč jim pomáháme a proč tam investujeme? Jistě, nejsou všichni stejní, jsou tam utlačovaní a jsou tam i křesťané. Ale podle této logiky přeci nebudeme vojensky zasahovat v každé zemi světa, kde trpí nějaká nám spřízněná menšina. Pokud je většinové afghánské obyvatelstvo tohoto názoru, nechť si ho ponechá i se svými starostmi a my bychom měli rychle vycouvat domů. Tím myslím všechny mezinárodní organizace, které se snaží tuto zemi postavit na nohy.

V Libyi vítal před pár lety nadšený dav teroristu, který měl na svědomí Boeing 747 nad Skotskem v roce 1988. A ten dav nebyla nějaká nahnaná klaka, to byla naprosto spontánní nadšená akce. Vysoce postavení lidé tohoto režimu často označovali západní svět v čele s USA a Velkou Británií za říši satana. Neváhali organizovat teroristické útoky a vraždy na území těchto států. Teď se tam začali vzájemně vyvražďovat a kam zdrhají ve velkém? A kam zdrhají i jejich politické špičky? Samozřejmě že do toho prohnilého satanského světa! Proč nezkusí azyl třeba u svých souvěrců v Iránu? Musíme si toto stále nechat líbit? Když se jim náš svět nelíbí, proč se sem chtějí uchýlit? Odpověď známe, tady je svobodno, bezpečno a dobře. Jenom to doma před svými bratry nesmí říci nahlas, se zlou by se potázali. Ale ta tolerance a blahobyt neplatí pro země, kde vládnou oni a jim podobní, ale kde i většinová víra takové vládnutí podporuje. Ale my máme nejen právo, ale pomalu už i povinnost jim říci DOST a nepouštět je k nám. Když se jim tak nelíbíme, tak by si snad mohli najít útočiště, které lépe odpovídá jejich představám. Sbohem!: by měla být první a jediná věta našeho imigračního úředníka.

Vojenská akce v Iráku byla podrobena drtivé kritice hlavně levicových intelektuálů. Tvrdil jsem, že akce byla oprávněná, protože zachránila životy mnoha odpůrců režimu Sadáma Hussaina. Ale asi se nejednalo o většinu obyvatelstva. Dnes už bych se zásahem nesouhlasil. Ale na rozdíl od levicových intelektuálů, který viděli problém v tehdejším vojenském zásahu jedině v tom, že ho prováděly USA, já vidím ten problém jinde. Nemíchejme se k nim a nedávejme jim záminku nás nenávidět. Z hlediska naší Euroatlantické civilizace jde už o pud sebezáchovy. Nechme tu jinou kulturu, která věří ve fatvu, v bičování 12ti letých dívek k smrti jenom za to, že se neubránily znásilnění, či v ukamenování za nevěru, být. Nepouštějme si jí sem k tělu a doma ať se v duchu své víry pomlátí navzájem. Vzpomeňme na válku mezi Iránem a Irákem. Co to stálo peněz a mrtvých. Když se jim to líbí …

Jeden z kolegů blogerů požádal Islámské centrum v Praze o komentář k vraždě pákistánského politika islámským fanatikem. Od pana Sáňka přišla odpověď, kde mimo jiné píše: „…Dříve to byla rozsáhlá kolonizace muslimských území, dnes to jsou různé zásahy do jejich suverenity, včetně přímé okupace (např. Irák, Aghánistán)….“.

Nechme tedy Libyjce, Iráčany, Afghánce i další být pány svého osudu. Nedávejme jim záminku k provádění jejich zvěrstev. Když si chtějí nahradit jednoho diktátora diktátorem jiným, je to jejich věc. A nic jiného např. v Libyi nenastane. Ti lidé kulturně ani historicky nechápou co to je parlamentní demokracie a svoboda vyznání. Stanovme jasně, že jsme především křesťanská civilizace, jsme tolerantní k jiným názorům, ale jsme nesmiřitelní k vnucování těchto jiných názorům nám. A kdo toto nepochopí, nemá tu co dělat. A podobně nevnucujme naši demokracii zemím, které jí nechtějí. Ani vojensky, ani humanitárními misemi či různými podpůrnými programy. Ty ušetřené peníze určitě umíme doma zužitkovat lépe.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Stětí hlavy v islámské televizi, aspoň víme na čem jsme