Ale i přesto si dovolím, možná trochu troufale, tvrdit, že stále existují možnosti, kde ušetřit a především jak spravovat své prostředky ještě lépe. Prvním a nezbytným předpokladem při je trpělivost, dále pak vytrvalost a pečlivost. Co je platné si vést domácí rozpočet, když toho lidé nejpozději do půl roku nechají? Otázkou je taky, na kolik je zapisování údajů pečlivé. Lidem se nechce evidovat každou korunu. Ale bez této evidence nebudou mít nikdy přehled, kudy jim utíkají prostředky.

Takže kde ušetřit, kde jsou ty „tajemné“ díry? U každého člověka je to individuální. Mezi největší „žrouty peněz“ patří po bydlení i výživa. Jíst se musí, takže význam této položky je zcela pochopitelný. Avšak není útrata za jídlo až příliš vysoká, zvláště v poměru k jeho kvalitě? Stačí se podívat před libovolný (hyper/super)market, velké množství aut všech značek a stáří, lidé s plnými košíky „dobrot“, ze kterých je jim v lepším případě jen špatně, v horším je vyhodí. Pokud by lidé opravdu kupovali jen to nejnutnější a v lepší kvalitě, nemuseli by tolik jídla vyhazovat a určitě by ušetřili. Nicméně tento názor se většině lidí bude zdát, mírně řečeno kontroverzní, vždyť oni jen nakupují to co je potřeba a sem tam si dopřejí něco navíc. „To přeci není nic špatného“. Ovšem pohled na zbytečně utracené prostředky hovoří za vše. Takto lidé zbytečně přijdou o tisícovky ročně.

Velmi podobný obrázek můžeme vidět v případě léků. Za různé doplňky stravy a vitamíny jsou ochotni utratit velké prostředky. Není ovšem lepší přírodní vitamín získaný z ovoce nebo zeleniny, než chemicky vytvořený vitamín v nějaké pilulce? Navíc, značná část léků se hodně často vyhodí bez užitku do odpadu.

Je možno namítnout, že výše uvedené oblasti úspor jsou trochu kontroverzní. Existují ale další oblasti, kde se dá ušetřit a bude nad nimi panovat větší konsensus. Při pohledu na tabulku vidíme, že za alkohol a tabák se průměrně vydává 2,8 %. Při platu např. 15 tis. Kč je to 420 Kč měsíčně (taková suma vypadá celkem v pohodě), což činí 6 300 Kč ročně. Jako mladý chodil snad každý z nás na nějaké akce (ať je nazveme pařby, mejdany či jakkoli jinak). To je naprosto v pořádku, je třeba se pobavit. Avšak když sečteme tyto výdaje, zjistíme, že mnozí vydají ročně za tuto zábavu dvacet i více tisíc (ono to tak nevypadá, ale stačí pár větších zábav a u těch menších „normální útrata kolem 500 Kč za akci). To už jsou slušné peníze. Alarmující je, že výdaje za tyto komodity jsou vyšší než za vzdělání.  Pokud má rodina takové naprosto zbytečné výdaje, je jasné, že jen obtížně vyjde s prostředky.

Většinou se dá ušetřit i na dalších položkách uvedených v tabulce. V ní však zcela chybí údaj o pojištění. Přitom to je položka, která je obsažena v rozpočtu snad každé domácnosti. A bohužel většinou je „pěkně mastná“. Ozve se jistě dost hlasů, které prohlásí, že pojišťovny jsou zloději. Určitě to tito kritici mohou dosvědčit množstvím různých příkladů nekorektního jednání pojišťovny. Kde je však možné při pojištění ušetřit? Jednoduše, chovat se chytře. Především nepořizovat si investiční životní pojištění v případě, kdy to nepotřebujeme. (Obecně řečeno je potřebují ti, na kterých je existenčně někdo závislý. Pokud tomu tak není, není důvod si jej pořizovat. Pokud tento produkt používá někdo jako investiční nástroj, vybral si zbytečně nákladnou variantu.) Místo toho prostředky raději investovat přímo do jiných produktů. To je hned ušetřená tisícikoruna měsíčně. Většinou však na to lidé přijdou až tehdy, pokud k nim zavítá známý momentálně pracující pro nějakou poradenskou společnost a nabídne jim výhodnější pojištění. Člověku se to líbí, a tak si podepíše smlouvu a starou vypoví (tu mu uzavřel jindy jiný známý). Jaké je pak jeho překvapení, když zjistí, že odbytné je velmi malé (zvláště pokud smlouvu vypoví v prvních několika letech trvání produktu). Takový člověk své prostředky neinvestoval, ale vyhazoval.

Mnoho lidí dnes využívá nějaký úvěr (od hypotečního úvěru až po kontokorent), na různé věci. Při jeho správě se dají ušetřit zajímavé prostředky. Kupříkladu u kontokorentu. Pokud je např. ve výši 10 tis. Kč a úrok 20 % p.a., při včasném splacení tohoto úvěru je možné ušetřit 2 tis. Kč za rok. Podobným případem jsou i kreditní karty. Ty mají obvykle určitou bezúročnou lhůtu (40-55 dnů). Po překročení této doby je úvěr úročen cca dvaceti a více procenty. Kreditní karta může být tedy zdrojem velmi levných peněz, ale rovněž může při neuváženém používání svého majitele dostat do velkých problémů. To se projevuje zvláště v posledních měsících, kdy (podle ČNB) dochází k nárůstu nesplacených úvěrů z kreditních karet. Obdobná situace panuje i u spotřebitelských úvěrů. Poučení je jednoznačné, když použít úvěr, tak na věc či činnost, která nám jej může pomoci zaplatit. Nikoli jej bezmyšlenkovitě spotřebovat (nová TV, dovolená apod.). Pak už záleží na jednotlivých parametrech (úrok, doba splatnosti apod.) úvěru.

Možností jak ušetřit je velká spousta. Avšak, jak již bylo uvedeno, je to čistě individuální. Každý má jinak nastaveny priority. Výše uvedený výčet možných oblastí úspor je pouze malým zlomkem možností. Nestojí však za to, o tom popřemýšlet?